Hodně štěstí, pane Gorsky

Když astronaut Neil Armstrong udělal první krok na Měsíci, řekl tehdy svou památnou větu, že malý krok pro člověka je velký krok pro lidstvo (mimochodem zajímalo by mě, jestli si to předem připravil, nebo jestli to z něj vypadlo náhodou :-)), pak se konverzace stočila na technické záležitosti. A nakonec zazněla věta, které nikdo nerozuměl, a se kterou si lidé lámali hlavu dlouhá desetiletí:

„Hodně štěstí, pane Gorsky.“

Co to, krucipísek, mělo znamenat? Říct takovou kódovanou větu dnes, nepochybuji, že by se tím začal zabývat celý paranoidní bezpečnostní aparát zmagořených Spojených států, co kdyby to byla šifrovaná výzva pro teroristy, že ano? Ale tenkrát zuřila jenom studená válka a lidi byli ještě normální.

Mnoho lidí se domnívalo, že ta poznámka byla adresována nějakému Rusovi v jejich kosmickém programu. Ale ukázalo se, že takové jméno nikdo ze sovětských vědců ani kosmonautů neměl.

Armstronga se na to ptali mnohokrát, ale on nikdy neodpověděl, pouze se usmíval.

Teprve 5. července 1995, šestadvacet let po jeho cestě na Měsíc a v době, kdy už byl pan Gorsky mrtev, Armstrong konečně promluvil.

Když jako chlapec hrál v ulici fotbal, padl míč do zahrádky sousedů. Ti sousedé se jmenovali Gorští. A jak tenkrát šel malý Armstrong pro ten zakoulený míč, zaslechl z otevřeného okna hlas paní Gorské:

„Orální sex? Ty po mě chceš orální sex? Tak já ti něco řeknu. Až bude některý z těch kluků, co venku hrají fotbal, chodit po Měsíci, pak dostaneš ode mě orální sex.“

:-)))