Manželský dialog

ON: "Jo chuť ... Tak to bych si dal třeba biftek na zeleným pepři a opečený brambory s fazolkama..."

ONA: "Hele, já tu nemám čas na blbosti, zatímco ty jsi přijel z práce až v sedm večer, já už stačila napsat s dětmi úkoly, uklidit nákup a vyprat prádlo. Tak řekni, co si dáš k večeři."

ON: "No vždyť jsem ti to řekl, já mám chuť na biftek na zeleným pepři a ..."

ONA: "Hele, já na to fakt nemám náladu, nemůžeš někdy říct něco normálního?"

ON: "No dobře, pak bych tedy měl chuť na bramborák."

ONA: "V půl osmý večer? Ty jsi se snad zbláznil. A stejně nemáme brambory. Kdyby jsi přišel domů dřív, mohl sis je koupit!"

ON: "Já bych je klidně koupil i v těch sedm, vždyť v supermarketu mají do devíti, stačilo abys mi to řekla."

ONA: "Proč bys je prosím tě kupoval ty, brambory vždycky kupuju já, odjakživa. Navíc jsme je měli včera, tak je přeci nebudeme žrát každej den."

ON: "No já jen, že jsi se ptala na co mám ..."

ONA: "Nech už toho prosím tě, jseš s tím ... 'že jsi se ptala' ... už trapnej. Naposledy se tě ptám, co si dáš k večeři."

ON: "A z čeho si můžu vybrat?"

ONA: "No to seš celej ty. Já se tě zeptám a ty mi odpovíš otázkou."

ON: "No ... tak tedy ..., co třeba tousty ..."

ONA: "Ty bys byl schopnej mi sežrat toustovej chleba, když víš, že je jedinej, po kterým nemám zácpu? K večeři ti udělám buď špagety nebo ohřeju nějakou omáčku a maso z mrazáku. Konečně se už rozhodni."

ON: "Tak já bych si ... asi ... dal ..., no třeba tu omáčku, tu jsem už dlouho neměl."

ONA: "Omáčku, jo? A proč si nedáš špagety?"

ON: "Dobře, udělej mi špagety."

ONA: "No konečně, z tebe taky něco dostat. Chceš na ty špagety sýr?"

ON: "Nechci, vždyť víš, že si ho na špagety už léta nedávám."

ONA: "No to je zvláštní, já se ženu dneska extra pro sýr na tvoje špagety a ty mi nakonec řekneš, že si ho už na špagety nedáváš. To by mě zajímalo, jak dlouho."

ON: "Už deset let miláčku, to jsem tě ještě neznal, když jsem si dal naposledy na špagety sýr."

ONA: "Takže já ti teď v osm večer udělám špagety. Já je teda nebudu, děti taky ne, takže je budeš jíst sám. A přitom sis klidně mohl dát tu omáčku z mrazáku."

ON: "To mohl, klidně, proč ne - tak mi ji dej?"

ONA: "No vidíš, kdybys to řekl hned, nemuseli jsme tady půl hodiny šaškovat a já z tebe nemusela tahat co si dáš!" .......

ONA: "Tak tady máš tu svoji omáčku a maso. To jsem jen zvědavá, co budu dělat s tím sýrem."