Ďáblovy obrázky

Pohotový americký novinář Christopher Bollyn malinko nahlédl pod povrch dánských ďábelských obrázků a jejich dodavatele Flemminga Roseho. A zjistil, že Rose nebyl žádný nevinný bojovník za svobodu slova, a ani skandinávští sběratelé obrázků s náboženským podtextem, kteří obrázky s prorokem udržovali hned vedle obrázku jeptiška-a-velký-Dan, nejsou zcela bez viny. Rose je oddaný stoupenec sionistického kultu neokonzervativců dokonce vykonal svou „cestu do Mekky“, abychom použili výrazu vyhrazeném pouze věřícím muslimům: Navštívil Daniela Pipese.

A co má být? ptáte se. Vždyť tem zlořečný Rose publikoval ty snímky před čtyřmi měsíci – z hlediska mediálního před nekonečnými věky. Muslimové si jeho snahy vůbec zpočátku nevšimli. Zřejmě jen málo muslimů čte Jylland Pest. Ale jako zlobivé dítě, které znásobí svou snahu, pokud jeho dobře připravená zlomyslnost projde u rodičů bez povšimnutí, jedenáct deníků v sedmi zemích světa publikovalo ty snímky znovu ve stejnou dobu. Na okamžik jsme mohli zahlédnout ruku, která to všechno řídí. Za různými novinami v různých zemích světa, za korporacemi a firmami, nám bylo povoleno zahlédnout Nepřítele. Ruku která se na chvíli objevila, ruku hráče na mezinárodní scéně napříč hranicemi států,.

A kdo je ten Nepřítel? Mnozí se domnívají, že křesťané. Ale aby bylo jasno, ti stejní lidé, kteří urazili muslimy, si nebudou brát servítky, pokud budou chtít urážet věřící křesťany. Stačí si připomenout Kříž měnící se ve svastiku na plakátu s nápisem amen, či krucifix ve sklenici s moči v muzeu v New Yorku. Takže je třeba vyloučit křesťany a hledat jinde.

Izraelský deník Haaretz artikuloval svůj záměr jasně: „Muslimské noviny zobrazují Sharona a rabí v různých nedůstojných situacích. Dejme jim ochutnat jejich vlastní medicinu.“ To se rovná přiznání, že za celou událostí jsou Židé a jejich mamonáři. Íránci Nepříteli nedovolili rozsévat sváry mezi muslimy a křesťany, namísto toho zvolili protižidovské holocaustní anekdoty. Jsou stejně nevkusné, jako ty kresby Proroka, ale je to oko za oko.

A skutečně. Kontrola, kterou nad západními sdělovacími prostředky mají žido-mamonáři, je skutečně impozantní. Začíná to na Středním východě. Pocítil jsem to na vlastní kůži, když má kniha Květiny v Galileji, ve které požaduji, aby byl Izrael zrušen mírovou cestou formou referenda jeho občanů, byla rozhodnutím pařížského soudu spálená, a v celé Evropě se nenašly jediné svobodomyslné noviny, které by za mne utrousily slovíčko.

Židovská kontrola pokračuje s uzákoněním tabu kolem holocaustu. To bylo dobře patrno, když ideopolice unesla Ernesta Zündela z jeho domu v Americe, zavřela ho na dva roky v Kanadě do cely a pak ho poslala jako balík do vězení v Německu, zatímco mainstreamová média nevydala hlásku. Zaznamenali jsme to, když chňapli respektovaného britského historika Davida Irvinga a uvrhli ho do kasemat v Rakousku a nenašly se jediné noviny v celé Evropě, které by požadovaly jeho propuštění. Jediné pozornosti, které se Irvingově případu dostalo v Británii, byl článek v The Observer od milovníka Židů Malte Herwiga. Zahrnul (jako Feuchtwanger Bucharina ) vězně pohrdáním podle nejhorší tradice z období soudních procesů 1937: „Zdiskreditovaný pravicový historik David Irving … arogance je v Irvingově srdci, v jeho touze urazit – nebo ještě něco horšího?“

Na rozdíl od „popíračů“ a „revizionistů“ já sám jsem nikdy holocaustní povídačky nechápal jako základ židovské moci. Podle mého názoru to je spíše indikátor jejich moci, nic víc, nic míň. A ta moc je obrovská. Židé infiltrovali a mají pod plnou kontrolou celou západní nervovou soustavu. Zatímco deník Jyllands Posten Rose Flemminga je napůl fašistický a neokonzervativní plátek, jeho rodná sestra Politiken patřící témuž majiteli je více liberální a humanistická. Ovládá ji rovněž Žid, který přijal izraelské občanství. Takže zleva nebo zprava, je to jedno. Danové budou krmeni stejnou lžíci.

Ale židovská kontrola se nezastaví na Středním východě nebo jen u Židů. A to z dobrého důvodu. Tank můžete sice použít jako louskáček ořechů, ale takový tank toho umí daleko více. Unifikovaná a dokonalá židovská mediální mašina může být použita k daleko důležitějším úkolům než bojovat proti vyprávěčům holocaustních anekdot. Jejím hlavním účelem je naservírovat nám Nový světový pořádek, nelidský, bezduchý totalitní systém. Malé úložky vhodně doplňují úlohu hlavní.

Minulý měsíc proběhlo několik důležitých, ale zřejmě nepropojených událostí. Britský premiér Tony Blair učinil kroky nutné k naprosté kontrole britských občanů. Anglie zavedla nový počítačový systém, který automaticky snímá a zaznamenává poznávací značky všech automobilů. Propojen s všudypřítomnými kamerami dovolí Velkému bratrovi sledovat tvou cestu z práce k milence a domů. Prošlo to hladce. Pak se Blair pokoušel protlačit zákon proti teroru na internetu, který by dovolil policii zavřít každé stránky píšící kladně o terorismu. Sněmovna lordů to zablokovala. Minulý měsíc Horní sněmovna odmítla návrh nového kriminálního činu „glorifikace teroristického činu“. Vláda rovněž byla nucena ustoupit a přepsat návrh na zákon kriminalizující „úmyslné“ nebo „neopatrné“ šíření „teroristických publikací“. A nejlepší bylo, jak nezkrotní lordi zablokovali návrh zákona na „náboženskou nenávist“, což mělo uzavřít poslední díru v zákoně umožňující kritiku Židů.

A pak Adversary rozmázly ty ďábelské obrázky. Předpověditelné a předpovězené reakce uražených muslimů teď přinutí parlament přijat sadu nových zákonů proti „šíření nenávisti“. Židé, preferovaný maskot mamonistů se budou cítit lépe chráněni. Ale co je více důležité, je to, že svoboda projevu bude omezena.

Západ měl jednu velkou výhodu před Východem a Sovětským svazem hlavně, a sice v tom, že neměl ve svém trestním rejstříku známý sovětský paragraf 58 – antisovětskou propagandu. Ve Stalinových časech stačilo k odsouzení pouhé vyjádření sympatií k nepřátelům republiky i anekdota byla trestná. Za Brežněvových časů byl zákon používán k zajištění konformity názorů ve společnosti. A dokonce i v posledních dnech Sovětského svazu visel Damoklův meč paragrafu 58 nad každým občanem a ovlivňoval každou diskuzi, což nakonec umožnilo Gorbačovovi provést jeho transformaci bez velkých debat. Podařilo se mu zrušit všechno pozitivní, co sovětská éra vybudovala v oblastí sociální politiky, vzdát se sovětského průmyslu a nerostných surovin (nafty) ve prospěch několika židovských zlodějů, odevzdat klíče ruské síly CIA a rozlomit zemi v léna navazujících států. Jediným pozitivním prvkem éry Gorbačov-Jelcin bylo zrušení paragrafu 58. Teď se nám tedy ten zákon vkrádá zpátky.

Před nějakým časem se v Moskvě objevil protižidovský bilboard. Byl zaminován. Ve chvíli, kde se kolemjdoucí pokoušel bilboard odstranit, došlo k explozi. Vláda bleskově zavedla „zákon proti nenávisti“ a voila! Protižidovské bilboardy zmizely. Před měsícem došlo v moskevské synagoze k velmi podezřelému incidentu a nový zákon proti extrémismu byl okamžitě předložen parlamentu.

Jinými slovy pod pláštíkem boje proti extrémismu a nenávisti se zbytky naší svobody na celé planetě den po dni scvrkávají a zmenšují. V roce 1960 předpověděl Eugene Rostow, že tyto dva systémy, kapitalismus a komunismus dříve či později splynou v jeden a výsledkem bude to nejlepší z komunismu s tím nejlepším z kapitalismu. Můžeme nyní prohlásit, že ke splynutí opravdu došlo. Dříve býval „rudý východ“ sociálně bezpečný ovšem za cenu ztrát osobních svobod, zatímco Západ zajišťoval osobní svobody za cenu nerovnosti lidí a nedostatku sociálních jistot. Tak tedy ke konverzi došlo, Rostow měl pravdu. Rusové přišli o své bezplatné školství a zdravotní péči a obdrželi zato svobodu spát pod mostem, zatímco Západ si vybudoval své vlastní Gulagy a svůj vlastní politický disent. Oba systémy, východní i západní, pod hlavičkou boje proti šíření nenávisti, terorismu a extrémismu znovu zavedly paragraf 58.

Zvedá se závoj nad generálním plánem světové tyranie. V prvním stádiu byla zlomena moc starých elit a náboženství. Nepřítel používal jako své zbraně proti starému pořádku demokracii a liberalismus a my, levice a liberálové jsme vychutnávali jeho podporu. Záporné hlasování Horní sněmovny (ačkoliv už zamícháno a zpracováno) dokazuje, že ten starý systém se všemi svými chybami měl určité kvality. Jenže tato část je už za námi. Nepřítel nyní bojuje proti demokracii a svobodě za použití strachu a (anti) rasismu.

Nepřítel má výhodu v součinnosti v globálním měřítku. Po porážce v Anglii mohou zaútočit ve Francii a provokovat v pásmu Gaza. Umějí způsobit utrpení a předstírat horor. Ale my musíme vyhrát, pokud nechceme, aby naše děti žily ve světě otroků a jejich pánů. Netřeba se zabývat citlivosti muslimů nebo předpojatosti vůči Židům. Co je skutečně ve hře, je naše svoboda. Musíme myslet globálně, protože náš nepřítel jedná globálně. Musíme zvítězit nad strachem a sváry, neboť to jsou hlavní zbraně nepřítele.

Článek Satanic Pictures vyšel 12. února na serveru truthseeker.co.uk.