Exhibicionismus v krutosti je součástí izraelské psychiky

Yara Hawari

Desetiletí beztrestnosti nejen izraelského režimu, ale i Izraelců, kteří se dopustili válečných zločinů, vedla k dnešním hrůzám.

Od října, kdy začala genocida v Gaze, zveřejňují izraelští vojáci na sociálních sítích takzvaná „snuff videa“. Tato videa ukazují vojáky páchající válečné zločiny na Palestincích, často s radostí.

Na jednom videu izraelský voják oblečený v kostýmu dinosaura nakládá dělostřelecké granáty do tanku a tančí, zatímco jsou granáty vystřelovány směrem na Gazu.

Na jiném videu je voják natočen, jak věnuje výbuch své dvouleté dceři k narozeninám. O několik vteřin později za ním vybuchne palestinská obytná budova.

Další videa ukazují izraelské vojáky, jak během hladové kampaně zapalují palestinské sklady s potravinami a vysmívají se palestinským civilistům, kteří jsou svlečeni do naha, schouleni k sobě a mají zavázané oči.

Palestince a jejich příznivce tato videa na sociálních sítích šokovala a pobouřila a mnozí poukazovali na to, že by měla být použita jako důkazní materiál v řízení proti izraelskému režimu za genocidu před Mezinárodním soudním dvorem v Haagu.

Tento poslední útok na Gazu je skutečně jedním z nejlépe vizuálně zdokumentovaných zvěrstev v historii. A genocidní záměr nebyl nikdy tak otevřeně vyjádřen, a to jak vojáky, tak politickými představiteli.

Dokonce i ti, kteří izraelský režim podporují, se zdají být šokováni drzostí, s jakou izraelští vojáci tato videa sdílejí.

Například britský televizní moderátor Piers Morgan položil na X/Twitteru následující otázku: „Proč se izraelští vojáci neustále natáčejí, jak dělají tyto brutální a necitlivé věci? Proč je jejich velitelé nezastaví? Vypadají necitlivě, když je v Gaze zabíjeno tolik dětí“.

Morganovi se zdá, že problém není v tom, co vojáci dělají, ale spíše v tom, že se při tom natáčejí.

Těm, kteří jsou o souvislostech méně informováni, může připadat podivné, že se tito vojáci bez sebemenšího zaváhání zapojují do tak hrůzných zločinů.

Ale ti, kdo jsou lépe obeznámeni se sionistickým koloniálním projektem v Palestině, vědí, že nás do tohoto bodu dovedla desetiletí beztrestnosti nejen izraelského režimu, ale i Izraelců, kteří se dopustili válečných zločinů.

Izraelský režim dosud nikdy nenesl žádné vážné důsledky ze strany třetích zemí za zločiny, které od svého vzniku spáchal na palestinském lidu.

Naopak se těší výjimečným diplomatickým a obchodním vztahům s velkou částí západního světa a je hlavním příjemcem pomoci ze strany Spojených států. Místo aby byla vyloučena z celosvětových institucí a událostí, je do nich zahrnuta a oslavována, od Eurovize po olympijské hry.

Další aspekt izraelské beztrestnosti je často přehlížen: izraelští vojáci se pravidelně přiznávají k hrůzným zločinům, které páchají na Palestincích, aby si očistili svědomí a zbavili se jakékoli osobní odpovědnosti, ale nikdy nejsou za své činy pohnáni k odpovědnosti.

Sami Izraelci tuto praxi označují jako „yorim ve bochim“, což v překladu do hebrejštiny znamená „střílet a pak fňukat“. Je to oblíbená zábava sionistické levice, která se objevuje v desítkách izraelských filmů a dokumentů.

Vezměme si například široce proslulý film Tantura, pojmenovaný podle palestinské rybářské vesnice, která byla zmasakrována v roce 1948.

Ve filmu několik izraelských veteránů s lehkostí hovoří o tom, že zabili stovky palestinských civilistů. Jiní otevřeně přiznávají, že se podíleli na etnických čistkách, ale všichni jsou vykresleni jako složité osobnosti, traumatizované traumatem, které Palestincům způsobili.

Výraz „Yorim ve bochim“ ilustruje také práce izraelské nevládní organizace Breaking the Silence.

Tato organizace izraelských armádních veteránů, miláček liberálního Západu, se snaží odhalit realitu „okupovaných území“ tím, že poskytuje prostor izraelským vojákům, aby důvěrně vyprávěli o svých zkušenostech z izraelské armády a někdy se přiznali k účasti na systematickém zneužívání a ničení.

Svědectví zveřejněná na internetových stránkách organizace se čtou velmi obtížně, zejména v době, kdy jsme svědky toho, co se děje v Gaze.

Organizace však nikde nevyzývá k pohnání odpovědných osob k odpovědnosti a nezabývá se ani otázkou spravedlnosti pro Palestince, které vojáci, s nimiž spolupracuje, po desetiletí systematicky zneužívají.

Skutečnost je taková, že v posledních sedmi a půl desetiletích se brutalita a vraždění Palestinců těší naprosté beztrestnosti.

Probíhající genocida v Gaze a způsob, jakým ji její pachatelé tak bezostyšně sdílejí na sociálních sítích, je projevem této beztrestnosti.

Jediným způsobem, jak zajistit, aby se zastavila a už nikdy neopakovala, je pohnat k odpovědnosti nejen ty, kteří se na genocidě podíleli, ale také ty, kteří jsou jejími spoluviníky.