Skutečný Kissinger

Henry Kissinger ve svých 100 letech opustil svět, který dočasně změnil k lepšímu, poté, co sledoval, jak neokonzervativci v Clintonově, George W. Bushově, Obamově, Trumpově a Bidenově režimu likvidují jeho úspěchy.

Kissinger a prezident Nixon byli muži míru. Zdědili katastrofální válku – Vietnam -, na jejímž vzniku se nijak nepodíleli. Prezident John F. Kennedy měl v úmyslu válku zastavit dříve, než mohla začít, což byl jeden z důvodů, proč na něj CIA, sbor náčelníků štábů a tajné služby spáchaly atentát. Sovětské hrozbě bylo třeba čelit i za cenu života prezidenta Kennedyho a traumatu způsobeného tehdy ještě svobodnému národu.

Prezident Nixon a Kissinger museli také znovu nastartovat úsilí prezidenta Kennedyho o zmírnění nebezpečného napětí studené války, které na povrch vynesla kubánská krize i válka ve Vietnamu. Snaha Nixonovy administrativy o détente vyústila v dohodu o omezení strategických zbraní a vytvořila pracovní vztahy mezi Washingtonem a Moskvou. Nixonovo otevření se Číně mohlo zabránit další válce. Nixonovy a Kissingerovy úspěchy při zneškodňování studené války byly bezkonkurenční až do doby, kdy prezident Reagan a sovětský vůdce Gorbačov studenou válku ukončili.

Clintonův režim porušil slovo administrativy George Bushe mladšího, že výměnou za to, že Sovětský svaz umožní sjednocení Německa, se USA neposunou v NATO ani o píď směrem na východ. Všechny následující americké režimy odstoupily od všech zbrojních dohod, které snížily napětí a vytvořily pouto důvěry mezi jadernými velmocemi. Toto pouto je obzvláště důležité kvůli četným falešným varováním výstražných systémů.

Důsledkem rozvázání Nixonova, Kissingerova a Reaganova díla je naprostý nedostatek důvěry mezi USA a Ruskem v současnosti. Situace je dnes mnohem horší než v nejtemnějších dnech studené války.

Jako zasvěcený člověk dobře vím, že problém konzervativních prezidentů, jako byli Nixon a Reagan, při uvolňování napětí s Ruskem spočívá v tom, že jejich konzervativní základna je vůči těmto snahám nedůvěřivá. Dobře si pamatuji, že Reaganovy snahy o détente se Sovětským svazem byly podezřelé Reaganově konzervativní základně. Konzervativci se obávali, že bývalá filmová hvězda se nevyrovná prohnaným komunistům a že Amerika z toho vyjde jako poražený.

Nixon čelil horšímu problému. Režim prezidenta Johnsona ho uvěznil v bezdůvodné válce, kterou nebylo možné vyhrát. Kdyby však odešel bez vítězství, ohrozil by svou základnu podpory. Problém konzervativní základny je důvodem, proč Reagan i Nixon vystupovali agresivně, čímž způsobili, že je levice považovala za válečné štváče.

Dilema, kterému čelili Nixon a Kissinger, je důvodem bombardování Kambodže. Zoufale se snažili dosáhnout situace, z níž by mohli vystoupit z války, aniž by to jejich politická základna interpretovala jako porážku. Snažili se použít sílu, aby dosáhli čestného odchodu, ale nepřítel jim to nechtěl umožnit.

Levice, která samozřejmě nebyla schopna pochopit tento hlavolam, interpretovala Nixona a Kissingera jako válečné zločince. Tento chybný výklad se udržel až do dnešních dnů. Viz: Kissinger’s Bombing Campaign Likely Killed Hundreds of Thousands of Cambodians and Set the Path for the Ravages of the Khmer Rouge (Kissingerova bombardovací kampaň pravděpodobně zabila stovky tisíc Kambodžanů a připravila půdu pro řádění Rudých Khmerů).

Ještě dnes se setkávám s americkými konzervativci, kteří tvrdí, že Reagan vyhrál studenou válku. To je nesmysl. Reagan nám zúčastněným řekl, že cílem bylo studenou válku ukončit, nikoli vyhrát.

Konzervativci ospravedlňují Reagana jako vítěze studené války, jako muže, který zhroutil Sovětský svaz. Sovětský svaz se zhroutil tři roky poté, co Reagan opustil svůj úřad. Nikdo, včetně CIA, neočekával zhroucení Sovětského svazu. Americkou vládu to zastihlo nepřipravenou. Ke zhroucení Sovětského svazu došlo proto, že členové politbyra zastávající tvrdou linii, kteří se obávali příliš rychlé liberalizace Gorbačova, uvalili na sovětského prezidenta Gorbačova domácí vězení. Právě Gorbačovovo zatčení vedlo k Jelcinovi a k rozpadu Sovětského svazu.

Henry Kissinger nebyl neokonzervativec, který by věřil v hegemonii USA nad světem. Věřil ve stabilitu. Americká moc měla být použita k udržení stability. V té době stále existovala marxistická hnutí nebo údajné marxistické prvky, které byly často pouze národními hnutími. Ve snaze o stabilitu Kissinger často svrhával režimy, které považoval za destabilizující. Jeho důvodem však bylo udržení stability v nebezpečném světě.