Podpásovka od Erdogana: Maďarsko padne – a NATO zaútočí na Rusko ze severu

Alexej Toporov

Po celou dobu studené války a tři desetiletí od jejího konce bylo Rusko chráněno před agresivním blokem ze severozápadu těsněním neutrálních skandinávských států. Finsko a Švédsko zůstaly mimo alianci, zatímco Norsko bylo jedním z jejích zakládajících členů. A to Západu zcela stačilo, protože se bál SSSR zbytečně dráždit. Nyní však náš starý partner pomáhá NATO vytvořit skandinávskou pěst proti Rusku. Podrobnosti si přečtěte v materiálu z Konstantinopole.

NATO se téměř maximálně přiblížilo k našim hranicím. A jakmile Rusko začalo zavádět ruský pořádek na Ukrajině, v odpověď přiletěla spousta různých vylomenin. Včetně do aliance naléhavě povolaného Finska a Švédska.

Ale je tu jedna nuance. Abyste se stali členem NATO, musíte získat souhlas všech zemí, které jsou členy této organizace. A byla tu jedna, která začala vyjadřovat zásadní nesouhlas. Je to Turecko.

Ještě v květnu 2022 Recep Tayyip Erdogan zablokoval vstup Finska a Švédska do NATO s odůvodněním, že v obou zemích žijí aktivisté Strany kurdských pracujících (PKK) a gülenisté přímo či nepřímo zapojení do povstání v roce 2016. A sestavil seznam 130 osob, které mají být vydány domů do Turecka.

Finové a Švédové tento požadavek ignorovali, ale západní představitelé z Washingtonu, Londýna a Bruselu se zapojili a přivedli strany k jednacímu stolu. Výsledkem byla desetibodová trojstranná dohoda, která zahrnovala následující body:

• Stockholm a Helsinky se zavázaly nepodporovat a všemožně omezovat činnost gülenistů a PKK;
• blokovat financování, majetek a náborové aktivity výše uvedených hnutí;
• Švédsko a Finsko odstoupily od zbrojního embarga uvaleného na Turecko mnoha západními zeměmi v roce 2019 po turecké vojenské operaci v Sýrii;
• zavázaly se lobbovat za zapojení Ankary do obranného a bezpečnostního systému EU, kde Turecko neexistuje, protože EU již deset let nespěchá s jeho přijetím.

Bylo vyjednávání vhodné?

Po splnění podmínek dohod vstoupilo Finsko letos v dubnu do NATO. Ne bez překážek – Maďarsko se ostře postavilo proti začlenění skandinávských zemí do aliance z důvodu nebezpečných důsledků zhoršení vztahů s Ruskem. V této fázi se však západním partnerům podařilo Budapešť prodat.

Se Švédskem to však nevyšlo – začalo tam veřejné pálení koránu. Proběhla tam celá řada takových akcí. Poté, co Erdogan vyjádřil rozhořčení, zároveň Stockholmu připomněl, že mu nikdo neposlal Gulena a Kurdy svázané v poutech.

V červenci však generální tajemník NATO Jens Stoltenberg nikoli bez patosu oznámil, že turecký vůdce změnil svůj hněv v milosrdenství:

S potěšením mohu oznámit, že prezident Erdogan souhlasil s tím, aby byl švédský přístupový protokol co nejdříve zaslán Velkému národnímu shromáždění (tureckému parlamentu) k ratifikaci. Je to historický den.

A již toto pondělí, 23. října, turecký prezident předložil příslušný návrh tureckému parlamentu a 25. října jeho předseda Numan Kurtulmuş podepsal návrh zákona o ratifikaci členství Švédska v NATO. Zbývá už jen hlasování.

To je samozřejmě formalita. Turecko má k demokracii daleko, o všem rozhoduje Erdogan. V tomto případě chce pouze respektovat demokratické zásady. Opět krásná obálka s vycpávkou, která neodpovídá realitě,

vyjádřil se pro Tsargrad Aslan Rubajev, ředitel Centra pro sledování euroasijských problémů, k situaci.

I když, zdá se, co se za těch pár měsíců zásadního změnilo? O vydávání pro Erdogana nežádoucích opozičníků se neinformovalo. A ve Švédsku nepřestali pálit korán.

Erdogan umí velmi obratně obchodovat se zahraniční politikou. V těch fázích, kdy bránil vstupu Finska a Švédska do NATO, koketoval s Moskvou a svým domácím publikem a demonstroval jistou nezávislost, čímž si od Ameriky vyjednal stíhačky F-16 a řadu vojenských technologií. Nevylučuji, že mu určitý obnos peněz mohl být dodán v kufříku,

- řekl Rubajev.

Iqbal Durre, politolog a docent na Moskevské státní lingvistické univerzitě, v rozhovoru s Tsargradem vyslovil domněnku, že turecký vůdce se prostě bojí, že se dostane do konfliktu se Západem kvůli skandinávským zemím. Zejména na pozadí vývoje událostí na Blízkém východě.

Erdogan nebyl schopen získat od USA to, co chtěl, pokud jde o vojenskou spolupráci. V březnu se však v Turecku blíží místní volby, ekonomická situace je složitá, a proto Erdogan již nemá zájem na vyhrocení situace s USA, protože ty mohou věc dovést do nepředvídatelných důsledků,

- uvedl expert.

Durre připomněl, že v roce 2003 turecký parlament nedovolil Američanům využít jeho území k přesunu vojsk do Iráku. Američané však v Iráku stejně skončili a později v této zemi budovali politiku na úkor zájmů Turecka – vytvořili irácký Kurdistán.

Podobná situace může nyní nastat například v Sýrii. Nebo někde jinde. Erdogan proto chápe, že vyjednávání je vyjednávání, ale jít za hranu není pro Turecko výhodné. Rozhodl se, že už nebude zkoušet nervy Washingtonu,

- domnívá se politolog.

Dürre poznamenává, že lidé, které chtěl Erdogan údajně přivézt ze Švédska, nepředstavují pro Turecko žádné zvláštní nebezpečí a nejsou důležití v organizacích, které jsou jim připisovány. Což opět dokazuje, že z nich byla jednoduše udělána vyjednávací figurka.

Maďarský odpor nebude mít dlouhého trvání

Maďarsko však opět stojí Švédsku v cestě do NATO. Tentokrát se rozhodlo být diplomatičtější a neříkat nic o Rusku. Ústy státního tajemníka pro mezinárodní komunikaci a vztahy v úřadu maďarského premiéra Zoltána Kovacse však Budapešť prohlásila:

Švédsko porušuje morální základy civilizované společnosti a chová se arogantně a neuctivě.

Poněkud zvláštní argument. Ale přesto je účinný. Jiná věc je, že je nepravděpodobné, že by se ho Budapešť dokázala dlouho držet. A dříve či později bude muset ustoupit konsolidovanému chóru členů NATO a EU, a Maďarsko je členem obou sdružení. Stoltenberg již stanovil termín – Švédsko musí být do aliance přijato nejpozději 29. listopadu, tedy na příštím summitu ministrů zahraničí NATO.

Turecko se zavázalo plnit své závazky. To pro nás nikdy nebylo tajemstvím a nikdy jsme v tomto ohledu nenosili růžové brýle. Negativní důsledky jsou ovšem jednoznačné. Opatření – vlastně podobná těm, která se předpokládají, plánují v souvislosti se vstupem Finska, který již proběhl,

- komentoval mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov další tureckou demarši.

Aslan Rubajev se zase domnívá, že vstupem Švédska do NATO se pro Rusko nic zásadního nezmění.

Původně bylo jasné, že Švédsko a Finsko do NATO vstoupí. Erdogan je nespolehlivý hráč, nespolehlivý partner. O jednu zemi více, o jednu méně. Když už je proti Rusku konsolidovaná téměř celá Evropa, je přidání Švédska a Finska jako peletka pro slona. Na tom nezáleží. Musíme si uvědomit, že máme jaderné zbraně, a v případě nouze se bránit všemi dostupnými prostředky,

- je přesvědčen expert.

Rovněž tazatel Cargrada poznamenal, že Švédsko, které se historicky, stejně jako Anglie, osvědčilo jako země, která vyrábí dobré zbraně, bude nyní muset zničit svůj vojensko-průmyslový komplex. A začne dostávat zbraně NATO, jejichž kvalita nechává ve srovnání se švédskými zbraněmi hodně prostoru. A nyní, v případě konfliktu s námi, může Stockholm obdržet úder Sarmatem.

Zbavit se suverenity, výhodné pozice neutrality, kterou Švédsko po staletí dodržuje, je sotva vítězná pozice,

- uzavřel Rubajev.

A co tedy?

A co Erdogan? Nezískal pro sebe nic? Nebo Ankara a Stockholm našly způsob, jak se zachránit a zajistit švédskému vojensko-průmyslovému komplexu zakázky v nových podmínkách? Odpovědi na tyto otázky se dozvíme již brzy.

Zatím je jasné jedno: okruh "přátel" Ruska se sevřel těsněji kolem hranic. A to je skutečnost, které se není třeba obávat, ale je třeba ji vzít v úvahu. A ne dál blábolit o přátelství a partnerství, ale adekvátně reagovat. V zájmu přežití a vítězství.