Izrael je opakovaně přistižen při lži. A my mu znovu uvěříme

Západní politici a média se chovají, jako by byli permanentně očarováni, a soucitně se oddávají i těm nejšíleněji nepravděpodobným popíráním ze strany Izraele, že se dopustil válečných zločinů.

Jak poznamenal Lenin: „Dostatečně často opakovaná lež se stává pravdou“.

Můžeme jít ještě dál. Nikdy nezáleží na tom, jak často je Izrael přistižen při lži, protože jeho další lež bude mít výhodu pochybností. Západní média se odmítají poučit z minulosti.

Poslední příklad přišel před několika dny.

Izrael rázně zvedl prach, aby zastřel svou odpovědnost za zásah baptistické nemocnice al-Ahlí ve městě Gaza minulé úterý, při němž zahynulo mnoho set Palestinců ukrývajících se v jejím areálu. Tváří v tvář neutuchající izraelské bombardovací kampani se rodiny domnívaly, že nejbezpečněji jim bude v blízkosti křesťanské instituce.

Na základě předchozích zkušeností Izrael oprávněně předpokládá, že než se usadí prach – a vyjde najevo pravda – svět se pohne dál. Lež zůstane v platnosti.

Kontext je vypuštěn

Média, která informují o izraelských zvěrstvech a vždy se mohou spolehnout na to, že z nich vynechají relevantní souvislosti, Izraeli značně usnadňují práci.

Když Izrael začal před více než dvěma týdny bombardovat Gazu tisíci vysoce explozivními bombami, jeho představitelé přesně objasnili, jaký byl jeho záměr.

Ministr obrany Yoav Gallant označil obyvatele Gazy za „lidská zvířata“ a slíbil, že „všechno zlikviduje“. Jeden z izraelských vojenských představitelů vysvětlil, že „důraz je kladen na škody, nikoli na přesnost“. Jiný uvedl, že Gaza bude zredukována na „město stanů... Nebudou tam žádné budovy“.

Mezitím prezident Isaac Herzog obvinil celý lid Gazy ze zodpovědnosti za útok Hamásu, čímž fakticky upřel každému muži, ženě a dítěti status civilisty a označil je všechny za teroristy. Dodal: „Zlomíme jim páteř.“

Izrael požaduje, aby Palestinci opustili severní polovinu malého pásma Gazy, a požaduje, aby se etnicky očistili. Naznačil, že s vyklizenou oblastí bude zacházet jako se zónou volné palby.

Podle OSN se za necelé dva týdny proměnila čtvrtina domů v Gaze v trosky a 600 000 Palestinců zůstalo bez domova.

Aby zajistil, že Palestinci budou dělat, co se jim řekne, zaměřil se Izrael na podpůrné struktury a hlavní instituce v severní Gaze, na nichž jsou obyčejní lidé závislí. Zasaženy byly mešity, školy, komplexy OSN a nemocnice.

Ve dnech předcházejících útoku na nemocnici al-Ahlí obdrželo 23 dalších zdravotnických středisek v severní Gaze varování, aby se okamžitě evakuovala. Podle Světové zdravotnické organizace jich byly zasaženy desítky.

Tyto hrozby byly ignorovány, protože nemocnice jsou již přeplněny pacienty, kteří jsou příliš zraněni izraelským bombardováním, než aby mohli být přemístěni, a protože neexistují zařízení, která by je mohla ošetřit jinde.

Izrael, zřejmě rozzloben tímto vzdorem, zasáhl nemocnici al-Ahlí dvěma granáty tři dny před větším úderem. Tento postup izraelská armáda nazývá „klepání na střechu“: vypálení malé zbraně na budovu jako předběžné varování k evakuaci před mnohem větším úderem.

Operace „Gaslighting

Izrael nám přesně řekl, co se chystá udělat. Ale když to pak udělal, zahájil Izrael svou dnes již známou operaci „gaslighting“. Popřel, že by byl viníkem, a místo toho obvinil z válečného zločinu palestinskou militantní skupinu Islámský džihád.

Uvedl, že palestinská raketa chybně vystřelila a dopadla na nemocnici.

Tvrzení Izraele bylo směšné. Na videozáznamu skutečného úderu je slyšet hlasitý hvízdavý zvuk přilétající vysokorychlostní rakety nebo střely chvíli před jejím výbuchem. Palestinské skupiny v Gaze mají pouze primitivní rakety, které létají po obloze. Pokud některá selže, řítí se rychlostí volného pádu, nikoliv téměř nadzvukovou rychlostí.

Už jen počet obětí dokazuje, že se muselo jednat o izraelskou raketu. Žádná palestinská raketa nikdy nezabila více než hrstku lidí, nikoli stovky jako tato.

Izrael však byl připraven s kampaní lží a dezinformací.

Trapné bylo, že poradce izraelského premiéra Benjamina Netanjahua vydal na sociálních sítích příspěvek, v němž oslavoval zásah Izraele na údajnou „teroristickou základnu“ v nemocnici. Příspěvek byl narychlo smazán.

Místo toho Izrael zveřejnil záběry palestinské rakety dopadající nedaleko. Izrael však musel stáhnout i toto video, když si novináři všimli, že časový údaj je 40 minut po výbuchu v Al-Ahlí.

Poté Izrael vydal směšně neumělou zvukovou nahrávku, na níž se údajně dva bojovníci Hamásu baví – ve špatném dialektu – o tom, zda zbloudilou raketu vypálili oni, nebo jejich rivalové z Islámského džihádu.

Izrael provozuje jednotku „mistaravim“ složenou z Izraelců, kteří se převlékají za Palestince a v utajení operují v palestinských komunitách. Je také známý tím, že provozuje sítě palestinských spolupracovníků, kterým vyhrožuje nebo je uplácí. Zfalšování zvukového záznamu by pro Izrael bylo hračkou.

V každém případě dvojice na nahrávce uvádí jako místo údajného neúspěšného odpálení rakety hřbitov v blízkosti nemocnice. To však bylo v rozporu s dalšími tvrzeními izraelské armády, že raketa byla odpálena ze zcela jiného místa.

O víkendu vydal výzkumný tým Forensic Architecture, který sídlí na Londýnské univerzitě, svá předběžná zjištění.

Analýza místa dopadu ukázala, jak ze vzoru poškození způsobeného úderem, tak ze změn zvukové signatury projektilu při jeho pohybu vzduchem, že jeho trajektorie vedla z Izraele do Gazy, nikoliv z Gazy. Další analýza ukázala, že zvukový soubor s rozhovorem dvou představitelů Hamásu byl zmanipulován.

Dezinformační schopnosti Izraele vypadaly téměř stejně amatérsky jako jeho tolik vychvalované zpravodajské operace, které nedokázaly odhalit několikaměsíční plánování Hamásu pro jeho útok 7. října.

Semínko pochybností

Cílem zde jako vždy nebylo předložit důkazy, ale vyhrát propagandistickou bitvu prostřednictvím dezinformace a zasít semínko pochybností, které by pak západní politici a média mohli využít k zamlžení problému pro svou veřejnost.

Místo toho, aby se obětem věnovala náležitá pozornost, místo toho, aby se konečně rozhořčil hněv nad tím, že Izrael během dvou týdnů bezohledně zabil tisíce palestinských civilistů, vrátilo se zpravodajství médií k předvídatelnému vzorci. Zvažovala tvrzení a protinávrhy ohledně útoku na nemocnici, přinášela profily o Islámském džihádu a – což je pro Izrael nejdůležitější – zaujala vyčkávací, neuspěchaný přístup.

Okamžik, který mohl vést k soustředěnému diplomatickému tlaku na Izrael, aby zastavil své řádění a vyjednal příměří, se rozplynul v kolečku hádek, v němž oběti z nemocnice zcela zmizely z dohledu.

Než se vnější pozorovatelé dostanou do Gazy a provedou forenzní testy, pokud se jim to podaří, bude příběh chladný. Nikoho to nebude zajímat a Izrael nebude pohnán k odpovědnosti – morální, diplomatické ani právní.

To je až příliš povědomé každému, kdo po desetiletí sledoval, jak média nekonečně shovívavě informují o izraelské okupaci a nezákonné kolonizaci historické vlasti Palestinců, když na tom záleží.

Mlha, která okamžitě zahalila příběh nemocnice al-Ahlih, byla opakováním – i když v mnohem větším měřítku – toho, co se stalo loni v létě, kdy při leteckém útoku na uprchlický tábor Džabalíja zahynulo pět palestinských teenagerů.

Stejně jako v případě masakru v nemocnici Izrael okamžitě popřel, že by za něj byl zodpovědný, a prohlásil, že v té době na Džabalíju nálety nevedl. Z chybného odpálení rakety obvinil Islámský džihád.

„Máme videozáznamy, které nade vší pochybnost dokazují, že se nejedná o izraelský útok,“ sebevědomě tvrdil izraelský představitel.

Oded Bassuk, šéf armádního operačního ředitelství, označil smrt dětí za „zranění, které si způsobily samy. Mohli jsme vidět, že raketa zasáhla palestinský dům“.

Stejně jako v případě příběhu s nemocnicí zveřejnila armáda videozáznam, který údajně ukazuje chybně odpálenou raketu.

Jednalo se však o podvod. Později, když se příběh posunul dál, izraelská armáda v tichosti přiznala, že je za zabití dětí zodpovědná.

Chlapci na pláži

Vraždění dětí ze strany Izraele není ničím neobvyklým. Ale právě tehdy se dá očekávat, že si Izrael vymyslí největší lži – ze zřejmého důvodu, že zabíjení dětí je okamžikem, kdy se svět na chvíli probudí k palestinskému utrpení, než zase vypne.

Stejně jako v případě útoku na nemocnici přišel potenciálně klíčový okamžik v roce 2014 během dalšího z opakovaných izraelských řádění v Gaze. Série izraelských úderů zabila čtyři mladé chlapce z rodiny Bakrových, kteří si na pláži hráli fotbal.

Izrael tehdy tvrdil, že děti byly zabity nešťastnou náhodou, protože zabloudily do přímořského „areálu, který patřil námořní policii a námořním silám Hamásu (včetně námořních komand) a který využívali výhradně bojovníci“.

Tvrzení Izraele, které získalo v médiích na síle, znělo, že chlapci byli vedlejšími škodami při útoku bezpilotního letounu na palestinské ozbrojence.

Bohužel pro Izrael bylo toto tvrzení snadno vyvráceno. Několik západních novinářů, kteří se v těch dnech odvážili do Gazy, bylo svědky útoku, protože pláž se nacházela vedle jejich hotelu. Představa, že by se bojovníci Hamásu nacházeli na pláži vedle hotelu, který je známý tím, že hostí západní novináře, byla od počátku zjevně absurdní.

Tito novináři potvrdili, že v oblasti v té době žádní bojovníci nebyli a že chlapci měli být pro operátory dronu viditelní jako děti.

Novináři poznamenali, že pláž pravidelně využívali rybáři a rodiny ke koupání. Vyšetřování malého přepravního kontejneru, který byl den předtím zničen izraelskou raketou, rovněž nepotvrdilo tvrzení Izraele, že v něm bylo uskladněno vojenské vybavení.

Pozdější vyšetřování zjistilo, že operátoři dronu stříleli, aniž by dbali na rozlišení mezi dětmi a militanty.

Na ničem z toho však nezáleželo. Izraelský masakr dětí byl zapomenut. Bez jakéhokoli nátlaku na něj spolehlivě netečný izraelský nejvyšší soud loni rozhodl, že další vyšetřování není nutné. Případ byl uzavřen.

Popraven odstřelovačem

Snad nejznámější dezinformační kampaň Izraele z poslední doby se odehrála před 18 měsíci v souvislosti se zabitím novinářky Al-Džazíry Širín Abú Aklehové.

Její vražda, když měla na sobě neprůstřelnou vestu s nápisem „Press“ během izraelské invaze do města Jenin na Západním břehu Jordánu, vyvolala vlnu mezinárodního rozhořčení.

Pro Izrael to byl obzvláště důležitý okamžik. Média se o ni zajímala v neobvyklé míře, protože Abú Achlehová byla prominentní novinářka, ktera spolupracovala s mnoha reportéry, kteří o její vraždě informovali. Měla také americké občanství.

Izrael opět obvinil Palestince ze smrti jednoho z nich. Vytvořili videozáznam, který údajně ukazoval přestřelku s palestinskými ozbrojenci poblíž místa, kde Abu Aklehová stála, když byla střelena do hlavy.

Vyšetřování izraelské skupiny pro lidská práva B'Tselem však prokázalo, že video bylo pořízeno ve zcela jiné oblasti Jeninu.

Hlavní americká média provedla vlastní vyšetřování, které ukázalo, že Izrael lhal. V blízkosti místa, kde se Abu Akleh nachází, k žádné přestřelce nedošlo. Nejpravděpodobnějším vysvětlením bylo, že se ji rozhodl popravit izraelský odstřelovač, který mířil na úzkou oblast odhaleného masa mezi její helmou a límcem neprůstřelné vesty.

Se zpožděním, když příběh odmítal zmizet, Izrael přiznal, že za její zabití je s největší pravděpodobností zodpovědný jeden z jeho vojáků.

Izrael nejenže aktivně lže, když jeho armáda vraždí. Jeden z jeho nejcyničtějších podvodů přišel v roce 2021, kdy označil šest respektovaných palestinských skupin pro lidská práva a sociální péči na Západním břehu Jordánu za „teroristické organizace“.

Požadoval, aby je Evropská unie okamžitě přestala financovat. Do jejich kanceláří byly provedeny razie, vybavení bylo zabaveno a rozbito a dveře zapečetěny. Zaměstnanci byli zatčeni.

Cíl Izraele byl zřejmý: zrušit organizace, které poskytují podpůrné struktury pro obyčejné Palestince a na mezinárodních fórech se zasazují o palestinskou věc tím, že dokumentují izraelské zločiny. To bylo obzvláště důležité v době, kdy zahraniční média s nedostatkem peněz zavírala své vlastní kanceláře v regionu.

Tato lež byla tak nehorázná, že ji měla problém spolknout i některá obvykle vnímavá média. O mnoho měsíců později unikla přísně tajná zpráva CIA, která odhalila, že izraelská obvinění jsou zcela nepodložená.

Kultura lhaní

Seznam těchto podvodů a dezinformačních kampaní prostě pokračuje dál a dál.

Vyhledejte si jména Muhammad al-Durrah, Rachel Corrie, James Miller, Tom Hurndall, Iain Hook. Izrael o všech těchto známých vraždách, které provedli jeho vojáci, jen mlžil a mlžil.

Dokonce i zběžný průzkum ukazuje, že Izrael lhal o použití kazetové munice v Libanonu v roce 2006, stejně jako o masovém zabíjení civilistů v libanonské vesnici Qana v téže válce – přesně 20 let poté, co předtím lhal o své odpovědnosti za zabití více než 100 civilistů v areálu OSN v téže vesnici.

Izrael lhal o tom, že dohlížel na masové zabíjení Palestinců v uprchlickém táboře Sabra a Šatíla v Libanonu v roce 1982 svými křesťanskými falangistickými spojenci.

Nic z toho by nemělo překvapit. Kultura lhaní převládá již od doby před vznikem Izraele v roce 1948. Sionistické hnutí od svého vzniku propagovalo lež, že Palestina je prázdná země.

Aby tento základní mýtus udržel, lhal Izrael o svých rozsáhlých etnických čistkách v roce 1948 – jedna z nich na severu země se jmenovala Operace Broom -, které vyhnaly z domovů asi 750 000 Palestinců a nahnaly je do uprchlických táborů. Lživě tvrdil, že jim to nařídily sousední arabské státy.

Skrývala archivní důkazy o masakrech palestinských civilistů, které provedly její jednotky, například v Tanturu a Dawayimahu, a očerňovala každého, kdo se na ně pokusil upozornit.

Stejně tak lhala, že uprchlíkům nabídla možnost návratu.

A zničila stovky palestinských vesnic, aby zabránila uprchlíkům v návratu do jejich domovů – a pak se snažila tyto zločiny zakrýt tím, že na jejich místě vysadila lesy.

Stavba ze lží

Armády v době války nakonec lžou, protože se nevyhnutelně dopouštějí zločinů, které chtějí zakrýt.

Rozdíl v případě Izraele spočívá v tom, že jeho lži jsou nedílnou součástí jeho desetiletí trvající existence jako státu, který vyvlastňuje a kolonizuje domovinu jiného národa. Musí maskovat svůj systém apartheidu a zločiny, které jsou součástí takových režimů privilegií a podmanění.

Izrael je v permanentní válce s Palestinci a širším regionem, a proto musí nutkavě a neustále lhát. Každá lež navazuje na ty předchozí. Pokud jedna z nich padne, hrozí, že se celá stavba zhroutí.

Proto je rozplétání těchto lží tak obtížný a nevděčný úkol.

Nutnost vést zdlouhavé soudní bitvy proti Izraeli a jeho četným apologetům a odhalovat každou jednotlivou lež odvádí pozornost od ještě větších izraelských podvodů. Zastírá to souvislosti.

Boj o to, aby se Izrael zodpovídal ze zabití stovek lidí v nemocnici al-Ahlí, je veden za cenu toho, že se pozornost odvádí od skutečnosti, že Izrael aktivně provádí etnické čistky v Gaze a páchá genocidu na tamním palestinském lidu.

Bojovat proti jedné lži znamená nechat jiným lžím – často lžím z opomenutí – volnou cestu do povědomí veřejnosti.

Tyto potíže jsou ještě umocněny ochotou médií dopřávat Izraeli dezinformace a spolčovat se s ním – jak to dělají od vzniku samozvaného židovského státu -, protože Izrael je tak důležitým strategickým přínosem. Jako spolehlivý spojenec měl sloužit k projekci západní moci na Blízký východ bohatý na ropu.

Ti, kdo se snaží vnést světlo do tématu ponořeného do tolika temnot, se ocitají v roli antisemitů – jako by solidarita s palestinským utrpením mohla být motivována pouze nenávistí k Židům.

Proto může Izrael žít s hádkami o to, kdo zasáhl nemocnici al-Ahlí. Protože bouře brzy pomine a palestinské oběti budou stále mrtvé.