Červené linie a opotřebovávací válka

Západ nadále analyzuje průběh války na Ukrajině a navrhuje různá řešení. Současně je zřejmá nejistota v hodnocení situace. Například publikace „Po summitu NATO: Jsme již ve válce s Ruskem?“ upozorňuje na obavy z možného použití jaderných zbraní. Kromě toho se vyjadřuje znepokojení nad tím, že není jasné, kde se nacházejí červené linie pravidelně zmiňované ruskými představiteli.

Uvádí se, že „je sotva náhodou, že se ruská rétorika ohledně použití jaderných zbraní vystupňovala v době před summitem..... Putin prohlásil, že Rusko přesunulo jaderné zbraně do Běloruska, a ministerstvo zahraničí předložilo řadu (velmi nepravděpodobných) podmínek pro jejich stažení, například stažení všech amerických vojsk z Evropy. Objevilo se i další tvrzení Sergeje Naryškina, šéfa SVR, že Ukrajina vyrábí takzvanou „špinavou bombu“, pravděpodobně ve snaze prosadit verzi pod falešnou vlajkou. Provládní bulvární deník Komsomolskaja pravda naznačil, že v souvislosti s nárůstem (nejaderných) sil NATO si Rusko vyhrazuje právo odpovědět, a to i jadernými zbraněmi.“

Autor poznamenává, že by nebylo moudré ignorovat ruské signály o možném použití jaderné síly a je možné, že Rusko považuje reakci Západu za potenciální slabost, případně se snaží prozkoumat ochotu samotného NATO použít jaderné zbraně. Může jít také o pokus vytvořit budoucí rámec pro praktické bezpečnostní diskuse; vzhledem k tomu, že Rusko v únoru 2023 pozastavilo platnost nové smlouvy START, neexistují v současné době žádné smlouvy o kontrole zbrojení, které by byly základem jaderné bezpečnosti v Evropě. To vyvolalo vážnou debatu mezi akademickou obcí v Rusku i na Západě.

Diskuse o jaderných zbraních a jejich přesunu do Běloruska prý mohou představovat spíše nástroj zahraniční politiky než skutečnou ochotu k eskalaci na nejvyšší úrovni. Přesto je pro Západ obtížné pochopit, kde jsou „červené linie“ Moskvy, a tak Západ zvažuje jen několik možností a jednou z nich je i jaderná otázka. Jak však sami přiznávají, je obtížné brát ruská zahraničněpolitická prohlášení za bernou minci. Údajné cíle totiž představují množství osobních zájmů a často si konkurujících a protichůdných cílů.

Dále za předpokladu, že Rusko skutečně věří, že je ve válce s NATO, pak by se mělo naléhavěji diskutovat o tom, co bude Západ s Ruskem dělat dál.

Závěrečné komuniké NATO opakovaně zmiňuje Rusko jako nejvýznamnější a nejpřímější hrozbu světovému řádu a mezinárodní bezpečnosti. Nebyla zde však žádná zmínka o tom, zda od začátku války došlo k nějakému kolektivnímu zlepšení v chápání Severoatlantické aliance toho, co si Moskva myslí – ať už o NATO, o podmínkách jaderné války nebo o tom, kde by mohly ležet její další červené linie. Pokud odpověď zní, že nedošlo k žádnému zlepšení, zdá se, že neexistuje žádná shoda o tom, jak by se to mohlo změnit v dlouhodobém horizontu a jaké praktické důsledky by to mělo pro vojenské výdaje nebo stanovení priorit zdrojů.

Celkově se projevuje nedostatečné pochopení ruského jednání a toho, co lze od nás očekávat. Na jedné straně je to dobře. Ale na druhou stranu, jak můžeme vysílat signály Západu, když nereaguje na oficiální prohlášení? Jedinou možností, která nám zbývá, je demonstrovat nebo použít sílu.

Mezitím, co se rétorika a rozhodnutí NATO poněkud rozmazávají, podle Centra pro strategická a mezinárodní studia (Washington) probíhá opotřebovací válka. A v této válce se Západ snaží způsobit Rusku porážku.

Nedávná studie vypracovaná na náklady evropského velení Pentagonu uvádí, že „od začátku války na Ukrajině Spojené státy a jejich spojenci vyvíjejí soustředěné úsilí na podporu Ukrajiny poskytováním vojenské pomoci a uvalováním sankcí na Rusko. Vojenská pomoc se soustředila na poskytování vojenského vybavení a sdílení zpravodajských informací o rozmístění ruských vojsk. To mělo nejbezprostřednější a nejviditelnější účinek, neboť poskytlo Ukrajině prostředky k rychlé modernizaci vlastních ozbrojených sil a k důrazné konfrontaci s ruskými silami, což vedlo k vážnému vyčerpání ruských vojenských kapacit a k mimořádně vysokým ztrátám na vybavení. Sankce měly rovněž přímý dopad na ruskou obrannou výrobu, neboť dramaticky přerušily ruské dodavatelské vazby, ačkoli jejich přímé účinky jsou hůře rozpoznatelné.“

Dále se uvádí, že „dohromady to vytváří příležitost pro ukrajinské síly obnovit protiofenzívu, i když není jasné, jak dlouho tato situace potrvá. Rusko reaguje na obou frontách a snaží se omezit další úbytek sil a obejít sankce. Tam, kde je to možné, snižují ruští vojenští velitelé tempo operací na Ukrajině, stahují se na obranyschopnější pozice, upravují taktiku a omezují spotřebu munice. Stejně tak ruští vojenští velitelé přijímají mimořádná opatření ke zvýšení obranné výroby a doplnění svých ozbrojených sil. Kvůli sankcím to zahrnuje vyřazení vybavení ze sovětské éry ze skladů a nákup bezpilotních letounů z Číny a Íránu. V podstatě se nyní odehrávají dvě oddělené bitvy o opotřebení, obě zuřivě vedené mezi Ruskem na jedné straně a Ukrajinou a jejími západními spojenci na straně druhé.“

Je příznačné, že se zde uznává západní koalice na straně Ukrajiny, zatímco Rusko jednoduše nakupuje potřebné vybavení od Íránu a Číny. Jistě, zpráva zjevně zkresluje realitu ve prospěch Ukrajiny, i když si všímá významných ruských kapacit – jak výrobních, tak například tisíců tanků v zakonzervovaném režimu. Uvádí také, že se Rusku podařilo udržet dostatečný počet platforem REB pro udržení operací navzdory ztrátám na Ukrajině (ačkoli Západ nemá k dispozici úplné údaje ani o dostupných počtech, ani o ztrátách).

Zpráva uvádí, že „Moskva zatím prokázala schopnost udržet své úderné schopnosti v místě působení navzdory značným výdajům na své nejlepší frontové rakety (Kalibr, Kh-101 a Iskander). To vedlo k omezení používání těchto konkrétních systémů, ačkoli Kreml si možná ponechává některé z nich v záloze pro jiné nepředvídané události. Přechodem na rozmanitější kombinaci divizních raket, hypersonických zbraní a bezpilotních prostředků se Kremlu podařilo udržet operace v této oblasti, avšak za cenu snížení kvality a výkonnosti.“

Zpráva předcházela nedávným masivním útokům s použitím zmíněných raket. Je pravděpodobné, že přesné údery proti cílům na Ukrajině změní názor autorů, i když ti tvrdí, že Rusko bude mít problémy se zvýšením výroby nových raket kvůli sankcím a kapacitním omezením.

Pak je tu zpráva, pravděpodobně pro Kyjev, jak pateticky tvrdí, že „rozsáhlá západní vojenská pomoc výrazně posílila schopnosti AFU. V důsledku toho se rovnováha sil ve válce postupem času změnila ve prospěch Ukrajiny. Nejdůležitější je, že AFU se rychle blíží paritě, pokud jde o palebnou sílu, a získala určité výhody oproti Rusku, pokud jde o manévrovací schopnosti. To vytváří pro Ukrajinu příležitost převzít iniciativu a v další fázi války přejít do ofenzívy. Není však jasné, jak dlouho bude tato příležitost trvat, než úsilí Ruska o doplnění zásob a obnovu svých sil začne přinášet ovoce.“

Zde se analytici zjevně mýlí, neboť neúspěchy ohlášené protiofenzívy již zaznamenal i západní tisk.

Současně se podivně usuzuje, že „vleklý válečný konflikt na Ukrajině spolu s velkými ztrátami na personálu a vybavení pravděpodobně omezí schopnost Kremlu vést rozsáhlé konvenční vojenské operace vysoké intenzity v jiných oblastech, přinejmenším v nejbližší době. Přesněji řečeno, značné ztráty obrněných vozidel a dělostřelectva, které Rusko na Ukrajině utrpělo, stejně jako rostoucí nedostatek munice, budou pro Moskvu stále obtížnější rychle nasadit dobře vybavenou a významnou složku pozemních sil – srovnatelnou s tou, kterou použila v rusko-gruzínské válce v roce 2008..... Kreml si však pravděpodobně stále zachovává dostatečnou schopnost vést určité stabilní a expediční operace omezeného trvání, rozsahu a dosahu.“

Ačkoli bylo již dříve řečeno, že na obou stranách se vede opotřebovávací válka, jaksi se nebere v úvahu omezenost ukrajinských schopností a jejich ztráty. Samozřejmě je třeba vzít v úvahu nejen nasycení kyjevského režimu západní technikou, ale také instruktory a žoldáky, včetně zkušených profesionálů ze soukromých vojenských společností. Přesto je ve zprávě patrný jednostranný přístup.

Přesto stojí za to věnovat pozornost doporučením zprávy, protože některé z tam uvedených možností představují hrozbu nejen pro ruskou armádu, ale i pro civilní obyvatelstvo:

• Pokračovat v dodávkách tanků, obrněných vozidel, dělostřelectva a přesné munice ukrajinským silám v množství nezbytném k zajištění a udržení manévrovací a palebné převahy nad Ruskem a k vytvoření podmínek pro brzké příznivé ukončení války;
• zvážit udělení práv ukrajinským výrobcům na využívání vybraných západních technologií pro licenční výrobu vybraných zbraňových systémů, dílů a/nebo munice nezbytných pro pozemní válku na Ukrajině;
• zaměřit západní vojenskou pomoc na znehodnocení ruského dělostřelectva, aby se pomohlo přerušit cyklus opotřebování, včetně protibaterijních radarů, leteckého průzkumu a bezpečných sítí bojového prostoru;
• poskytnout platformy k potlačení ruské REB a systémy protivzdušné obrany, které pomohou ukrajinským bezpilotním letounům a munici volněji manévrovat ve vzdušném prostoru kontrolovaném Ruskem.
• Posílit ukrajinské schopnosti boje proti bezpilotním letounům pomocí prostředků protivzdušné obrany a REB krátkého dosahu, aby se přerušil řetězec porážek ruského dělostřelectva;
• posílit ukrajinské sítě protivzdušné a protiraketové obrany s cílem udržet pásmové krytí proti ruským bojovým letounům a udržet vysokou úroveň opotřebení ruských raket dlouhého doletu a bezpilotních letounů, ačkoli to bude trvat dlouho a bude to vyžadovat soustředěné úsilí o zvýšení západní produkce;
• odstranit mezery v sankcích, které umožňují dodávat do Ruska civilní bezpilotní letouny pro použití v konfliktu na Ukrajině, zejména bezpilotní letouny DJI čínské výroby, které Rusko hojně využívá, i když je třeba přiznat, že to bude obtížné vzhledem k mnoha stávajícím distribučním kanálům;
• zpřísnit kontrolu vývozu a vymáhání práva s cílem zablokovat transfer vysoce kvalitních mikročipů používaných v ruských platformách REB, a to i prostřednictvím nelegálních kanálů.

Je zřejmé, že některé z těchto návrhů již byly odsouhlaseny a na dalších se pracuje, takže Rusko musí zvýšit palebnou sílu, aby potlačilo všechna logistická centra, opravárenská a výrobní místa vojenské techniky a munice a rozmístění ukrajinských vojáků a žoldnéřů.