Jak připravit lidi o střechu nad hlavou

Ten systém funguje už dávno v Británii. Lidi budou připravování o nemovitosti, ty budou bourány a nahrazovány parky a jinou zelení dle New green deal. A klíčovou roli v tom sehrávají barevní přistěhovalci, u nás cikáni a poslední dobou také banderovci.

Bez ohledu na to, jak dopadne válka na Ukrajině, dokud budeme členy EU nic se nezmění. V EU jsou tyhle praktiky desítky let zažité a zejména největší sviňárny se EU učí od Britského impéria.

Jak okrádání o byty a majetky a naspořené, nebo spíše investované peníze funguje v Británii

1) Postaví se nové menší sídliště. Na jednom konci si odkoupí městská část zhruba jednu čtvrtinu bytů pro sociálně slabé na pronájem a nastěhuje tam černé. Na druhém konci udělá to samé několik neziskovek a nastěhují tam hnědé. Uprostřed žije již rok či dva bílá menšina, co si byty nakoupila za své peníze, tedy povětšinou na třicetileté hypotéky v první nabídce od developera.

Uběhlo deset let a menšiny se rozrostli nejméně o tři děti na každý pronajatý byt a ti, co děti měli, již mají puberťáky. Na sídlišti začíná být nebezpečno, utváří se dětské gangy, co napadají dospělé, běloši už jsou v menšině. Většina lidí již má zaplacené úroky z hypoték a začíná splácet jistinu. Část těch starších se již rozhodla byty prodat a odstěhovat se. Druhá část původních vlastníků své byty pronajímá. Tím se komunita barevných výrazně zvětšuje. Nájem je nízký, ale i tak je byt v dané lokalitě nemožné pronajmout bílému.

2) Po patnácti letech od výstavby a prodeje novostaveb je nyní cena bytů cca o třetinu nižší, díky problematickému soužití s ostatní komunitou.

Postupně část starých lidí umírá nebo odchází do domova důchodců a byty dědí jednak městská část, pokud nikoho nemají, dále pak děti, co se již dávno odstěhovali nebo jiní příbuzní.

Do bytů, co dědil stát nebo město, se okamžitě stěhují migranti, byty, co zdědili pozůstalí, se nejprve snaží o pronájem za slušnou cenu – to nejde, pak se snaží byt prodat. Byty jsou neprodejné, žádná realitka to nepřevezme do prodeje. Nemůže to převzít, protože běloši to nekoupí a barevným to prodat nejde, ani za málo, realitka by byla nařčená z rasismu, vytváření segregace v bydlení a já nevím z čeho ještě. Měli by prostě problémy. Majitel ovšem musí platiti za byt služby, i když v něm nikdo nebydlí. Nakonec byt zdarma nabídne městské části.

3) Ti, co to neudělají, mají brzy dluh na službách. Pak přichází exekutor, zjistí cenu bytu nula a vystaví odborný posudek znalce, že byt je neobyvatelný, porušená statika domu atd. Městská část nařídí dům zbourat. Za zbourání zaplatí majitel bytu včetně dluhů za služby. Předpoklad je, že většina vlastníků bytů v domě jsou již dědici. Pokud tam ještě někdo starý bydlí, jde příkazem města do důchoďáku, kde mu seberou celý důchod stejně jako u nás.

Od 25 let do 30 let od doby, kdy se sídliště postavilo, je celá část, kdy lidé platili hypotéky postupně zbourána a revitalizována na parky, kdy se hemží barevná mládež a není tam radno chodit. Většina dědiců co neodmítla dědictví ve formě bytu na sídlišti splácí dluhy za demolice, a revitalizaci prostoru, nejméně deset let. Ti co odmítli dědictví, na ty nemohou. Ale odmítněte zděděný byt, to každý neudělá.

4) V době demolic na sídlišti I. se již staví sídliště II. Město opět koupí část bytů a přestěhuje své barevné z vybydlených domů do nového sídliště a sídliště I. končí. Nastává demolice zbytku domů. Poloviny nových bytů se prodá bílým zájemcům o hezké bydlení v novém sídlišti, kde zatím je většina bytů prázdných.

Je to systém úplatků, povolování staveb, tlaku neziskovek na bydlení barevných, prodejných politiků a liberální partaje. Třicetiletá otáčka, do splacení předražené hypotéky a znehodnocení majetku lidí. Polovinu dospělého života splácíte střechu nad hlavou a na konci života nemáte nic, co by mohla odkázat dětem a mnohdy ani kam hlavu složit, přesto, že celý život platila.