USA vidí ve vstupu Finska do NATO obklíčení Ruska

V úterý, kdy se zároveň slavilo 74. výročí založení Severoatlantické aliance, byla v jejím sídle v Bruselu poprvé vztyčena finská státní vlajka. Pro Finsko to znamená historické opuštění politiky neutrality.

Ani propagandisticky nelze říci, že by Finsko narazilo na bezpečnostní hrozbu ze strany Ruska. Ze strany NATO se jedná o akt nemotivované zlomyslnosti vůči Rusku, který samozřejmě vždy nese imprimatur USA, přičemž je světové veřejnosti prezentován jako suverénní rozhodnutí Finska na pozadí ruské intervence na Ukrajině.

V podstatě to lze považovat za další krok USA, které po sabotáži plynovodu Nord Stream v září loňského roku záměrně komplikují vztahy Ruska s Evropou a v dohledné době je činí neřešitelnými.

Na druhou stranu je třeba říci, že tím se bezpečnostní situace v Evropě stane ještě nejistější a Evropa bude ještě více závislá na USA jako poskytovateli bezpečnosti. Obecně se očekává, že nyní bude následovat vstup Švédska do NATO, a to pravděpodobně v době konání červencového summitu aliance ve Vilniusu.

Spojené státy si tak v podstatě zajistily, že hlavní problém, který stojí za roztržkou mezi Ruskem a Západem – totiž rozšíření NATO k ruským hranicím – je hotovou věcí bez ohledu na neúspěch jejich zástupné války na Ukrajině proti Rusku.

V reakci na tento vývoj mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v úterý varoval, že členství Finska v NATO donutí Rusko „přijmout protiopatření k zajištění naší vlastní taktické a strategické bezpečnosti“, neboť vojenské připojení Helsinek je „eskalací situace“ a „zásahem do bezpečnosti Ruska“.

Ruské ministerstvo zahraničí 4. dubna prohlásilo, že Moskva „bude nucena přijmout odvetná opatření vojensko-technického i jiného charakteru, aby zastavila ohrožení naší národní bezpečnosti“.

Členství Finska v NATO by prodloužilo frontovou linii NATO s Ruskem o 1 300 kilometrů (délka hranice, kterou Finsko sdílí s Ruskem), což by zvýšilo tlak na severozápadní oblasti Ruska. Nebuďte překvapeni, pokud budou v určitém okamžiku ve Finsku rozmístěny rakety NATO, což Rusku nedá jinou možnost než rozmístit své jaderné zbraně v blízkosti Pobaltí a Skandinávie.

Stačí říci, že vojenská konfrontace mezi NATO a Ruskem se bude dále zhoršovat a možnost jaderného konfliktu roste. Těžko si lze představit, že by si Rusko nedokázalo za každou cenu zachovat schopnost druhého úderu nebo zabránit USA v získání jaderné převahy a udržet globální strategickou rovnováhu.

Důraz bude kladen spíše na modernizaci obranných jaderných kapacit než na konvenční síly, což Rusko donutí demonstrovat svou jadernou sílu. Rusko již předsunulo svou odstrašující sílu tím, že rozmístilo taktické jaderné zbraně v Bělorusku v reakci na nezodpovědné rozhodnutí Spojeného království poskytnout Ukrajině munici s ochuzeným uranem. Je téměř jisté, že Rusko zdvojnásobí své síly i v konfliktu na Ukrajině.

USA přitom již dlouho rozmísťují taktické jaderné zbraně v evropských zemích, včetně Belgie, Německa, Itálie, Nizozemska a Turecka, což znamená, že USA již dlouho rozmísťují své taktické jaderné zbraně na prahu Ruska, což představuje významnou hrozbu pro ruskou národní bezpečnost. Cílem rozmístění ruských jaderných zbraní v Bělorusku je odradit USA od případných provokací a předvídat to, co se chystá.

Bělorusko má takovou zeměpisnou polohu, že pokud tam budou rozmístěny ruské taktické jaderné zbraně, bude to mít obrovský strategický odstrašující účinek na několik zemí NATO, jako je Polsko, Německo, pobaltské státy a dokonce i severské země. Vzniká tak začarovaný kruh, který eskaluje závody v jaderném zbrojení a nakonec přeroste v situaci soudného dne, kterou si nikdo nepřeje.

Celkově lze říci, že USA, které dobře vědí, že se situace může stát velmi nebezpečnou, přesto neúnavně vyvíjejí tlak na Rusko s cílem udržet svůj hegemonistický systém. Strategie Ronalda Reagana využívat taktiku extrémního nátlaku k oslabení bývalého Sovětského svazu a nakonec jej stáhnout ke dnu, je opět v plném proudu.

Z bezprostředního hlediska by to vše mělo negativní důsledky pro konflikt na Ukrajině. Je zřejmé, že Washington již o mír na Ukrajině neusiluje. Ve strategickém kalkulu Bidenovy administrativy znamená, že pokud Rusko na Ukrajině zvítězí, prohraje NATO, což by trvale poškodilo transatlantické vedení USA a jejich globální hegemonii, což je pro washingtonský establishment jednoduše nemyslitelné.

Snaha USA a NATO přesvědčit Finsko (a Švédsko), aby se staly členy NATO, má nepochybně i geoekonomický rozměr. Generální tajemník aliance Jens Stoltenberg nedávno prohlásil, že „pokud Finsko a Švédsko vstoupí do aliance, NATO bude mít více možností kontrolovat situaci na dálném severu“. Vysvětlil, že „obě tyto země mají moderní ozbrojené síly, které jsou schopny operovat právě v drsných podmínkách Dálného severu“.

USA doufají, že „odborné znalosti“ pro práci v arktických a subarktických podmínkách, které mohou Švédsko a Finsko do aliance přinést, jsou neocenitelné jako potenciální měnič hry v době, kdy se odehrává ponurý boj o kontrolu nad obrovskými nerostnými zdroji, které se nacházejí na Dálném severu, kde Rusko dosud ukrajovalo z náskoku.

Vzhledem k tomu, že polární led v Arktidě taje nebývalou rychlostí, největší světoví hráči sledují tento region jako novou „zemi nikoho“, která je k mání. Některé nedávné zprávy se zmiňují o tom, že se chystají kroky k integraci vzdušných sil čtyř severských zemí – Dánska, Norska, Finska a Švédska – podniknuté s neskrývaným protiruským zaměřením.

Arktické zdroje

Z vojenského hlediska je Rusko nuceno nést velkou finanční zátěž spojenou s 360stupňovým hodnocením své národní bezpečnostní agendy. Rusko nemá žádný alianční systém, který by doplňoval jeho vojenské zdroje. V důležitém únorovém prohlášení, v němž Kreml věnoval pozornost stéblu ve větru, odstranil ze své arktické politiky všechny zmínky o takzvané Arktické radě a zdůraznil potřebu upřednostnit ruské arktické zájmy a usilovat o větší soběstačnost svých arktických průmyslových projektů.

Revidovaná arktická politika vyzývá k „rozvoji vztahů se zahraničními státy na bilaterálním základě... s ohledem na národní zájmy Ruské federace v Arktidě“. Stalo se tak několik dní poté, co jeden z představitelů amerického ministerstva zahraničí prohlásil, že spolupráce s Ruskem v Arktidě je nyní prakticky nemožná.