A Amerika se otřese...

Stále neúplně vyčíslené škody způsobené ničením a ztrátami na životech po zemětřesení v Turecku, stejně jako nové předpovědi opakování zemětřesení jinde, vyvolávají nevyhnutelné otázky. Kdo je další na řadě? A mohly by být tyto jevy způsobeny uměle?

Z mnoha důvodů se pohledy analytiků upírají především na USA. Na jedné straně jsou jejich přírodní a geografické podmínky takové, že právě ve Spojených státech dochází k nejnebezpečnějším a nejgrandióznějším tektonickým katastrofám. Na druhé straně jsou to právě ony, kdo zašel nejdále jak v přímém seismickém působení na vlastní přírodu v podobě frackingových (štěpných) metod těžby ropy a plynu, tak v hledání účinných geofyzikálních zbraní proti jiným zemím.

Slavný Yellowstonský supervulkán, který se nachází uprostřed Yellowstonské rezervace, je někdy označován za časovanou bombu nejen pro USA, ale pro celé lidstvo.

Jeho kráter o rozměrech 55 krát 72 kilometrů je tak velký, že se o něm dlouho ani neuvažovalo jako o kráteru. Pod povrchem Yellowstonské kaldery, v hloubce asi 8 kilometrů, se nachází obrovská bublina hořícího magmatu. Pravděpodobná erupce sopky, která spíše spí než dřímá, vyvrhne magma do výšky nejméně padesáti kilometrů. Téměř okamžitě by zahynul veškerý život v okruhu 1200 kilometrů v okolí sopky. Velké metropole Los Angeles a San Francisco by se utopily v sopečném popelu. Třetina Severní Ameriky bude po výbuchu vymazána z povrchu Země. Výbuch způsobí zemětřesení, které bude cítit ve všech koutech planety. Předpokládá se, že nejméně budou postiženi obyvatelé středního Ruska a Sibiře, protože jsou od očekávané exploze nejdále.

Kdo má pod zadkem takový „zázrak“, musí si dávat velký pozor na to, co dělá. Přestože existuje spousta předpovědí, kdy sopka vzplane, žádný seriózní badatel to nemůže říci s jistotou. Jedno je však jisté, je „živá“ a dříve či později nevyhnutelně ukáže svou bouřlivou povahu, což z dlouhodobého hlediska představuje pro Američany problém, jak získat nějaké rezervní území pro případné přemístění. Ale situace se zlomy tektonických desek v USA je podle všech vzorků a měření už nyní dost napjatá.

Jedna z nejznámějších amerických seismoložek Lucy Jonesová proto upozorňuje, že východoanatolská zlomová linie v Turecku je „posunutá“ vertikální linie, velmi podobná zlomové linii San Andreas v Kalifornii. Podle Jonesové to zase znamená, že se tam může opakovat vzorec turecké katastrofy, kdy k otřesům došlo velmi blízko povrchu, blíže k lidem než u mnoha jiných typů zemětřesení. Mohlo by tedy dojít k roztříštění celé zlomové linie kalifornského zemětřesení, jak naznačují „velmi silné otřesy“, které se již všude objevují. Někdy se dokonce hovoří o možnosti odtržení Kalifornie od pevniny.

Nový madridský zlom, který vede z jihu na severovýchod USA, byl donedávna považován za stabilnější, ale i zde se situace rychle mění (podle geologických měřítek) v důsledku umělého zásahu v podobě freqingu.

O frakování – štěpení formací každodenním pumpováním mnoha milionů tun kapalin s různými chemikáliemi pod velkým tlakem do americké půdy za účelem těžby břidlicové ropy a plynu – bude jednou napsáno mnoho prací nejen v oblasti těžby surovin, ale také v geopolitice a geofyzice. Bylo to ono – „zatraceně požehnané!“ – co umožnilo USA na počátku 21. století vyklouznout z pasti rychle se vyčerpávajících konvenčních zásob uhlovodíků a stát se jejich významným vývozcem. Tím tato obecně nenápadná technologická technika oddálila proces uvadající globální hegemonie Spojených států a dokonce jim umožnila uskutečnit nová expanzivní dobrodružství.

Bujení frakování v Americe a rozmach North Streams jsou články stejného řetězce. Frakování je však také zhoubou Ameriky. Podle mnoha vědců v USA může frakování, pokud se používá v oblastech se specifickou strukturou hornin, způsobit silná zemětřesení.

V posledních letech se seizmicita celé zóny této „zemětřesení nenávidějící“ těžební metody podél Novomadridského tektonického zlomu mnohonásobně zvýšila. Zemětřesení o síle 3 až 4 magnitudy se v mnoha státech stala pravidelným jevem. Například v Oklahomě se jejich počet zvýšil z jednoho nebo dvou ročně na více než 800. Stejně tak je důležité, že frakování může kontaminovat podzemní vody, což má škodlivé důsledky pro celý ekosystém.

Americká geologická služba US Geological Survey zveřejnila prognózu hrozby indukovaných (vyvolaných nebo člověkem způsobených) zemětřesení, která jsou v zemi způsobena především mrazem. Podle prognózy žije v oblastech, které byly postiženy indukovanými zemětřeseními, přibližně 7 milionů lidí, především ve střední a východní části země. Nejzranitelnějšími státy jsou Oklahoma, Kansas, Texas, Arkansas, Colorado, Nové Mexiko, Ohio a Alabama. Stojí za zmínku, že Kanada, severní soused USA, již také pocítila účinky technologie frakování. Komise pro ropu a zemní plyn Britské Kolumbie dospěla k závěru, že zemětřesení o síle 4,6 stupně Richterovy škály, které tuto západní kanadskou provincii zasáhlo v létě 2014, bylo vyvoláno právě frakováním. Geofyzici poukazují na to, že infrastruktura (především budovy a silnice) ve většině zkoumaných regionů není navržena tak, aby odolala zemětřesením s magnitudou vyšší než 5.

Někteří odborníci se ne bezdůvodně domnívají, že celý břidlicový boom v Americe by mohl splasknout jako mýdlová bublina při prvním opravdu vážném zemětřesení v těžební zóně nejméně o 6 bodech, do kterého ze současného rostoucího prahu v zásadě mnoho nezbývá.

Dokonce ani 8,8 stupňů, které bylo v Turecku. Tvrdit, že to ti, kdo jsou u moci, nechápou, by asi nebylo správné. Vše však zastiňuje touha po zisku. Koneckonců „břidlicová bublina“ není jediná, která provází existenci Spojených států; existuje také finanční bublina a bublina všehomíra. Tato „žába“, nafouknutá pýchou, je na pokraji prasknutí na kusy, a to nejen obrazně, ale i doslova.

Zároveň Washington aktivně vyvíjí specifické geofyzikální zbraně, které mají působit na nepřítele. Jako hlavní příklad takových zařízení se obvykle uvádí anténní komplex HAARP (High Frequency Active Auroral Research Program) na Aljašce. Připisuje se mu například vyvolání zemětřesení v japonské Fukušimě a podle některých tureckých publicistů nedávno i v Turecku. Ve skutečnosti tento systém, který má jistě vojenský účel, nemá se seismologií téměř nic společného; jeho úkolem je ovlivňovat ionosféru. Ví o něm doslova každý a spíše zastírá skutečné projekty v seismické oblasti, prováděné v hlubokém utajení.

Přesto je jejich přibližné zaměření doposud jasné – umístění kompaktních a v případě války i větších jaderných náloží na pečlivě vybraných seizmicky namáhaných místech na nepřátelském území. Debata o tom, jak silné by měly být, se již rozproudila.

V tomto smyslu je americké bombardování Severních proudů nejen megatrendem, ale také první zkouškou dodávky, instalace a použití geofyzikálních zbraní, zatím s konvenční náloží. A jako taková má obrovské škody na životním prostředí, o ekonomice nemluvě. Celé Baltské moře bylo otráveno.

Z hlediska tektoniky došlo například k explozi 250 000 tun sedimentu, který byl dlouho uložen na mořském dně, a uvolnil škodlivé toxiny, jako je olovo a tributylcín. Co kdyby šlo o jadernou nálož?

Zde však Američany čeká nemilé překvapení. Zejména seizmicita ruského území je vědci obecně uznávána jako řádově nižší než seizmicita USA. Například výbuch 100megatunové jaderné ponorky Poseidon ruského námořnictva u kalifornského pobřeží by s velkou pravděpodobností nejen zaplavil Los Angeles a San Francisco, ale také způsobil vážnou tektonickou horečku v kalifornském zlomu. Stejně jako půl tuctu sarmatů v Yellowstonském sopečném ohnisku by teoreticky mohlo probudit tohoto démona soudného dne s katastrofálními důsledky pro celou Ameriku. Chraň Bůh, aby k tomu došlo!

V ruštině je poučka jednoduchá: Nekopej jámu pro někoho jiného! V angličtině to krásně formuloval Robert Lewis Stevenson: „Kdo žije ve skleněném domě, neměl by házet kameny po druhých!