Vzpoura otroků

Otroctví je problém současný a je to problém celého světa. Nemyslím si, že je to jen problém americké historie, tvrdí britský filmový režisér Steve McQueen. A pokud se nad současným vývojem světa zamyslíme, nelze mu nedat za pravdu.

Neboť dokonalá diktatura, kterou se světu snaží vnucovat USA a další globalisté z hnízda bývalých koloniálních mocností, zejména Anglosasové, Francouzi a jejich poskoci, „vypadá sice jako demokracie, ale v podstatě to je vězení beze zdí, odkud by vězně ani nenapadlo utíkat. Je to vlastně systém otroctví, v němž jsou mnozí otroci, díky konzumu a zábavě, ochotni své nevolnictví dokonce milovat a dokonce se sami zotročovat“. Doslova tak to již v první polovině minulého století předpověděli významný britský spisovatel Aldous Huxley a ještě dávno předtím i americký filozof a přírodovědec Henry David Thoreau.

Tvrdě uplatňovány jsou zkušenosti z doby kolonialismu, mj. „rozděl a panuj“ a rozšiřování svrchovanosti určitých národů a systému na teritoria a lid mimo vlastní hranice.

Vnucován je zejména tzv. exploatační či vykořisťující kolonialismus, který se zaměřuje na vojenskou a politickou kontrolu podrobených území, jež novodobým feudálním pánům zaručuje kontrolu nad hospodářstvím, především nad místními bohatými přírodními zdroji a mezinárodním obchodem, ale také nad médii a kulturou. Bývá tak zachována většina místních politických a společenských institucí, jejichž hlavním úkolem však není prospěch vlastního lidu, ale udržení kolonizátorovy nadvlády a zajišťování jeho zisků. Toho jsme svědky i dnes také v ČR.

Sklízení cizí úrody s odvoláváním na „pravidla“,vytvořená jimi samými, vyžadují diktátoři na úkor slabších či oklamaných a vynucují si jeho podporu. Tyto doby se však pomalu, ale jistě chýlí ke konci. V posledních letech totiž dochází ke stále sílící „vzpouře otroků“ a „nárazům kosy na kámen“.

Součástí této vzpoury jsou mj. vznik skupiny BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika), snaha o omezení a zrušení diktátu amerického dolaru ve světovém finančním systému, sílící odpor proti nadvládě jednopolárního systému Západu a vytvoření vícepolárního spravedlivějšího světa.

Součástí této vzpoury dlouhodobě vykořisťovaných a ponižovaných jsou i nynější bohužel krvavé události na Ukrajině. Stále zjevněji se ukazuje, že byly vyprovokovány USA zorganizováním převratu v Kyjevě v roce 2014 s cílem vyvolat válku v Evropě, oslabit Rusko i Evropu a politicky a mediálně svést veškerou vinu na Rusko a V. Putina. A tím také varovat i jiné před podobnými vzpourami proti vůli USA a Západu.

Jedním z organizátorů převratu byla, jak známo, přední americká politička Victoria Nulandová, určitý klon naší rodačky Madeleine Albrightové. A ta byla u nás, mj. v souvislosti s „humanitárním“ útokem na Jugoslávii, neslavně známá jako „krvavá Madla“. A podobný přídomek jistě obdrží i paní Nulandová od nevinných obětí na Ukrajině.

Až dosud byly všechny vzpoury otroků a pokusy o obranu před přisvojováním cizích zdrojů kolonizátory většinou hrubým násilím potlačeny. Příkladem jsou mj. Libye či Irák….

Některé země a národy však vlezly do vazalského „chomoutu“ svévolně. Jako my, Češi. Pod sliby svobody, demokracie a lepšího života jsme po tzv. Sametové revoluci vstoupili do Evropské unie a NATO. A výsledek je víceméně žalostný – svobodně cestovat a podnikat sice můžeme, ale současně jsme vystaveni tuhému diktátu enormně vysokými platy zkorumpované Evropské komise a parlamentu, kteří korupci – světe div se – sami kritizují a stíhají. Jsme nuceni realizovat diskutabilní Green Deal, přijímat nelegální uprchlíky nebo se podřizovat sílící cenzuře názorů a médií. A podílet se také na již prokazatelně nikoli obranné, ale expanzívní politice NATO a jeho válkách.

Z EU sice dostáváme určité dotace, jež nám jsou připomínány na každém kroku a při každé příležitosti. Zamlčován je naproti tomu fakt, že ve formě našich dotací Evropské unii a nesčetných dividend a zisků bank a podniků, koupených nejednou podvodně a v podstatě „za hubičku“, posíláme našim západním pánům mnohonásobně víc. I my jsme tedy de facto exploatovanou kolonií. A mnozí naši politici a bohužel i občané tomu ještě tleskají…..

Tentokrát jsou však novodobí Spartakové zjevně dobře připraveni a jsou odhodlání v současném „střetu civilizací“, jak je nynější snaha o vytvoření multipolárního světa nazývána, zvítězit. Je to těžký boj a bude jistě trvat dlouho. Kolonialisté jsou ještě silní a už nyní se brání zuby nehty, ze všech možných sil, a nejraději i cizíma rukama, jak o tom svědčí i události na Ukrajině.

Ale jak říká jedna u nás populární filmová hláška: „Je to marný, je to marný, je to marný“. Neboť podle obecných zákonitostí vývoje a jednoho ze zákonů dialektiky dochází v jistém okamžiku dějin k přeměně kvantity v novou kvalitu, i když si to někdo nemusí přát a změnám se brání.