Realita vs. iluze

Ředitel CIA William Casey údajně řekl Ronaldu Reaganovi: „Budeme vědět, že naše dezinformace je dokončena, až vše, čemu americká veřejnost věří, bude lživé.“

Přeskočte třicet let a neexistuje fikce, kterou by masy nespolkly.

Od Woke přes COVID až po válku na Ukrajině se lidé už sami nevydávají na ideologickou pouť za pravdou – pravdu jim servírují jejich političtí nadřízení.

V dnešní době se mezi oběma polokoulemi – realitou a iluzí – příliš nerozlišuje. Nejde ani tak o to, že by lidé byli zbaveni schopnosti mezi nimi dešifrovat, ale o to, že fakta byla přeorientována na fikci a fikce na fakta. Jde o takovou degradaci epistemologie, že lidé ani nevědí, že nevědí, že nevědí, co se děje, abych citoval jednoho bývalého anarchistu.

Ve velkém měřítku se lidstvo zpronevěřilo samo sobě a život, jak ho známe, se změnil v jakousi sci-fi, telenovelu s několika společnými předky s realitou. Dokonce i pravicově smýšlející lidé potřebují ekvivalent mozkové motorové pily, aby z té spousty nevěrohodných příběhů vydlabali něco, co se alespoň vzdáleně podobá realitě. Překračuje to hranice fikce a stává se z toho prediktivní programování. Nejenže vás klamou, oni vám ukazují, že vás klamou.

Podvedeným není ani jedno, ani druhé, ale jejich podvodníci mají za sebou bohatou historii. Než zaschl inkoust na novinovém papíře hlásajícím očekávanou krizi, byly falzifikáty COVID pohřbeny pod válečnými lžemi, Zelenského ovace ve Westminsteru srazily z řečnického pultíku zveřejnění údajů společnosti Pfizer a ti, kteří byli dříve spojeni s COVID, se zasnoubili se svými ukrajinskými nevěstami.

Celé toto fiasko se drží na vodě, protože to, o čem si lidé myslí, že vědí jistě, a přitom to tak není, je konsenzus. V duchovním prostředí vládne převaha výmyslů, lží a falešných proroků. Lidé uctívají prozaické a oslavují umělost. Naše morální volby se řídí frázemi, a ne ctnostmi, anekdotami, a ne důkazy.

Aby to bylo ještě komplikovanější, to, co bylo dříve považováno za posvátné, se stalo profánním, a to, co bylo dříve profánní, se stalo posvátným, abychom citovali Roberta Sepehra.

Zuří válka, ale její operační pole najdete v lidské psychice. Je to válka o vědomí, atrofie kultury a jejím drsným důsledkem je duchovní malátnost lidstva.

Svobodní zednáři například chápali, že v informacích je síla. Skrývat před zvědavýma očima nižších řádů esoterická tajemství vesmíru.

Tehdy stejně jako dnes těmto lidem nestačí mít monopol na vědění, musí o jeho osvícení připravit všechny ostatní, nebo jít ještě dál a šířit nevědomost. Jde to dál než k cenzurování protiargumentů a k podněcování lží, Nejde ani tak o rozklad společnosti, ale o sebepoškozování. Lidé jsou dezinformováni a ohlupováni a vysíláni jako agenti dezinformací, aby dále rozkládali to, co zbylo z již rozkládané reality.

A co hůř, za poslední dva roky jsme se nepoučili vůbec. Lidé se potácejí od jedné krize ke druhé. Bezcílně přecházejí z karanténního tábora do protileteckého krytu podle toho, kam je nasměrují jejich politické špičky, aby se vysmáli tomu, kdo je jmenován jako metla společnosti. Velkou národní zábavou je shromažďovat se na pranýřích a házet zelí na antivaxery, Rusy, (zde vložte svého antihrdinu).

Informační válka

Pokud vám to všechno připadá jako informační válka, pak tomu tak pravděpodobně je.

Boj o srdce a mysl se přesunul na internet. Naše božská jiskra života se mění na data. Něco božských rozměrů nás nutí k internetu, k datům – našemu dennímu chlebu (a cirkusům), našim digitálním avatarům, kteří žijí bohatší a smysluplnější životy než jejich záškoláci.

To, co přestává mít cenu svíčky, je epistemologie našich dat.

Nezáleží na tom, na které straně plotu stojíte – zda jste členem velkého probuzení, nebo užitečným idiotem levice, jste stále součástí stejného problému. Stali jste se rukojmími řady narativů, které na vás třída predátorů položila lopatou a které byly vytvořeny s jediným cílem – udržet vás v rauši a neinformované, usedlé a neoduševnělé. Ve světě algoritmů jsou si všichni rovni a data jsou prostě data, žádná morálka v tom není.

Tyto události se odehrávají jako údery hřebíčku na hlavičku, ale ve skutečnosti se nepředpokládá, že budou vyřešeny. Neexistují žádné odpovědi ani restituce, je to vaše pozornost, a ne vaše systémy přesvědčení, které jsou sklízeny.

Tito pekelní psi chtějí, abyste si vybrali svou stranu, zvolili si svůj boj, ale ujistili se, že vaše bojové linie jsou sociální média a že neházíte Molotovovy koktejly na Babylonskou věž.

Všichni jsou do tohoto boje zapojeni. Zejména ti, kdo štvou po krvi neočkovaných nebo vyzývají k násilí na Rusech, kteří tak činí podle Voltaira proto, že kdo vás dokáže přimět k víře v absurdity, dokáže vás přimět k páchání zvěrstev.

Pokud je psychika člověka v obležení a neurčí si nepřítele, na kterého by mohl zaútočit, mohl by dostat rozum a zjistit, kdo na něj skutečně útočí, a to by prostě nešlo.

V tomto divadle absurdity se lidé aklimatizují na fikci, protože je to snazší než konfrontace s nepříjemnou pravdou. Ale v těchto úrodných podmínkách se prosadí jakákoli verze reality, ať už je jakkoli nejistá. A tady vstupuje do hry Velký reset.

Jakmile jednou znesvětíte morální a kulturní mapu světa, stává se jeho místo ve světě stále neudržitelnějším. Lidé ztrácejí kontakt s realitou a s tím, co znamená být člověkem. Následná krize identity je činí náchylnými k nepřátelskému převzetí. Mezi další věci, které by se mohly pokazit, patří případné čipování obyvatelstva a propojení mozku se strojem.

Prediktivní programování

Ale chystají se ještě podivnější věci. Prediktivní programování je teorie skryté ruky, která ovládá páky reality. Jakýsi úřad pro úpravu reality, který prostřednictvím filmů, literatury a mediální manipulace zastírá skutečné události. Základním principem je zde psychologické podmiňování, které snižuje odpor lidí k přijímání plánovaných budoucích událostí a podněcuje je k výměně konkrétních struktur reality za statické konstrukty, až nakonec náš zděděný pohled na svět nahradí mýty a archetypy.

To, že prožíváme objektivizaci třídy predátorů, není sporné. Je to jejich mesiášský komplex, který se otiskl do kolektivního vědomí a promítá se zpět do reálného světa. Masy z vlastní vůle vdechují těmto groteskám život a rozmazávají společenskou strukturu.

Zjevení metody

Je to však ještě hlubší než prediktivní programování. Někteří tomu říkají Zjevení metody.

Podle Michaela Hoffmana: nejprve potlačí protiargumenty, a když přijde nejvhodnější chvíle, odhalí aspekty toho, co se skutečně stalo, ale v omezeném rozsahu.

Bylo nám řečeno, že vakcíny jsou neškodné, dokud společnost Pfizer nezpochybnila svá vlastní tvrzení o bezpečnosti, ale ne dříve, než byl očkován celý svět. Apologeti uzavírek napříč korporátními médii se nyní téměř shodují v tom, že uzavírky přinášejí více škody než užitku. Nejedná se o žádné svévolné obraty, ale spíše o pečlivě naplánovanou posloupnost odhalení v pravý čas.

Michael Hoffman naznačuje, že vládnoucí elita dává najevo svou nadřazenost. Prohlašují se za virtuózní zločince, kteří stojí nad zákonem a jsou bezúhonní. Především vám však bez okolků sdělují, že jste bez možnosti odvolání, že tyto události jsou mimo vaši kontrolu, stejně jako váš vlastní osud, když na to přijde. Nakonec lidstvo pohltí pocit apatie a abulie, který nás demoralizuje natolik, že přiznáme porážku systému, který jsme bezmocní změnit.

Ne, že byste někdy měli nárok na odškodnění. Dům není určen k tomu, aby si sám uklízel. Hluboko v jejich právním řádu je ukryta ústava, která říká: nic se neděje bez vašeho souhlasu. V této verzi smluvního práva platí, že jakmile je pravda skrytá na očích, souhlasili jste s ní. Někde existuje nepodepsaná smlouva s vaší nepodepsanou přísahou.

Nakonec jsme všichni obětí stejného mistrovského tahu, ať už jde o klávesnicového evangelistu nebo státního apologetu, všichni jsou královsky v háji a nejde ani tak o to, že se smějí vám, ale o to, že se smějete sami sobě.