Tuhle válku Rusko vyhraje

Dva masivní teroristické údery se velkolepě nepovedly a ve válce na Ukrajině se rodí strašlivá kráska. Tyto dva pečlivě naplánované útoky v rychlém sledu – na plynovody Nord Stream a Krymský most – měly být knockoutovým úderem Rusku. Podle prezidenta Vladimira Putina stojí za výbuchy na Nord Streamu lidé, „kteří chtějí definitivně zpřetrhat vazby mezi Ruskem a EU, oslabit Evropu“. Za „beneficienty“ označil USA, Ukrajinu a Polsko.

Indie by měla očekávat porážku USA a NATO, která završí přechod k multipolárnímu uspořádání světa. (Autor je bývalý indický diplomat. Publikuje v Indian Punch Line a v Asia Times. Proto je článek orientován pro indické čtenáře. Poznámka editora)

Minulou středu ruská tajná služba FSB označila šéfa ukrajinské vojenské rozvědky Kyryla Budanova za strůjce útoku na Krymu. Deníky New York Times a Washington Post rovněž ukázaly prstem na Kyjev a citovaly „zdroje“. Zatímco Nord Stream-1 byl ochromen, jedno z potrubí Nord Stream-2 zůstává neporušeno. Putin minulý týden uvedl, že plynovod by mohl být obnoven a Rusko by mohlo dodat přibližně 27 miliard metrů krychlových plynu. 'Míč je na straně Evropské unie, pokud chce – otočme kohoutkem,' řekl.

Ale z Bruselu se ozývá třeskuté ticho. Pro EU je to hluboce trapný okamžik. Triumfalismus se vytratil, protože Evropě hrozí několikaletá recese způsobená dopady sankcí proti Rusku, kdy USA trvaly na přerušení energetických vazeb s Moskvou. EU se nyní stala rukojmím pro Big Oil a je odkázána na nákup LNG z USA za požadovanou cenu, která je šestkrát až sedmkrát vyšší než domácí cena v USA. (Smluvní cena dlouhodobých ruských dodávek pro Německo se dříve pohybovala kolem 280 dolarů za 1 000 metrů krychlových oproti současné tržní ceně pohybující se kolem 2 000 dolarů).

Jednoduše řečeno, Američané si s Evropany pěkně pohráli. Indie by si měla všímat amerického pocitu oprávněnosti. Bidenova administrativa v podstatě vytvořila vymyšlenou energetickou krizi, jejímž skutečným cílem je válečný zisk.

Útok na Krymský most z 8. října je mnohem závažnější. Zelenskyj překročil červenou linii, před kterou ho Moskva opakovaně varovala. Putin prozradil, že došlo také ke třem teroristickým útokům proti Kurské jaderné elektrárně. Rusové se nespokojí s ničím menším než se svržením Zelenského režimu.

Ruská odveta proti ukrajinské „kritické infrastruktuře“, které se Moskva dosud zdržela, má vážné důsledky. Od 9. října začalo Rusko systematicky útočit na ukrajinský energetický systém a železnice. Známý ruský vojenský expert Vladislav Šurygin řekl listu Izvestija, že pokud toto tempo vydrží zhruba týden, „naruší celou logistiku ukrajinské armády – systém přepravy personálu, vojenské techniky, munice, souvisejícího nákladu, stejně jako fungování vojenských a opravárenských závodů“.

Američané jsou uzavřeni v surrealistickém světě svého samoúčelného vyprávění o tom, že Rusko „prohrálo“ válku. V reálném světě však Ivan Tertel, šéf KGB v Bělorusku, který má zasvěcený pohled na Moskvu, minulé úterý řekl, že s tím, jak Rusko zvyšuje počet svých vojáků ve válečné zóně – 300 tisíc vojáků, kteří byli mobilizováni, plus 70 tisíc dobrovolníků – a nasazením moderních zbraní, „vojenská operace vstoupí do klíčové fáze“. Podle našich odhadů nastane zlom v období od listopadu letošního roku do února příštího roku“.

Tvůrci politik a stratégové v Dillí by si měli pečlivě všímat časového harmonogramu. Podstatné je, že Rusko usiluje o totální vítězství a nespokojí se s ničím menším než se spřátelenou vládou v Kyjevě. Západní politici, včetně Bidena, chápou, že Rusy nyní nic nezastaví. Zbrojní zásoba USA vysychá, protože Kyjev stále žádá o další.

Na otázku, zda se s Bidenem setká na summitu G20 na Bali, Putin v pátek posměšně poznamenal: „Měli bychom se ho (Bidena) zeptat, zda je připraven se mnou vést taková jednání, nebo ne. Abych byl upřímný, zkrátka a dobře nevidím žádnou potřebu. Prozatím neexistuje žádná platforma pro jakákoli jednání.

Washington však ještě nehodil ručník do ringu a Bidenova administrativa je nadále posedlá snahou vyčerpat ruskou armádu – i za cenu zničení Ukrajiny. A také Rusy čeká na bojišti ještě mnoho práce: utlačované ruské obyvatelstvo v Oděse (která utrpěla nevýslovná zvěrstva od neonacistů), Mykolajivu, Záporoží, Dněpropetrovsku, Charkově očekává „osvobození“. Pro Rusko je to velmi emotivní téma. Zastřešující agenda „demilitarizace“ a „denacifikace“ Ukrajiny musí být opět dovedena do logického konce.

Až to všechno skončí, Putin ví, že se s ním Biden nebude chtít ani setkat. Maďarský premiér Viktor Orbán minulý týden řekl: „Každý, kdo vážně věří, že válku lze ukončit rusko-ukrajinským jednáním, žije v jiném světě. Realita vypadá jinak. Ve skutečnosti se o těchto otázkách může jednat pouze mezi Washingtonem a Moskvou. Ukrajina je dnes schopna bojovat jen proto, že dostává vojenskou pomoc od Spojených států...

„Zároveň nevidím prezidenta Bidena jako osobu, která by byla skutečně vhodná pro takováto vážná jednání. Prezident Biden zašel příliš daleko. Stačí připomenout jeho výroky na adresu ruského prezidenta Putina.

Indie by měla očekávat porážku USA a NATO, která završí přechod k multipolárnímu uspořádání světa. Indické elity se bohužel ještě musí zbavit svých „unipolárních potíží“. Evropa včetně Británie je zdevastovaná a panuje zde hmatatelná nespokojenost s „transatlantickým vedením“ USA. Indopacifická strategie je beznadějně na vodě. V širším sousedství Indie vznikají nová mocenská centra, jak ukazuje odmítavý postoj OPEC k Washingtonu. Indický strategický kalkul je třeba zásadně upravit.