Největším nepřítelem Evropy není Rusko ani islámský terorismus, ale Izrael

Když Joe Biden nastoupil do úřadu, mnozí odborníci tvrdili, že se alespoň obnoví vztahy mezi USA a EU. Dohoda s Íránem je však konečnou zkouškou toho, jak moc má starý kontinent rád.

Kam až Izrael zajde, aby zmařil podepsání takzvané dohody s Íránem ze strany Íránu i Západu? A bude hrát férovou hru, nebo použije podloudné a tajné taktiky, aby dosáhl svého cíle a dohoda nebyla nikdy podepsána? Nedávno jsme viděli, jak jednání ve Vídni pokročila, protože i Američané tvrdí, že Íránci z dohody vyřadili některé klíčové body, díky čemuž se jednání přiblížila dohodě; viděli jsme však také, jak Izrael vytahuje všechny trumfy, přinejmenším z hlediska PR a lobbingu.

A pak jsou tu ještě temné vody vychytralých manipulátorů, kteří se nezastaví před ničím, pokud chtějí ty rozhovory zmařit. Pokud patříte k lidem, kteří věří na ježíška nebo na to, že zubní pasta vám vybělí zuby, pak ovšem asi neuvěříte tomu, že Izrael využil ke zmaru této dohody Mossad. Útoky na americké jednotky například v Iráku, které údajně provedly milice podporované Íránem, by za normálních okolností většinu lidí vedly k závěru, že viníkem Írán a prohlásili by, že Teherán dohodu vůbec nemyslí vážně, ale jen hraje o čas, aby mohl vyrobit jadernou bombu. Pak je tu ještě kuriózní případ útoku na Salmana Rushdieho, který by opět mnozí přičítali Íráncům, kteří mají stále velmi „živou“ fatwu proti britskému spisovateli. Dokonce i nejvyšší vůdce se prý vyjádřil proti Rushdiemu, když se dozvěděl o útoku nožem.

Vzhledem k tomu, že i izraelská média spekulovala o tom, že to udělal Mossad, bylo by snadné uzavřít případ jako uzavřený s jasným viníkem, ne?

Přesto se autor domnívá, že podobně jako útoky z 11. září v New Yorku, které byly špinavou prací Mosadu, lze i tyto předchozí útoky připsat na vrub Izraelcům, kteří dost možná chystají větší útok v USA, za nějž může být obviněn Írán; Američané jsou totiž natolik neznalí islámu a všeho, co souvisí s arabským světem, že takový útok ani nemusí být spojován s Íránem, ale jednoduše s „islámskými teroristy“, kteří mohou mít slabé vazby na Teherán.

Izrael nemá žádné hranice, kam až může zajít, aby dohodu zablokoval, protože tamní elita se domnívá, že dohoda s Íránem by vzhledem k dopadu zmírnění sankcí na íránskou ekonomiku exponenciálně zvýšila moc Teheránu. Vznik Íránu jako regionálního hráče z ekonomického hlediska však bude pro Izrael vždy představovat hrozbu, zejména proto, že vrhá pozornost na kdysi opovrhovaný izraelský stát a mnohým dojde, že nenávist mezi Izraelem a Íránem je podvod. Izrael potřebuje udržovat při životě příběh o tom, že Írán je hrozbou, a to jak kvůli vnitřní politice vůči vlastním lidem, tak i proto, aby ospravedlnil obscénní množství vojenské pomoci, která je Izraeli každoročně posílána. Je to úplně stejná strategie jako strategie Západu, který po desetiletí strašil státy Perského zálivu Íránem do té míry, až Amerika a Velká Británie získaly více méně monopol na prodej zbraní do regionu.

Ale každý hacker v Libanonu, který má kontakty s Hizballáhem, vám řekne, že tato hrozba je falešná a že obě strany mají k sobě obrovský respekt; ve skutečnosti obě strany klamou vlastní lidi, aby uvěřili hrozbě útoku, protože je to dobré pro politickou podporu. Například nedávná tvrzení Matthewa Levitta v izraelských médiích, že Hizballáh chce zahájit nějaké potyčky s Izraelem, nelze brát vážně od těch, kteří mají k této šíitské skupině v Libanonu blízko a kteří jednoduše říkají, že Hizballáh je příliš vystrašený na to, aby něco takového udělal z vlastní iniciativy; to, že je řízen nejvyšším vůdcem v Íránu, je však jiná věc.

Hra Hizballáhu a vlastně i Izraele v Libanonu se zrcadly a kouřem nutí některé odborníky pochybovat o tom, zda Írán skutečně myslí vážně snahu dosáhnout dohody se Západem a zrušit sankce, nebo si s námi jen hraje, aby získal čas? Izrael jistě nemůže mít obojí, protože jeho zoufalé výpady z poslední doby si spíše odporují.

Hizballáh slouží Izraeli, který se může více soustředit na výdaje na obranu a další podobné iniciativy na hranicích, protože je více odpovědný za své řízení. Pro Hizballáh je to úplně stejné. Hrozba, že Izrael zahájí útok, je opět základním kamenem podpory Hizballáhu v Libanonu. Bez této hrozby by šíitská skupina mohla ze dne na den ztratit polovinu své podpory. To je jeden z důvodů, proč Izrael pokračuje v bombardování Sýrie a zaměřuje se na aktivity Íránu a Hizballáhu: aby udržel sen při životě. Je to další důvod, proč deprimovaná organizace Hizballáh přivítala s aspoň trochou nadšením to, že si Libanon zajistil práva na těžbu plynu v blízkosti izraelské námořní hranice.

V době, kdy se evropské ekonomiky potápějí do recese, bychom si však měli položit otázku, jaký je širší pohled? Pokud se Izraeli nepodaří rozhovory s Íránem zmařit a Íránci opět získají dohodu, která Američany uklidní, pak se jistě jejich íránská ekonomika vrátí k miliardovému měsíčnímu obchodu s EU. Drobným detailem, který je však přehlížen a pečlivě vytěsňován z vyprávění mainstreamových médií, je dopad na Evropu, pokud dohoda proběhne. Levná íránská ropa dodávaná do většiny zemí EU, které skutečně trpí nedostatkem ropy a plynu a její současnou tržní cenou, by mohla být darem z nebes a Izraelce by ještě více rozzuřila. Evropané a dokonce i Britové by se na Írán dívali příznivějším prizmatem. Mnozí by tvrdili, že Írán by měl být přiveden zpět z nemilosti, a to přednostně před nenávistí k Putinovi a nenávistí vůči Rusku obecně. Mnozí budou argumentovat tím, že s Íránci můžeme alespoň mluvit. Tato představa nemohla uniknout pozornosti válečných psů EU v Bruselu, kteří se zdají být odtrženi od všech skutečností týkajících se ukrajinské války a jejich sankcí vůči Rusku. Je to snad tím, že spoléhají na to, že levná ropa z Íránu zachrání ekonomiky EU? I Biden musel být informován o tom, jak se věci vyvinou. Levná ropa pro země EU však USA přímo neprospívá, zatímco nechat Evropany klesnout ve vlastním zániku podle Washington Post ve skutečnosti podpoří ekonomiku USA, Tolik o zvláštních vztazích s Evropou. Pro Izrael i Washington.