Vynášení brouků

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/naokraj/2001/11/931-vynaseni-brouku.htm

Vladimír Stwora

Znáte starý český zvyk vynášení smrtky? Tak u nás doma máme podobnou tradici. Na rozdíl od vynášení smrtky, které se děje jednou za rok, my brouky vynášíme tak dvakrát do týdne.

Vysvětlím. Do sklepa u nás vedou (mimo vnitřního schodiště) i dveře zvenčí. Tyto dveře mají pod prahem mezeru. Není vidět, ale je cítit. V zimě odtamtud vane dovnitř ledové povětří. Werich ve svých vzpomínkách z pobytu v Americe jednou napsal, že jejich obydlí mělo takové netěsnosti, že když jste byli uvnitř a měli kolem krku šálu, tak ta šála za vámi v pokoji vlála; asi jako když se díváte z jedoucí lokomotivy. Pokus se šálu jsem nedělal, ale přepokládám, že by se chovala podobně, mít ji na krku a lehnout si k venkovním dveřím vedoucím do sklepa.

Zpátky k broukům. Touhle mezerou se nám dovnitř hrnou pravidelně brouci, v určitém období v roce i žížaly. Nemuseli bychom ani chodit ven, abychom poznali, zda je jaro, léto nebo podzim. Postačí se nám kouknout na druh návštěvníků z říše hmyzu, který právě táboří na dlaždičkách před vchodovými dveřmi. Nevím, co šestinohé návštěvníky tak moc u nás láká. K snědku toho příliš nenajdou, skrýt se také není kde. Přesto se usilovně znovu a znovu protahují škvírou pod dveřmi dovnitř.

Vynášení brouků je už u nás tradiční rituál. Vynášeč si vyhrne rukávy, popadne smeták a lopatku, shrne koberec, pak plynulým lehkým (aby brouky nerozmačkal) pohybem smétá šestinohé návštěvníky na hromádku. Ti to zřejmě berou jako vítanou hru, protože se snaží z hromádky zase rozprchnout všemi směry pryč. Pak vynášeč opatrně nahrne brouky na lopatku, otevře vchodové dveře a za zpěvu písně "Bye Bye Baby" vysype brouky do trávy.

Neuplyne ani několik hodin a první vysypaní brouci se objeví znovu pod prahem. Manželka to zkoušela na brouky přísněji. Kdesi v obchodě s okultními předměty sehnala křídu. Tou křídou se udělá čára na zemi. Je to jako čára proti zlým duchům. Který brouk přes čáru přeleze, zemře. Pomohlo to jen částečně. Místo živých brouků vynášíme teď mrtvé. Oni to vždy ještě stihnou dovnitř, kde pak natáhnou bačkory, a je na nás, abychom je pohřbili.

Manželka celkem logicky navrhuje, že by bylo nejlépe škvíru pod dveřmi utěsnit. Má pravdu. Ale tím bychom přišli o tradici, na kterou jsme si za ty roky už zvykli. A tradice se mají zachovávat.

Článek byl publikován 12.11.2001


© 2024-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.