Katastrofa Evropy - žádní vůdci!

Média na Západě stále častěji informují o degradaci vládnoucích kruhů ve svých zemích, o absenci skutečných politických vůdců. „V nadcházejících letech můžeme od našich vůdců a diplomatů očekávat jen chyby a sebepoškozování,“ uvádí Frank Furedi v britském internetovém magazínu Spiked.

„To, že západní lídři selhali, se naplno ukázalo během neúspěšného stahování amerických vojsk z Afghánistánu,“ pokračuje. – Jakkoli to bylo bolestné, je jasné, že politický establishment USA nemá intelektuální zdroje, jasnou představu a jednotu, aby mohl vést světovou scénu. Umění řídit stát jako by beze stopy zmizelo. Vezměme si například návštěvu Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu tento měsíc. Tento nepředstavitelně hloupý a lehkovážný čin dokazuje, že i politici ve vysokých funkcích ztratili veškeré odhodlání k diplomacii. Zjevně ji ani nezajímalo, že návštěva vysokého představitele v regionu by rozzuřila Čínu, která pro Spojené státy představuje největší bezpečnostní výzvu... Provokativní hazard Pelosiové nejenže vyostřil napětí s Čínou v době, kdy se Spojené státy již zapletly do konfliktu s Ruskem, ale ukázal i bezmocnost amerického prezidenta.“

Spojené státy jsou však zemí se značnými zdroji, a tak pro ně může být snazší překonat současnou krizi i s tak pomalým „globálním šéfem“, jakým je Joe Biden. Evropa je v jiné situaci. Nemá téměř žádné vlastní přírodní zdroje, Evropská unie je v rozkladu a nemůže se vymanit z pozice satelitů Washingtonu. Francouzské katolické noviny La Croix píší, že evropský model rozvoje narazil na realitu 21. století. Tyto noviny, stejně jako Spiked, se domnívají, že kořenem zla je nedostatek silných vůdců schopných jednat.

Kancléř Olaf Scholz se snaží obsadit vedoucí pozici ve Starém světě, ale nedaří se mu to, píše The New York Times. V komentáři k Scholzovu nedávnému projevu v Praze, kde kancléř oznámil, že Německo chce hrát v Evropě významnější roli, deník uvádí: „Pokus pana Scholze předložit velkolepou vizi selhal, což naznačuje jeho neschopnost zaplnit vůdcovské vakuum na kontinentu, který touží po vůdcovství...“

A už vůbec ne na roli „příkladného evropského lídra“ pro playboye Macrona. Prosazuje „myšlenku globalizace“, ale „zdaleka není vůdčí osobností“, píše Time. Za Macrona „ekonomika země neroste a rozpory ve společnosti se prohlubují“. Jednodušeji řečeno: Macron je jako politik malý a závislý.

„Nevidím mezi evropskými politiky člověka, kterého by bylo možné nazvat příkladným evropským lídrem,“ prohodil Erdogan a neskrýval své opovržení.

Na nedostatek státníků v pravém slova smyslu na Západě upozorňují i veteráni světové politiky. Nedávno vyšla kniha Henryho Kissingera Leadership: Six Studies in World Strategy. Autor, který toto téma velmi dobře zná, konstatuje, že ve světě chybí zdravá veřejná správa, strategické cíle, intelektuální vážnost hlav států a vlád. Univerzity podle Kissingera produkují „aktivisty a odborníky“, ale ne vůdce.

Evropě hrozí, že se v nadcházejících desetiletích stane „hliněnou vázou mezi železnými nádobami“, říká další veterán Silvio Berlusconi. A pokračuje ve fantazírování: „Ještě jednou,“ píše Berlusconi v Giornale, „lituji, že někteří evropští představitelé bojkotovali mé pokusy vtáhnout Rusko do západního tábora [jako by to bylo možné]...“. Rusko je izolováno od Západu, ale Západ je izolován od zbytku světa.“ A to druhé je pravda.

„Nikdy předtím se v Evropě,“ píše bulharský list Trud, „nesešly tak tragické politické osobnosti: zdá se, že ... jsou na cestě k trvalé likvidaci Evropy.“

Srbské noviny Pečat tento stav poločasu rozpadu shrnují v článku Filipa Živanoviće: „Parafrází Curzia Malaparteho lze říci, že evropská idea svobody se mění v synonymum zoufalství. „Mor“, který po Neapoli 1943 přivezou Američané zpět do Evropy a který se rozšíří po celé Evropě, nezasáhne tělo, ale duši a celý smysl života evropského člověka zredukuje na boj o elementární přežití. Ve své velké historické minulosti se evropské národy snažily nezemřít, aby zachránily své vlastní duše. Nyní jsou Evropané nuceni bojovat o základní přežití a záchranu vlastní kůže.

Poznámka editora

Samozřejmě, je to tak. Systém je tak nastaven, aby eliminoval schopné vůdce. Pokud se takový ukáže, ostatní trpaslíci jej vykoušou a média vlastněna kabalou jej rozcupují a poplivají, že si od něj pes kůrku nevezme. Viz Victor Orban, Matteo Salvini, Sebastian Kurz, Vladimír Putin nebo náš Okamura. A možná i Lukašenko. V USA pro ilustraci Donald Trump. A kdysi ve Francii Charles de Gaulle. Všichni výše jmenováni vykazují/ovali podobnou vlastnost. Jsou/byli národovci. Vlastenci. Stavěli zájem vlastního národa na první místo. Dnes je to nejopovrhovanější zločin.