Válečná propaganda o Ukrajině se začíná vyčerpávat

Vzhledem k tomu, že Amnesty International potvrzuje nepříjemné pravdy o chování ukrajinské armády v Donbasu, které mnozí nezávislí novináři a političtí pozorovatelé již znali, stojí za to prozkoumat, jak se manipulace s pravdou stala nejen každodenní záležitostí, ale i ústředním prvkem zástupné války Západu na Ukrajině.

Stále více novinářů, komentátorů i obyčejných lidí, kteří se předtím hlásili k „Postavte se na stranu Ukrajiny“, zjišťuje, že je stále těžší ignorovat nepříjemné pravdy o Zelenského režimu a jeho armádě.

Ikona americké demokracie, prezident Abraham Lincoln, řekl: „Část lidí můžete oklamat jen někdy, část lidí můžete klamat pořád, ale nemůžete oklamat všechny lidi pořád.“

I když byl Lincolnův bystrý postřeh často citován nesprávně, má samozřejmě zvláštní význam, když si uvědomíme nedávné neúspěchy a přetrvávající selhání jeho milovaných Spojených států v zahraniční politice.

Především jde o americké snahy udržet si podporu stále skeptičtější veřejnosti pro své slábnoucí a nesmírně nákladné geopolitické ambice na Ukrajině.

Doposud nebylo příliš obtížné připravit zprávu pro všeobecnou spotřebu, chcete-li, „drive-through narativ“, který by byl snadno přístupný a stravitelný pro důvěřivou veřejnost, zvláště když téže veřejnosti byly globálně upírány klíčové faktické poznatky o pozadí dlouhodobého složitého konfliktu, do něhož se nechala svést jako ovce se zavázanýma očima.

Současná krize na Ukrajině je však jiná; prozápadní mediální mašinérie v ní pěstuje a šíří dezinformace, propagandu a falešné zprávy v dosud nevídaném rozsahu. Zatímco USA a jejich spojenci v NATO vedou svůj zástupný konflikt na zemi, ve vzduchu a na moři, na sociálních sítích, v televizi a rozhlase se odehrává další nezákonná bitva.

Propaganda a získávání „srdcí a myslí“ samozřejmě není v konfliktech ničím novým. Již v 19. století si vlády uvědomovaly, jak důležitý je domácí narativ, a aktivně se snažily potlačit detaily, o nichž se domnívaly, že by mohly být pro domácí publikum urážlivé nebo neužitečné.

Ve druhé búrské válce v Jižní Africe (1899-1902), kdy britská armáda v koloniální válce selhávala, se uchýlila k věznění búrských žen a dětí v rozsáhlých špatně vybavených koncentračních táborech, kde jich 26 000 zemřelo hladem, špatným zacházením a nemocemi. Britové aktivně uvažovali o vytvoření reklamní kampaně, která měla zakrýt skutečnou hrůzu pekelných táborů, včetně falešných zpráv a novinových článků.

Také během první světové války byly hrůzné detaily o masových obětech v hrozných a nelidských zákopech na západní frontě pro domácí publikum sterilizovány a minimalizovány. Pokud šlo o veřejnost, císař byl vrah, Němci jedli belgické děti a odporná teutonská chobotnice musela být zastavena za každou cenu.

Skutečnost, že v celém konfliktu šlo o imperiální moc, obchod a soupeření mezi třemi vnuky britské královny Viktorie, byla samozřejmě příhodně ignorována. V červenci 1916 se ve zprávách britských novin o bitvě na Sommě, jedné z nejkrvavějších bitev v dějinách lidstva, slavně psalo: „Naše ztráty nejsou velké,“ což je naprosto zavádějící titulek, který dnes zní znepokojivě povědomě.

Když vezmeme v úvahu poslední rozsáhlá vojenská selhání Ameriky v Afghánistánu, Iráku, Sýrii a Libyi, jsou tyto neuvážené a krvavé neúspěchy opět líčeny jako „hodní proti zlým“, jsou to kovbojové proti indiánům, nebezpeční a nedůvěryhodní muslimští divoši proti samotné existenci západní civilizace.

Nezměrné lidské utrpení, které tyto války způsobily nevinným obyvatelům, se objevuje jen zřídka. Americká spoluvina a odpovědnost za vznik problémů, které se nyní snaží „vyřešit“, je v jejich klientských médiích kupodivu zcela ignorována.

Dnešní konflikt na Ukrajině není výjimkou, podobný příběh je šířen, přičemž historická pravda o tom, odkud konflikt vyrostl, zůstává nezveřejněna. Některá z nejkritičtějších faktů týkajících se Ukrajiny mainstreamová média běžně a pohodlně zamlčují, například kdy tato občanská válka začala a především kdo zaplatil a postavil hranici, na které nyní hoří.

Plavat proti proudu, být dítětem, které naznačuje, že císař nemá šaty, a zpochybňovat „skutečnosti“, které byly široce přijaty důvěřivou veřejností, je samozřejmě nepopulární v každém případě. Navzdory hrubé nevyváženosti v prezentaci faktů byl až dosud přinejmenším nesouhlas něčím, co bylo přijímáno jako výsada západní demokratické společnosti, tato svoboda slova a názoru je však vážně ohrožena, zejména pokud se zakládá na nepohodlných pravdách.

„Absolutní pravda“

Pokud jde o Ukrajinu, západní vlády a média nasadily novou, nebezpečnou a bohatě financovanou zbraň ve válce proti pravdě, kterou nazývám „absolutní pravda“. Absolutní pravda nesnese žádné výzvy, když se prokáže, že její tvrzení jsou nepravdivá, jsou tyto skutečnosti potlačeny a ignorovány.

Okamžitě a účinně se zaměřuje na jakýkoli nesouhlas s předepsaným narativem a označuje vyzyvatele za „nepřátele“, „zahraniční agenty“ nebo „užitečné idioty“. Kriticky není prostor pro jakoukoli debatu, neexistuje žádná analýza faktů, existuje pouze jejich absolutní pravda.

Pokud novinář, stát nebo jednotlivec tuto absolutní pravdu zpochybní nebo jen navrhne objektivní analýzu faktů, je okamžitě brutálně marginalizován a následně se stane terčem odplaty. Tento odhodlaný a promyšlený trest může sahat od ztráty zaměstnání až po izolaci celého národa a běžné jsou i hrozby násilím.

Skutečnost, že narativ Západu o „absolutní pravdě“ se implicitně opírá o masovou cenzuru a plošné ničení svobody slova, je pro jeho architekty a stoupence zjevně irelevantní; pokud je třeba tyto pilíře liberální demokracie v této válce proti faktům opustit, budiž.

Absolutní pravda má také selektivní přístup, pokud jde o chování jejích idolů, když je zdůrazněno zvolení pana Zelenského za pomoci, peněz a svalů zkorumpovaného oligarchy, je to ignorováno, když přijde na řadu jeho antidemokratický zákaz veškeré opozice a věznění jejích vůdců, je to v pořádku. pokud Absolutní pravda vyžaduje přijetí a nasazení brutálních nacistických milicí proti civilistům (dříve Západem označených za teroristy), je to opět zcela přijatelné.

Brigáda absolutní pravdy má totiž kouzelnou schopnost vymazávat historii, přisuzovat status hrdiny masovým vrahům (Stepan Bandera) a démonizovat ty, kteří porazili nacismus v Evropě. Absolutní pravda nyní určuje narativ, fakta nikoli, fakta a nezávislé důkazy budou nasazovány selektivně, pokud vůbec, ti, kdo to zpochybňují, jsou okamžitě označeni za kolaboranty, válečné štváče a nepřátele demokracie.

Dalším zlověstným prvkem kultu absolutní pravdy je neochota opravit záznam nebo přiznat, že se mýlíte, od „masakru“ na Hadím ostrově, který se nikdy nestal, až po falešné titulky o porodnici v Mariupolu, abychom jmenovali alespoň některé, nikdy nedojde k pokusu o opravu záznamu, což vyvolává otázku, jak upřímná byla tato tvrzení?

Zajímavé je, že když mezinárodně respektovaná Amnesty international statečně oponovala Absolutní pravdě nezpochybnitelnými fakty, byla sama napadena stále paranoidnějším Zelenským. V Zelenského vytrvalých a nyní již rutinních obviněních z genocidy, útoků na civilisty a zjevné touze „vymazat Ukrajinu z mapy“ je nyní zřetelný prvek „chlapce, který křičel je tady vlk!“ (narážka na Ezopovou bajku, ve které mladý pastýř tak často lže o vlkovi ohrožující jeho stádo, až mu lidé přestali věřit. A když pak vlci opravdu přišli, nikdo chlapci nepomohl. Poznámka editora).

Jakékoli zběžné prozkoumání faktů týkajících se „protiteroristické“ operace ukrajinské armády proti vlastním lidem v Donbasu v roce 2014 naznačuje, že to byla právě stále více radikalizovaná ukrajinská armáda, která v roce 2014 poprvé zaútočila na etnické ruské obyvatelstvo na východě země.

S tím, jak pokračuje mimořádně nákladná a stále ničivější zástupná válka NATO proti Rusku, vyhlídky na jakékoli vojenské vítězství Ukrajiny téměř každou hodinou klesají, pravděpodobnost, že Rusko bude usilovat o urovnání, se také každým dnem snižuje a jakákoli motivace k tomu je nyní strategicky bezcenná.

Západní podpora Zelenského zdánlivě bezvládného a nekompetentního režimu v soukromí ochabuje, protože dopad křečovitých sankcí proti Rusku ohrožuje vedle globální energetické krize i sociální soudržnost v Evropě a Americe.

Slibované protiofenzívy na jihu se neuskutečnily, tolik vychvalovaná „milionová armáda“ se neobjevila a americký a evropský tisk, který to prezentoval jako fakt, opět svá obludná tvrzení neodvolal.

Krutá realita války je zřejmě ztracena pro brigádu „absolutní pravdy“, která je šťastná, že „stojí na straně Ukrajiny“, ale nikdy nebude stát na Ukrajině.

Západní veřejnost je vrtkavé publikum a vzhledem k tomu, že mainstreamovému vyprávění o Ukrajině obecně chybí počáteční kontrola, je pravděpodobné, že jakmile se objeví více nepohodlných pravd o Zelenském, jeho juntě a realitě tohoto konfliktu, bude se stále více západních lidí plížit do svých bytů a domů uprostřed noci, aby sundali narychlo vyvěšené ukrajinské vlajky.

Navzdory veškerému úsilí těch, kteří tuto zástupnou válku financovali, formovali a ospravedlňovali, má pravda ve zvyku znovu vyplout na povrch. Bude nemožné „zvládnout“ přicházející příliv reality, který se bude valit z Ukrajiny, jakmile se západní mocnosti tuto zimu přeorientují na své domácí problémy, které si samy způsobily, Zelenskij sám se může stát obětním beránkem neúspěšné eskapády NATO na Ukrajině.

To je ta věc s těmi nepohodlnými fakty, že stále přetrvávají pod povrchem, pravda nemá datum spotřeby a je trpělivá, památka nesčetných mrtvých si to žádá.

A samozřejmě, jak řekl starý dobrý Abraham Lincoln: „Část lidí můžete oklamat po určitou dobu, část lidí můžete oklamat po celou dobu, ale nemůžete oklamat všechny lidi po celou dobu.“