Americký deep state je u kormidla lhostejno, která strana byla zvolena

Dnešní americké „demokracii“ vládne prakticky stoprocentně neokonzervativní a neoliberální tým, a to jak v Kongresu, tak v Bílém domě, který zastupuje miliardáře obou politických stran v zemi. (Myšlenka této „demokracie“ je, že protože existuje více než jedna politická strana, „nemůže“ jít o „totalitní“ vládu, ale naopak nutně o vládu „demokratickou“ - jako by nemohlo jít o diktaturu více stran, což je to, čím je nyní většina diktatur, tedy více stran, které zastupují různé frakce oligarchie, přičemž korupce vládne, a tím ovládá i všechny hlavní strany). Je to ohromně dvoustranické, a to jak pro neokonzervatismus (rozšíření amerického impéria o další země, jako je Sýrie, Venezuela, Rusko, Čína, Írán atd, jako budoucí „spojence“ či vazaly USA), tak pro neoliberalismus (prosazování odpovědnosti POUZE směrem dolů k zaměstnancům a chudým, nikdy směrem nahoru k miliardářům či samotným vlastníkům národní vlády, takže Amerika má nejvyšší procento obyvatelstva na světě ve vězení a tito vězni jsou hluboko pod průměrným národním příjmem a také hluboko pod průměrným osobním bohatstvím).

Americký hluboký stát reprezentují ze 100 % miliardáři Demokratické strany i miliardáři Republikánské strany, a proto ve všech otázkách, na kterých se všichni miliardáři shodnou - například v otázce neokonzervatismu a neoliberalismu - hlasují v Kongresu prakticky ze 100 % pro daný návrh nového zákona.

Je to národ, který je řízen svými superbohatými a pro své superbohaté, aby oblbnul a ovládal svou veřejnost ve prospěch těchto vlastníků: tisícovky možná víc lidí, kteří si koupili a fakticky vlastní americké ('zvolené') politiky.

Zde je odpověď bývalého amerického prezidenta Jimmyho Cartera na otázku o korupci ve vládě USA:

Porušuje podstatu toho, co z Ameriky udělalo velkou zemi v jejím politickém systému. Nyní je to jen oligarchie s jejím neomezeným politickým úplatkářstvím, které umožňuje získat nominaci na prezidenta nebo být prezidentem zvolen. A totéž platí pro guvernéry a americké senátory a členy Kongresu. Nyní jsme tedy jen svědky rozvratu našeho politického systému jako úplatku pro hlavní přispěvatele, kteří chtějí a očekávají, a někdy i dostávají, výhody pro sebe po skončení voleb. ... V současné době se stávající poslanci, demokraté i republikáni, dívají na tyto neomezené peníze jako na velký přínos pro sebe. Někdo, kdo je již v Kongresu, má mnohem více na prodej.

Existuje mnoho spekulací o „americké permanentní vládě“ a o americkém „Deep State“, a zejména o tom, že v otázkách neokonzervatismu (americký MIC neboli vojensko-průmyslový komplex a jeho zpravodajské služby) a v otázkách neoliberalismu (věznění malých zlodějíčků, namísto stíhání a věznění či popravování majitelů zločineckých megakorporací) není v Americe mezi oběma politickými stranami fakticky žádný rozdíl; ale téměř vůbec se veřejně nediskutuje o tom, do jaké míry se tato „stálá vláda“ a „hluboký stát“ ve skutečnosti skládá z amerických „zvolených“ vládců a zejména z miliardářů, kteří je všechny a každého z nich „zvolili“.

Pokud se člověk podívá na návrhy zákonů v Kongresu, u kterých je 90 % hlasů a více pro, zjistí, že se jedná o návrhy zákonů, které chtějí miliardáři z OBOU politických stran prosadit do nových zákonů - bez ohledu na to, co si přeje veřejnost.

Naproti tomu většina diskusí veřejnosti a zpráv tisku o „stálé vládě“, o „vojensko-průmyslovém komplexu“ a o „hlubokém státu“ se soustředí na cokoli, jen ne na oněch tisíc či více vlastníků korporací a na to, jak tito vlastníci ve skutečnosti ovládají vládu USA.

Deep State je v Americe „zvolená“ vláda, NE její úředníci (kteří se v konečném důsledku zodpovídají „zvolené“ vládě).

Zde je příklad: 8. srpna americký Associated Press napsal: „Rok po Afghánistánu se špionážní agentury zaměřují na Čínu“ a co se CIA týče, její „prostředky a zdroje se budou stále více zaměřovat na Čínu“, z toho důvodu „přesouvá stovky důstojníků na pozice zaměřené na Čínu, včetně některých, kteří dříve pracovali na terorismu“. „A válka na Ukrajině podtrhla význam Ruska jako cíle“. Kromě toho:

„Mnohem větší existenční hrozbu představují Rusko a Čína“ [než Al-Káida a další teroristé], řekl [Jason] Crow, coloradský demokrat, který působí ve výborech Sněmovny reprezentantů pro zpravodajské služby a ozbrojené síly. Teroristické skupiny podle něj „nezničí americký způsob života ... tak jako Čína“.

Představuje však ve skutečnosti ruská vláda a čínská vláda „existenční hrozbu“ pro vládu USA, nebo naopak vláda USA a její NATO a AUKUS představují „existenční hrozbu“ jak pro ruskou vládu, tak pro čínskou vládu, tak pro venezuelskou vládu, tak pro syrskou vládu, tak pro libyjskou vládu, tak pro íránskou vládu, tak pro severokorejskou vládu a ... ?

Je vláda, která se snaží svrhnout vlády po celém světě a dosadit tam své loutky, vlastně házením kamenů ze skleněného domu, když tvrdí, že jiné země ohrožují „americký způsob života“? Kdo financuje tuto „zvolenou“ vlády? Koho ve skutečnosti zastupuje?

Jak řekl americký prezident Andrew Jackson ve svém projevu na rozloučenou 4. března 1837, když varoval, že americká demokracie je ohrožena zevnitř, a to malou menšinou „zájmů peněz“ a „velkých peněžních korporací“, které od většiny národa očekávají nejen toleranci, ale i vstřícnost: „Musíte si uvědomit, moji spoluobčané, že věčná bdělost lidu je cenou svobody a že musíte zaplatit cenu, chcete-li si zajistit požehnání.“ Toto varování bylo ignorováno: dnešní Americe vládnou její „monopolní zájmy“ namísto většiny. To rozhodně není demokracie. Ať už je dnes „americký způsob života“ jakýkoli, není demokratický, ať už o něm lháři ve vládě tvrdí pravý opak této skutečnosti.

Ne nadarmo považuje vládu USA za největší hrozbu světovému míru celosvětově větší procento lidí než vládu jakéhokoli jiného národa. Není to proto, že Amerika je demokracie, ale proto, že není.

Amerika netrpí přítomností demokracie, ale její absencí.