Příští zastávka Samarkand

ŠOS (Šanghajská organizace pro spolupráci) a další pan-eurasijské organizace hrají zcela jinou - respektovanou a konsensuální - hru. A právě proto se těší plné pozornosti většiny zemí globálního Jihu.

Zasedání Rady ministrů ŠOS, které se konalo tento pátek v Taškentu, se týkalo velmi vážných záležitostí. Jednalo se o klíčové přípravné setkání před summitem ŠOS v polovině září v legendárním Samarkandu, kde ŠOS vydá tolik očekávanou „Samarkandskou deklaraci“.

O tom, co se stalo v Taškentu, se na Západě předvídatelně nepsalo a na Východě se to stále ještě nepodařilo vstřebat.

Je tedy opět na ruském ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi, aby přešel k věci. Nejvýznamnější světový diplomat - uprostřed tragického dramatu Američany zosnované éry nediplomacie, hrozeb a sankcí - vyzdvihl dvě překrývající se hlavní témata, která pohánějí ŠOS jako jednu z klíčových organizací na cestě k euroasijské integraci.

1. Propojení a „vytvoření účinných dopravních koridorů“. Válka hospodářských koridorů je jedním z klíčových prvků 21. století.
2. Vypracování cestovní mapy - „plánu postupného zvyšování podílu národních měn na vzájemném zúčtování“.

Proto Lavrov v „otázkách a odpovědích“ v rozhovoru s novináři podrobně popsal všechny hlavní trendy současného vyhroceného stavu mezinárodních vztahů. Toto jsou klíčové poznatky.

Jak jste spokojeni s americkým dolarem?

Afrika: „Dohodli jsme se, že vedoucím představitelům předložíme ke zvážení návrhy konkrétních opatření k přechodu na zúčtování v národních měnách. Myslím, že se nad tím nyní všichni zamyslí. Afrika již má podobnou zkušenost: společné měny v některých subregionálních strukturách, které jsou však z velké části navázány na měny západní. Od roku 2023 začne na africkém kontinentu fungovat kontinentální zóna volného obchodu. Logickým krokem by bylo posílit ji měnovými dohodami.“

Bělorusko - a mnoho dalších zemí - touží vstoupit do ŠOS: Dnes jsem to cítil: „Existuje široká shoda ohledně běloruské kandidatury (...). Existuje řada uchazečů o status pozorovatele, partnera pro dialog. Takový zájem projevují některé arabské země, Arménie, Ázerbájdžán a řada asijských států.“

Obilná diplomacie: „Pokud jde o ruské obilí, byly to americké sankce, které neumožnily plnou realizaci podepsaných smluv kvůli uvaleným omezením: Ruským lodím je zakázáno vplouvat do řady přístavů, existuje zákaz vplouvání zahraničních lodí do ruských přístavů za účelem vyzvednutí exportního nákladu a zvýšily se sazby pojištění (...) Finanční řetězce jsou rovněž přerušeny nelegitimními sankcemi USA a EU. Zejména Rosselchozbank, přes kterou prochází všechna hlavní zúčtování za vývoz potravin, byla na sankční seznam zařazena jako jedna z prvních. Generální tajemník OSN A. Guterres se zavázal k odstranění těchto překážek při řešení celosvětové potravinové krize. Tak uvidíme, jak to dopadne.“

Tchaj-wan: „S čínským kolegou o tom nediskutujeme. Postoj Ruska k existenci pouze jedné Číny zůstává nezměněn. Spojené státy pravidelně potvrzují stejnou linii slovy, ale v praxi se jejich 'činy' ne vždy shodují se slovy. Nemáme problém s prosazováním principu čínské suverenity.“

Měla by se ŠOS vzdát amerického dolaru? „Každá země ŠOS se musí sama rozhodnout, nakolik jí vyhovuje spoléhat se na dolar, a to s ohledem na absolutní nespolehlivost této měny z hlediska možného zneužití. Američané toho ve vztahu k řadě států nejednou využili.“

Proč je SCO důležitá: „V ŠOS neexistují vůdci a následovníci. V organizaci nedochází k situacím jako v NATO, kdy USA a jejich nejbližší spojenci vnucují všem ostatním členům aliance tu či onu linii. V Šanghajské organizaci pro spolupráci nenastává situace, kterou v současné době pozorujeme v EU: suverénní země jsou doslova „odrovnávány“ a je po nich požadováno, aby v rozporu s národními plány a zájmy buď přestaly nakupovat plyn, nebo snížily jeho spotřebu.“

Lavrov také rád zdůraznil, že „další struktury v euroasijském prostoru, například EAEU a BRICS, jsou založeny a fungují na stejných principech“ jako ŠOS. Zmínil také klíčovou spolupráci s deseti členskými zeměmi ASEAN.

Připravil tak půdu pro klíčovou myšlenku: „Všechny tyto procesy ve vzájemném propojení pomáhají vytvářet Velké euroasijské partnerství, o kterém opakovaně hovořil prezident Vladimir Putin. Vidíme v nich přínos pro všechny obyvatele euroasijského kontinentu.“

Ach ty afghánské a arabské životy

Skutečně velkým příběhem „zuřících dvacátých let“ je to, jak speciální vojenská operace (SMO) na Ukrajině de facto odstartovala „všechny tyto procesy“, jak zmínil Lavrov, které současně vedou k neúprosné euroasijské integraci.

Znovu musel připomenout dvě základní skutečnosti, které na celém Západě stále unikají jakékoli seriózní analýze:

1. „Všechny naše návrhy na jejich odstranění [s odkazem na prostředky rozšiřující NATO] na základě principu vzájemného respektování bezpečnostních zájmů byly USA, EU a NATO ignorovány.“
2. „Když byla na Ukrajině zakázána ruština a ukrajinská vláda propagovala neonacistické teorie a praktiky, Západ se proti tomu nepostavil, ale naopak podporoval kroky kyjevského režimu a obdivoval Ukrajinu jako „pevnost demokracie“. Západní země dodávaly kyjevskému režimu zbraně a plánovaly výstavbu námořních základen na ukrajinském území. Všechny tyto akce byly otevřeně zaměřeny na zadržování Ruské federace. Již deset let upozorňujeme, že je to nepřijatelné.“

Je také příhodné, že Lavrov znovu uvedl Afghánistán, Irák a Libyi do souvislostí: „Připomeňme si příklad Afghánistánu, kde byly dokonce i svatební obřady vystaveny náletům, nebo Iráku a Libye, kde byla zcela zničena státnost a obětováno mnoho lidských životů. Když státy, které takovou politiku snadno prováděly, nyní dělají povyk kvůli Ukrajině, mohu konstatovat, že životy Afghánců a Arabů pro západní vlády nic neznamenají. Je to nešťastné. Dvojí metr, tyto rasistické a koloniální instinkty je třeba odstranit.“

Putin, Lavrov, Patrušev i Madveděv v poslední době zdůrazňují rasistický a neokoloniální charakter NATOstánu. ŠOS a další paneurasijské organizace hrají zcela jinou - respektující, konsensuální - hru. A právě proto na sebe strhávají plnou pozornost většiny zemí globálního Jihu. Příští zastávka: Samarkand.