Také trpíte horkem?

Pohled na teploměr mě nakonec přivedl k tomu, že jsem si jej vyfotografoval. Takhle vysoko ještě nebyl. Poslední týden se v Torontě skutečně dusíme, k horku se totiž přidává vlhkost typická pro tuto oblast (kdysi dávno tady byly jen bažiny) a hlavně smog. Žluto-šedý mrak je vidět nad Torontem, jedete-li ze severu.

Tento teploměr ukazuje, bohužel, jen do 40°C, koupil jsem jej před deseti lety a tehdy se rozsah zdál víc než dostatečný.

Podle prezidenta Bushe a jeho klaky důkazy o působení člověka na ohřev atmosféry planety nejsou dosud přesvědčivé. On sám, ani jeho poradci (složení z naftových magnátů), tedy nevidí důvody, proč by měla Amerika (která, mimochodem, produkuje 30 procent všech emisí) omezovat produkci oxidu uhlíku a dalších nečistot.

Z hlediska logiky je to pravda. Nelze se stoprocentní jistotou říct, že je to člověk, který způsobuje ohřev planety. Takový důkaz nebudeme mít ale nikdy. K posouzení situace nutno připojit faktor pravděpodobnosti - a ten se neustále zvyšuje v neprospěch Bushova tvrzení. Bush a jeho poradci ovšem vědí, že tento faktor nikdy nedosáhne sta procent - a na tom stavějí svou ignoranci. Ve skutečnosti jde hlavně o hamižnost několika stovek multimilionářů, kteří své bohatství postavili na energetice a automobilovém průmyslu.

Přirovnal bych tuto situaci ke sněhové kouli, která na sebe nabaluje stále více sněhu a je nebezpečí, že uvolní lavinu. Pozorujeme ji, jak se koulí z kopce stále rychleji a nabaluje na sebe stále více sněhu. V takové chvíli nemá smysl diskutovat o tom, kdo ji pustil a že není jisté, zda kulička skutečně uvolní lavinu. Je třeba kouli zastavit i přesto, že by možná žádnou lavinu neuvolnila. Je třeba to udělat hlavně proto, že dole, pod kopcem, žijí naše děti.

Americké veřejné mínění a sdělovací prostředky jsou ovšem (jako obvykle) spíše lhostejné, až apatické. Vypadá to, že jediná forma protestů veřejnosti bude hromadný nákup nových teploměrů - s větším rozsahem.