Feminismus: od netolerance ke kultuře rušení

Maria del Pilar Soler Gordils

Je nepravděpodobné, že by feministické hnutí v dohledné době skončilo - stejně jako je nepravděpodobné, že by ho v dohledné době ukončila jakákoli společenská opozice velkého rozsahu. Feminismus je dnes celosvětově rozšířen a má tak obrovský ekonomický vliv a moc, že je schopen ovlivňovat celkový vývoj společností a v některých případech i jejich zákony. To vyvolává otázku: jak je možné, že hnutí, které vzniklo z lidové revoluce (jako výsledek hnutí obyčejných lidí), dokázalo dosáhnout finanční podpory prostřednictvím organizačního růstu v tak obrovském měřítku?

Za prvé je třeba poznamenat, že soukromé společnosti a společenské organizace se podřídily hodnotám feminismu, takže naprostá většina jejich účastníků toto hnutí podporuje. Žádná ideologie nepodléhá sociální soudržnosti, kromě té, která využívá strachu. Tato jednota je navíc klamná. Ve skutečnosti jsou ideologické feministky ve výjimečné menšině. Přesto je jejich obrovský vliv na ekonomiku a politiku srovnatelný s kontrolou naprosté většiny. Z toho lze vyvodit, že mají obrovský vliv nikoli proto, že zastupují zájmy většiny (a proto si firmy a politické strany získávají jejich podporu), ale pouze proto, že opak je pravdou: podpora feministek je vysoce ceněna, protože jsou vlivné.

Verze vzestupu americké feministky Glorie Steinemové

Abychom pochopili množství prostředků, které má současný feminismus k dispozici, stojí za to vrátit se k počátkům jeho financování, a proto se obraťme ke Glorii Steinemové, do doby, kdy feminismus ve své současné podobě ještě neexistoval. Steinemová byla v té době obyčejnou studentkou bez možnosti ovlivnit společnost, takže se zdá zvláštní, že by někdo chtěl financovat její hnutí, což zase vedlo k různým teoriím, proč se tak stalo a kdo za tímto rozhodnutím stojí.

Podle první konspirační teorie založila feminismus americká rodina politiků, průmyslníků a bankéřů - Rockefellerů - s cílem ukončit nukleární rodinu, otevřít ženám pracovní příležitosti a tím zdanit mnohem větší procento společnosti.

Rockefellerova nadace však skutečně financovala vzdělávací programy pro ženy, které přispěly ke vzniku feminismu, ale samotné programy vznikly mnohem později, a tvrzení, že Rockefellerovi byli v této oblasti první, neodpovídá dostupným důkazům.

Za prvé, až do roku 1973 neexistuje žádný důkaz o tom, že Rockefellerova nadace začala financovat feministické hnutí, tedy dlouho po jeho vzniku. Ve skutečnosti se Rockefellerovy kampaně v 60. letech zaměřovaly především na rasovou rovnost a předtím na medicínu. Proto je zde nelze považovat za první.

Za druhé, v té době už ženy dostávaly za odvedenou práci zaplaceno dvě století a od nástupu feminismu nedošlo k žádné urychlené změně, takže pokud se jedná o konspirační teorii s cílem zvýšit zaměstnanost žen, pak máme co do činění s těmi nejneschopnějšími konspirátory na světě. Na druhou stranu je nepravděpodobné, že by taková kampaň mohla fungovat, protože je implicitně založena na myšlence, že ženy nepracovaly, protože nechtěly, a to by vedlo k nedostatku pracovních sil, který není nikde vidět. Příčinná souvislost je spíše opačná: ženy začaly pracovat, když se zvýšila poptávka po práci, jak jsem vysvětlil v jednom z videí.

‑Důkazy na podporu této hypotézy jsou velmi slabé, protože se opírají o slova jediné osoby, amerického podnikatele Aarona Russoa. Sám Russo není důvěryhodný a tvrdí, že mu Rockefellerovi osobně řekli o „spiknutí“ během rozhovoru, ke kterému možná vůbec nedošlo. Vzhledem k nedostatku důkazů a existenci rozporů v této interpretaci můžeme dojít k závěru, že Rockefellerova nadace nebyla původním impulsem pro vznik feminismu, ale začala feminismus podporovat až poté, co bylo jasné, že to bude vítězná strategie

Podle dostupných informací byli původními mecenáši Glorie Steinemové v 50. letech vedoucí pracovníci CIA. Tuto informaci lze doložit nejen seznamem dokumentů zveřejněných radikální feministickou skupinou Redstockings, která tyto informace zveřejnila, ale také slovy samotné Steinemové, která o tom informovala v jednom z rozhovorů. Je tedy známo, že někdy v roce 1959, kdy Steinemová ještě studovala na vysoké škole, se spojila s lidmi ze CIA a začala od nich dostávat finanční prostředky. Důvody tohoto rozhodnutí nejsou známy, což vede k různým interpretacím.

„Užitečný idiot“?

První interpretace, takzvaná „naivní interpretace“, patří samotné Glorii Steinemové. Podle svých slov upřímně věřila, že má v CIA spojence a že tato organizace je ve skutečnosti pokroková, humánní a čestná, v rozporu s pověstí, která v té době panovala. Druhým výkladem je takzvaný „mírně zlovolný výklad“, který naznačuje, že CIA měla v úmyslu Steinemovou využít ke zničení radikálních hnutí zevnitř, a proto ji využila. A konečně „radikálně zlovolná interpretace“ spočívá v tom, že CIA podporovala Steinemovou, aby záměrně posílila tatáž radikální hnutí, protože věděla, že jsou destruktivní, a tím dosáhla určité společenské transformace: jinými slovy, CIA a Steinemová se navzájem využívaly pro své vlastní cíle. Z těchto tří výkladů je podle mého názoru nejpřesvědčivější výklad „mírné zlovůle“.

Naivní postoj, že CIA jednala v dobré víře a upřímné víře v pokrokové hodnoty, je snadno zpochybnitelný všemi systematickými konspiracemi a mučením, které byly odhaleny v pozdějších letech - a které jsou neslučitelné s transparentností a dobrými úmysly připisovanými Steinemové. Navíc v roce 1959 byly USA uprostřed studené války stále silně ovlivněny mccarthismem a je nepravděpodobné, že by se vláda aktivně snažila poctivě financovat socialisty, jako byla Steinemová.

Ze zbývajících dvou teorií se jako pravděpodobnější jeví výklad „mírné zlovůle“. Je známo, že již v době, kdy se tak stalo, využívala CIA „své“ studenty k narušování akcí pořádaných lidmi sympatizujícími se sovětským režimem. Tito studenti působili prostřednictvím nastrčených společností, jako byla Independent Research Service, jejíž členkou byla i Gloria Steinemová. Důkazy tedy naznačují, že byla jakýmsi nástrojem deradikalizace svých kolegyň aktivistek ještě předtím, než se stala vůdkyní feminismu. To také vysvětluje, proč se někdo rozhodl financovat dívku bez skutečné moci: CIA podporovala Steinemovou ne kvůli její moci, ale proto, že byla vnímavou mladou aktivistkou, snadno manipulovatelnou a zcela závislou na svých sponzorech.

Na základě paralel lze Glorii Steinemovou z roku 1959 srovnat s Gretou Thunbergovou z roku 2020. Nebyla zvolena pro své schopnosti, ale spíše pro jejich nedostatek. Na míru ovlivnitelnosti Steinemové poukazuje několik indicií, počínaje jejím nekritickým přijetím radikálního feminismu 60. let. A také svědčí o tom, že během svého života často měnila své názory. Když pracovala pro CIA, podepsala zprávu, v níž tvrdila, že rasismus byl ze společnosti prakticky vymýcen; o několik let později, když se stala feministkou, tvrdila, že proti němu bojuje. Na počátku své kariéry přirovnávala manželství k jistému druhu otroctví, ale po svatbě se hájila tím, že se její situace nezměnila, ale že její tehdejší rozhodnutí bylo oprávněné. Jak se měnilo její okolí, měnila se i její slova. Ačkoli Steinemová byla politickou vůdkyní, nikdy nebyla intelektuální vůdkyní. Na rozdíl od svých vrstevníků nezanechala žádné písemné dílo, ani nepřispěla žádnou originální myšlenkou, pouze opakovala to, co již řekli jiní. To vše v kombinaci s její naivitou ohledně povahy CIA naznačuje, že Steinemová pro ně byla jen „užitečným idiotem“.

Síla feminismu

Její spojení s feminismem a slávou přišlo až později, když v roce 1963 publikovala v novinách článek, v němž popisovala své zážitky jako servírka Playboye v kostýmu „zajíčka“. Článek s názvem Bunny's Story se shodoval s počátkem feministického hnutí a sexuální revoluce a vedle Betty Friedanové z ní učinil jednu z průkopnických osobností. Sexuální revoluce, která způsobila nárůst neúplných rodin a následný nárůst počtu matek samoživitelek a kriminality, zároveň zahájila éru neustálého růstu veřejné podpory a veřejných výdajů.

Objev antikoncepční pilulky nepřímo vedl k vytvoření „zlatého věku“ politického aktivismu.

A právě toho feministky dokázaly využít. O tři roky později, v roce 1966, založila Betty Friedanová „Národní organizaci žen“, neuvěřitelně úspěšnou lobbistickou skupinu, která dnes vydělává přes tři miliony eur ročně. Tato organizace zahájila úspěšnou politiku financování prostřednictvím členských příspěvků, ale získala také dary od „levicových“ filantropů (někteří z nich Rockefellerové a George Soros), které tvoří až polovinu jejích příjmů.

Pravděpodobně inspirována úspěchem Národní ženské organizace založila Gloria Steinemová v roce 1971 společně s Betty Friedanovou další lobbistickou stranu - Národní politickou skupinu žen. V tomto případě však nešlo jen o to vyvolat rozruch v médiích a požadovat po politicích, aby jednali ve prospěch žen, ale také o to, aby nominovali své kandidátky na důležité posty v politických institucích. Přes zdánlivou bezvýznamnost tohoto shromáždění ve vztahu k tomu, čeho feministické hnutí dosáhlo dnes, můžeme jej považovat za bod obratu, který znamenal začátek začarovaného kruhu, jenž přetrval dodnes: jako v každé lobby, větší politická moc znamená příznivější zacházení při získávání finančních prostředků a více finančních prostředků znamená více příležitostí k získání politické moci.

O rok později, v roce 1972, Steinemová založila časopis Miss s pomocí amerického novináře Claye Felkera, který jí poskytl finanční prostředky a kontakty. Díky tomu se tento časopis stal prostředkem, jehož prostřednictvím feminismus získal mediální moc, aby oslovil širokou veřejnost a pronikl se svou ideologií do masové kultury. V té době již feminismus začal pronikat do všech oblastí života v USA (od politiky až po další instituce) a jeho prosazování se mohlo ubírat zcela jinou cestou.

Krok do tmy

Ve stejné době, kdy se tyto události odehrávaly, bojovala v Anglii jistá žena, která není nijak spojena s feminismem, Erin Pizziová, za azyl pro týrané muže a ženy. S omezenou podporou dvou místních miliardářů Davida Astora a Nevilla Vincenta, kteří jí poskytli finanční podporu pouze na pomoc ženám. Pizziová, která je dnes zarytou odpůrkyní feminismu, byla první, kdo se zamyslel nad zneužíváním lidí a bojoval proti němu. Za tímto účelem se jí dokonce v roce 1974 podařilo ve Velké Británii vybudovat síť renomovaných rehabilitačních center. Tehdy se rozhodla, že by bylo dobré založit federaci, aby se mohla organizovat na celostátní úrovni a získat podporu vlády. To však přitáhlo pozornost anglických feministek, které se radikalizovaly proti svým americkým předchůdkyním. Některé z nich přijely z USA, aby své britské kolegyně vzdělávaly ve feministické teorii. Četné skupiny vysoce organizovaných feministek tak uposlechly výzvy Erin Pizziové, převzaly kontrolu nad federací zevnitř a zvolily se do jejího čela.

Poté, co feministky získaly právo kontrolovat národní organizace proti zneužívání, vyhnaly zneužívané muže a jejich děti z jejich vlastních útulků a poté se zmocnily všech zdrojů financování na podporu své ideologie. V tomto období také začaly různé feministické skupiny Pizziovou nenávidět natolik, že po letech musela kvůli výhrůžkám opustit zemi. Práva na její knihy navíc koupila feministická nakladatelství s jediným cílem - umlčet ji, stáhnout její knihy z prodeje a postupně zničit již vytištěné výtisky. Feministické ideoložky tak získaly v anglosaských zemích monopol na peníze a právo mluvit.

Teprve tehdy si americké zpravodajské služby zřejmě uvědomily, že feminismus se vymkl kontrole. V roce 1975 tak deník The New York Times uveřejnil článek, v němž citoval vyjádření FBI, která považovala Glorii Steinemovou za nebezpečí pro národní bezpečnost a nedoporučovala s ní vládě dále spolupracovat. Z tohoto důvodu byla Steinemová odvolána z možné poradní funkce na americkém ministerstvu spravedlnosti. Vzestup feminismu však již nebylo možné zastavit.

Bohyně Nového světa

V roce 1975 (a také v letech 1980, 1985 a 1995) se konaly mezinárodní summity o právech žen. Kvůli pronásledování a vyhrožování feministkám - jako byla Erin Pizziová - vedl rozvoj feminismu k založení institucí a peněžních fondů v OSN, které byly řízeny výhradně z feministického hlediska. Díky povinnému peněžnímu příspěvku členů OSN tak feminismus získal podporu téměř všech světových vlád.

Dodejme, že v roce 1985 byla v USA založena organizace EMILY's List, která rozděluje miliony dolarů na politické kampaně kandidátů, kteří prosazují feministické cíle, zejména pokud jsou to ženy. Podle posledních dostupných údajů z roku 2017 má EMILY's List roční příjem 90 milionů dolarů, které částečně využila k podpoře politické kariéry prominentní feministky Hillary Clintonové. EMILY's List odpovídá evropské organizaci s názvem Evropská ženská lobby, která vznikla v roce 1987 a v roce 1990 již byla plně etablována. Zdá se, že právě těmto dvěma organizacím vděčí feministická politika v západním světě za svůj úspěch.

Globální síla feminismu mírně vzrostla po pekingském summitu v roce 1995, na němž se všechny země rozhodly dodržovat zásady stanovené feministickými organizacemi a prosazované s obzvláštní naléhavostí (a s jasným záměrem přenést je do celosvětového měřítka) ženami jako Hillary Clintonová.

Po zjevném vítězství se feminismus na několik let zastavil, možná proto, že už nebylo co dobývat. Nicméně kolem roku 2005 založily Gloria Steinemová, Jane Fondová a Robin Morganová Ženské mediální centrum. Tato organizace si na rozdíl od svých předchůdkyň nekladla za cíl vytvářet vlastní kanály pro šíření feministických myšlenek (jako to dělal časopis Miss a další podobné publikace), ale nutit všechny ostatní tvůrce hnutí, aby se přizpůsobili jejím vlastním představám.

Nejistá budoucnost

To byl pravděpodobně zlomový okamžik, který zahájil novou éru kulturní revoluce charakterizovanou mírnou cenzurou a „kulturou rušení“. Například filmová adaptace Dračí perly byla zrušena kvůli sexismu, protože neodpovídá genderovým hodnotám, a sociálními sítěmi se otřásla bouře rozhořčení. Tento anime seriál je podle nového genderového zákona vnímán jako sexistický. Mnoho klasických příběhů bylo zrušeno kvůli stejnému fanatismu. Školní knihovny se čistí. Mnoho učitelů se bojí cenzury. Feministická totalita dorazila i k nám. Mnoho velkých amerických společností, které se dostaly do hledáčku Women's Media Centre, samozřejmě vlastní velké procento akcií společností působících ve Španělsku, takže jakékoli rozhodnutí učiněné na druhé straně Atlantiku bude mít dopad i zde.

Co se stane s feminismem? Těžko říct. Jeho vzestup však lze právem považovat za raketový, neboť na své cestě nenarazil na žádný odpor. Síla hlasů, které se mu snažily vzdorovat, byla z hlediska jejich skutečného vlivu zanedbatelná a v některých zemích se extrémy feminismu zdají být stejně zřejmé jako stávající společenská pasivita.

Zdá se tedy nepravděpodobné, že by feministické hnutí v dohledné době ukončilo svou činnost - právě proto, že je nepravděpodobné, že by ji v dohledné době ukončila jakákoli společenská opozice velkého rozsahu. Na základě toho, jak málo oblastí společenského života feminismus dosud zasáhl, se můžeme jen ptát, co bude dalším cílem tohoto hnutí.

Poznámka editora

Už jsem to tady psal, ale opakování je matka moudrosti. Považuji feminismus za nejnebezpečnější ideologii v historii lidské společnosti. Byly na světě různé (i hrůzné) ideologie a různí podivní a zvrhlí diktátoři. Ale nikdy žádná ideologie nerozdělila veškerou lidskou společnost na dva znepřátelené tábory. Feminismus zasahuje do každého vztahu mezi mužem a ženou na celé planetě a ničí křehké pouto mezi nimi.

Spolu se současnou vlnou instituciálního vypjatého rasismu vůčí bílým označuje feminismus za původce všeho zla bílého muže, který je tím útokem tak zaskočen, že ztratil schopnost se bránit. A to je pro společnost tragické.