A sláva mu! On je pašák!

Miloslav Samek

Věty nadpisu jsem si vypůjčil z refrénu písně Konšelská, již zpívají Voskovec a Werich ve hře Těžká Barbora. Psal se rok 1938, když V+W spolu s nezapomenutelným autorem hudby J. Ježkem napsali tuto hru, ve které vystupuje Birgermaister, tedy Bürgermeister= starosta, jenž je nejprve zlatým Birgermaisterem, aby byl v dalším označen zámeckým pánem, pak vypečeným naším Birgemaisterem a nakonec tím, že to nemůže být ani člověk náš.

Hned mě v tu chvíli napadla určitá paralela při dnešním oznámení, že Petr Gazdík, ministr školství současné vlády, odstupuje z této funkce, jakož i z funkce mpř. STANu k 30. červnu 2022.

O tomto mladém učiteli na základní škole z Uherskohradišťska (kde všeho všudy učil šest let – sic!) šly výborné reference, prostě „zlatý“ pedagog, starosta a krajský činitel v oblasti školství ve Zlíně nabíral postupně záporné body, když v této, pro něj nebývalé funkci, nezařídil zvýšení platu pedagogickým pracovníkům o 2%, zrovna tak i nepedagogickým pracovníkům, přičemž ale uvažoval o placení školného středoškoláků na státních školách. Tedy opravdu svérázný postoj.

Ponechal si přesto poslanecký mandát a mám zato, že bude pokračovat i v roli vysokoškolského pedagoga na PedF UK v Praze. Dost dobře nechápu, jak mohl a může vyučovat na tak vysokém postu, byť třeba metodikám pedagogických disciplin, když nesplňuje ani základní požadavky, kupř. uvedení některých vlastních odborných článků či sepsání script. Nic jsem od něj zatím v tomto ohledu neviděl.

K rezignaci páně Gazdíka přispěly především schůzky se zlínským podnikatelem Michalem Redlem, který byl v minulosti napojen na Radovana Krejčíře. Redl s Gazdíkem komunikovali také podle Policie ČR skrze speciální šifrované telefony, řešili prý jen mediální obraz hnutí STAN, Redl dokonce přijel na osobní schůzku do Suché Lozi a v r. 2016 se s Gazdíkem setkal na dovolené. Tedy víc než dost k tomu, aby se celá situace odbývala jen ve společenské rovině. Redl si jistě neodpustil zasahovat do jednání STAN.

Ministr vnitra Vít Rakušan dává všechny obžalované v plen k potrestání a domnívá se, že dělá tu nejužitečnější věc pro hnutí a pro vládu. Sám nehodlá rezignovat na vládní post a říká o sobě, že nedělá svou funkci špatně (samochvála smrdí, není-liž pravda?). V polovině prázdnin proběhne mimořádný sjezd hnutí STAN a na něm bude zvoleno nové předsednictvo. Ze současného zůstala jen Věra Kovářová. Od exrektora a exprorektora MU v Brně, tedy premiéra, má Rakušan plnou podporu.

Jinak je přece známo, že Rakušan je germanistou na kutnohorském gymnáziu, byl i ve funkci na kolínské radnici. Zdá se mi, že neopustil práci „úředníka s klotovými rukávy“, a to s jedinečnou aprobací (?!) pro výkon velmi významné politické funkce. Uvidíme, zatím prochází jen samými kauzami a dokonale zvládá odvolávání svých podřízených (Švejdar, Knap).

A ještě se chci zastavit u jednoho rozhodnutí Opery ND. Představte si, že ND nebude uvádět operu P.I. Čajkovského Střevíčky, neboť prý vyzdvihuje ruský imperialismus. Ředitel Jan Burian to zjemňuje, když říká, že Střevíčky nezačnou zkoušet a politolog Pavel Barša navrhuje, že by dílo bylo možné reinterpretovat. Jsem zvědav!

Můžeme s naším „koniášstvím“ počítat v zákazech děl Čechova, Puškina, Dostojevského aj.? Bude s tím souhlasit i ministr kultury Martin Baxa, který by snad pro výkon funkce měl jakés takés předpoklady?