Indie začíná nahrazovat EU jako hlavní energetický trh Ruska

Podle zprávy Centra pro výzkum energetiky a čistého ovzduší (CRECA) zveřejněné 13. června je největším indickým odběratelem rafinerie Jamnagar, která v květnu získala 27 % ropy z Ruska, zatímco před dubnem to bylo méně než 5 %. CRECA ve své zprávě nazvané "Financování Putinovy války: že velká část ropy byla reexportována z Džamnagaru.

"Přibližně 20 % vyvezených nákladů proplulo Suezským průplavem, což naznačuje, že směřovaly do Evropy nebo USA. Identifikovali jsme zásilky do Spojených států, Francie, Itálie a Spojeného království, "uvedla CRECA.

Přestože CRECA zjistila, že dovoz ruské ropy do Evropské unie v květnu klesl o 18 %, "toto snížení převzaly Indie a Spojené arabské emiráty, což nevedlo k žádné čisté změně v objemu ruského vývozu ropy".

I přes sankce a snížení dovozu však EU zůstává největším spotřebitelem ruských fosilních paliv - blok nakupuje 61 % ruského vývozu fosilních paliv v hodnotě přibližně 57 miliard eur. Zpráva uvádí, že podíl EU na vývozu paliv činí přibližně 30 % uhlí, 50 % ropy, 75 % zkapalněného zemního plynu, 75 % ropných produktů a 85 % potrubního plynu.

Přestože EU fakticky financuje ruské vojenské operace, Washington a Brusel vyvíjejí tlak na Indii, aby nezvyšovala dovoz ruské ropy. Indie však neobětuje své energetické zájmy a hluboké a historické vazby s Ruskem, aby posloužila zájmům Západu a reagovala na válku, do níž není nijak zapojena. Tlak na Nové Dillí, aby oslabilo své vztahy s Moskvou, zjevně selhal, zejména proto, že Indie se z nevýznamného odběratele ruské ropy stala druhou největší destinací pro dodávky, hned za Čínou.

Vzhledem k tomu, že EU v reakci na válku na Ukrajině odsouhlasila šestý balíček sankcí, včetně zákazu dovozu tamní ropy po moři od prosince, několik rafinerií, přepravců a obchodníků již samo sankcionuje ruskou ropu. Ztráta takového trhu by byla podle očekávání zničující, nicméně vzhledem k přesměrování obchodu do Asie se zdá, že na celkovou úroveň dodávek to mělo jen malý dopad.

Ropné tankery proplouvají Suezským průplavem z Baltského a Arktického moře, aby se dostaly do Indie. V týdnu do 10. června se v západních ruských exportních terminálech již naložilo na tankery téměř 860 000 barelů ropy denně, než zamíří do destinací po celé Asii, a toto číslo se pravděpodobně zvýší, jakmile se najdou místa určení pro téměř 210 000 barelů denně, které se nacházejí na plavidlech, jež zatím nevykázala konečné místo vykládky.

Mezitím byl 11. června uveden do provozu první transfer ruského zboží do Indie s využitím nového obchodního koridoru, který vede přes Írán. Od té doby, co Západ uvalil na Rusko sankce, usiluje Írán o obnovení zastaveného severojižního tranzitního koridoru, který využívá Írán ke spojení Ruska s Indií a dalšími asijskými exportními trhy. Plán počítá s tím, že nakonec bude vybudována železniční trať, po které bude možné převádět zboží připlouvající do íránských přístavů v Kaspickém moři do jihovýchodního přístavu Čabahár, který je investován Indií a který konkuruje nedalekému přístavu Gwadar v Pákistánu, jenž je investován Čínou.

Tisková agentura Islámské republiky označila tento transfer za "pilotní". Zpráva neuvádí, kdy náklad odjel. Přesto se očekává, že transfer potrvá 25 dní, což výrazně zkrátí dobu přepravy mezi Ruskem a Indií.

Tento obchod mezi Indií a Ruskem účinně pomohl ekonomicky sužované zemi rozšířit hospodářské vazby s nezápadními státy, což je důležitá iniciativa, neboť někteří se domnívají, že 21. století je "asijským stoletím". Tímto způsobem Indie prokázala, že je spolehlivým spojencem Ruska, aniž by si nutně zničila vztahy se Západem vzhledem k jeho vlastní pokrytecké energetické politice.

Ačkoli Indie zaostává za světovými velmocemi, dokazuje, že s tím, jak se její ekonomika a infrastruktura rok od roku rozvíjí, se stává nepostradatelnou součástí multipolárního systému 21. století.