Co je fašismus?

Válčení na Ukrajině řeší ve skutečnosti jen jedinou základní otázku: Co je to fašismus? Ne jako slovníkový pojem, ale jako skutečnost, jako reálné jednání živých lidí.

Dnes obě strany viní tu druhou z fašismu. Jak je tohle možné věrohodně dělat? Jak je možné, že na obou stranách je tolik lidí plně věřící tomu správnému narativu? Mohou být oba pravdivé?

Chci těmito otázkami naznačit, že obyčejný člověk, ne zodpovědný za rozhodnutí jedné či druhé strany, by měl chtít získat pravdivý obraz, měl by se umět podívat z obou stran. Jak mohou tak protichůdné narativy existovat vedle sebe, implementovány do hlav milionů lidí?

Obyčejní lidé na obou stranách barikády se zřejmě shodnou v jednom: fašismus tady nechceme. Lidé přijímající rozhodnutí doplňují - tedy nechceme ty, proti nimž bojujeme. Zde je kořen informační války: nesmíme připustit zbla pravdy na narativu protivníka, my přece fašisti rozhodně nejsme. Zdá se, že ať tato válka dopadne jakkoli, v knihách o historii lidstva si příslušní historici podrží svou interpretaci.

Ale co my tady a teď? Čekat na mínění historiků, i s časovým odstupem, je marnost - budou nejmíň dva tábory, vidíte už dnes co se děje s historií WW2 a vůbec všech válek minulého století. Čas k pravdě obyčejnému člověku nepomohl.

A jsme skutečně tak informačně bezmocní, že nelze obyčejnému člověku nalézt cestu k pravdě? Na obou stranách je MOC, která tak či onak zasahuje do informačního působení na dav (lid své země). Úplné informační oddělení není (naštěstí) možné, takže i obyčejní lidé mohou něco vědět o vidění druhé strany. A mít na to vidění svůj názor. A tady najdeme znovu shodu v názoru na obou stranách: jste prostě zmanipulovaní těmi vašimi médii!

Opět tu máme antisymetrii: na obou stranách zcela objektivní a pravdomluvná média, která ovšem sdělují natolik protichůdné příběhy, že se už těžko shodnou i na takových faktech, že ve dne svítí slunce.

Konflikt médií tu zraje už dlouho, brali jsme to jako folklór svobody - oni si něco žvatlají, ale my máme pravdu. Tečka. Ale dnes došlo na zbraně, lehké i těžké. A především, umírají lidé, vojáci, civilisti. Trpí všichni - i ženy a děti, jádro života každé komunity. A v pozadí je konflikt "nezávislých" "svobodných" médií o výklad co je a co není fašismus. Ty média na obou stranách slouží své moci.

Co dělají obyčejní lidé? Zakládají blogy, píšou na socsítě, základají "malé" weby, píšou do diskusí. Veřejně sdílejí své vnímání co je a co není fašismus. Co dělá MOC ? Vyhrožuje vazbou nositelům nesprávného narativu, zavírá selektivně weby dle úsudku někoho MOCného, bez opory v zákoně, tedy zločinně. Kdosi řekl: Cenzura nikdy nechránila pravdu, vždy jen lež. Dá se tomuto výroku věřit? Za sebe říkám: ano. Pravdě stačí svoboda projevu. Všechny lži šířené v prostředí svobody projevu mají krátké nohy. V prostředí cenzury dominuje MOC s vlastními narativy, včetně těch lživých, bez zdravé, Životu přirozené oponentury.

Už chápete pohádku o Zlatovlásce, nebo spíše Nesmrtelnou tetu? Vypadají jako by byly někým, ale nejsou, jen vypadají. Obyčejní lidé jsou v roli těch, kdo mají plnou svobodu si vybrat, ale někdo jiný má MOC naaranžovat scénu, aby se prosťáček rozhodl v souladu s MOCí a nikoliv s vlastními zájmy, které v podstatě zapomněl chápat.

Stejně jako v pohádce potřebují hrdinové příběhu znát pravdu (a my jim držíme palce), potřebují najít pravou Zlatovlásku a odhalit převlek Nesmrtelné tety, potřebujeme dnes i my, obyčejní lidé odhalit falešný narativ o fašismu. Už tu nejde jen o kočkování novinářů, a o obyčejného člověka, který na to kašle ví své. Jde o lež MOCi na níž stojí reálná válka a v jejímž stínu umírají a trpí lidé.

Tak jak to tedy je? Jedna strana říká: 8 let jsme trpěli fašismus svých sousedů, ale dál už nelze. Druhá strana říká: 8 let jsme budovali svobodnou demokracii a vy fašisti jste nás teď bezdůvodně napadli.

Každá strana má inventuru událostí těch osmi let výrazně odlišnou. Může si obyčejný člověk udělat inventuru vlastní? Věřím, že ano. Mnozí si takovou inventuru dělali celých 8 let a teď mohou jen těžko věřit narativu postavenému vzhůru nohama proti tomu co vědí.

Chci jen říct obyčejným lidem i těm, kdo rozhodují: zamyslete se nad realitou fašismu, hluboce. Kde je a kde není, čemu dáváme svou energii - je to boj proti fašismu nebo jeho podpora? Cena chybného úsudku je vysoká - fašismus vstoupí do našich životů beprostředně, ještě více než dnes se zločinnou cenzurující vládou.

Tato doba je zlomová. Ukrajina je místem horké války, ale válka médií zachvátila celou planetu. Válka o mozky obyčejných lidí. Žádný Systém MOCi nelze udržet bez podpory obyčejných lidí. A taky: Pravda je to, co si myslí většina. Tahle indiánská moudrost asi nepočítala s vlivem médií, nepočítala s možností modelovat Pravdu většiny na zakázku MOCi. A média modelují, aranžují Zlatovlásky i Nesmrtelné tety a my, Jiříci v pohádce svých životů volíme, demonstrujeme, peticujeme. Volíme směr své energie v souladu se svými skutečnými zájmy? Najděme už konečně tu mušku-nápovědku. Je tak těžké poznat fašismus?