Zasáhnout Putina tam, kde to bolí? Spíš se zraní sám od smíchu. Snaž se víc, Ursulo

EU se chystá představit svůj vlastní plán sankcí, aby odnaučila své členské státy využívat ruskou ropu. Ale získat podporu všech vlád EU může být těžší, než ho prosadit. Zkuste se nesmát.

V zahraniční politice nemá EU zrovna působivé výsledky. V ničem. Spíše za sebou zanechává spoušť, kdykoliv se pouští do mezinárodní politiky. Problém je prostě v tom, že EU je sice schopná dohodnout se na nových směrnicích týkajících se velikosti stěračů nebo velikosti či tvaru určitého kusu ovoce, ale s velkými věcmi má potíže. Členské státy prostě zatím nemají takovou podporu, aby předaly Bruselu to, jak tytéž vlády jednostranně řeší konflikty po celém světě. Výsledek je vlastně docela komický, vždyť kdo může zapomenout na nabídku Federicy Mogheriniové syrskému prezidentovi Asadovi i opozičním bojovníkům, aby přijali od EU peníze na zastavení války? Nebo na to, že tentýž úřad navrhl využít britské fregaty u libyjského pobřeží k tomu, aby doslova vyhnaly z moře pašerácké lodě naložené africkými migranty, kteří se snaží dostat do Evropy. Nebo ten nezapomenutelný vpád do řešení konfliktu na čadské hranici v roce 2001, kdy francouzští důstojníci v rámci takzvané mírové mise EU prchali jako o život, když na ně povstalci skutečně začali střílet ostrými náboji? Představte si. Ostré náboje.

A pak tu byla policejní jednotka EU v Afghánistánu, která byla tak vyděšená z ulic Kábulu, že se prostě rozhodla, že pro ni bude bezpečnější, i když je ozbrojená, zůstat v kasárnách. A pak fiasko kolem covidu, kde se EU nedokázala dohodnout ani s vlastními vládami, jak postupovat v záchranném plánu, a tak neudělala nic, zatímco tisíce jejích vlastních občanů umíraly. Dokonce i brexit byl pro EU katastrofou, vzhledem k tomu, že po všem tom dramatu kolem vyjednávání a planých hrozbách ze strany Bruselu se ukázalo, že Británie nejen přežila, ale je šampionem s hospodářským růstem, který jí 26členný blok může závidět.

Seznam je prostě dlouhý, velmi dlouhý. Někdo by opravdu měl napsat knihu o komickém pokusu EU stát se velmocí a o tom, jak pokaždé selže.

A nejinak tomu bude i v případě nejnovější eskapády samotné předsedkyně Evropské komise, který zřejmě vytvoří nový rekord v mimořádné neefektivitě - a to i na předsedy Evropské komise. Ursula von der Leyenová, nevýrazná německá politička, která postrádá jakoukoli skutečnou dynamiku a v době, kdy zastávala funkci ministryně zahraničí, byla obzvláště obskurní, se chytá za nos a staví se Rusku čelem. Ale ano, postaví se. Milá Ursula totiž přišla s novým návrhem směrnice, která zajistí, že všechny členské státy EU se vzdají svých obchodů s ruskou ropou, nebo je alespoň postupně v určitém časovém období zruší. Nevíme, jaký je časový harmonogram, ale ambiciózní plán bude muset mít podporu všech členských států, a právě zde by mohl narazit na určité překážky. Vzhledem k tomu, že některé členské státy EU daly jasně najevo, že nemají prostředky ani zdroje na to, aby hledaly například alternativní zdroje plynu, je těžké si představit, jak směrnice EU něco změní. Někdo by mohl namítnout, že směrnice EU je v první řadě vedlejším produktem nedostatku jednoty, a tak se neúspěšný superstát musí obrátit na byrokraty, aby našel nápravu. Navzdory všeobecnému přesvědčení však Komise EU není tak mocná, jak se ráda domnívá, a nemůže členským státům nebo třeba Evropskému parlamentu vnucovat návrhy právních předpisů.

Reálně je krok vůči Rusku aktem zoufalství po groteskní podpoře EU americkým a britským cílům na Ukrajině, tj. svržení Putina. Oznámení by proto nemělo být bráno vážně a vzhledem k nedávnému trápení s covidem, které von der Leyenovou připravilo o značnou důvěryhodnost, je těžké si představit, jak by mohla mobilizovat názory ve 26 členských státech. Pravděpodobnější je, že tato nejnovější lest se stane jejím vlastním trumfem, protože nezávisleji smýšlející členské státy EU, které se v poslední době dostaly na titulní stránky novin kvůli tomu, že se nepřizpůsobily, ji využijí jako politický nástroj k odvetě Bruselu. A roli hraje i čas. Pokud bude přijetí směrnice trvat řekněme rok - což je zrychlený postup - zvážila předsedkyně Komise současné finanční potíže, kterým čelí mnoho samotných občanů EU v důsledku války na Ukrajině, a politickou odezvu, kterou by tato směrnice měla, pokud by byla přijata? Zatímco Joe Biden říká pozoruhodné hlouposti, jako že USA hledají řešení energetické závislosti Evropy v Kataru (nemají žádné volné kapacity, které by mohli dodávat do Evropy), zdá se, že EU je povinna následovat trend říkat nesmysly a produkovat falešné zprávy. Zasáhnout Putina tam, kde to bolí? Spíš ho to bude bolet od smíchu. Snaž se víc, Ursulo.