Šaráda... Biden se prořekl, když přiznává změnu režimu v Rusku

Po Bidenově přiznání, že se jedná o šarádu, bude politicky obtížné udržet „jednotu“ USA a Evropy nad takovou flagrantní imperiální agendou.

Americký prezident Joe Biden přijel minulý týden do Evropy s velkou úctou k americkému vedení. O víkendu se pak vydal do Varšavy, aby zde pronesl vítězný projev, který byl označován za vrcholný bod v utužování jednoty Evropy a NATO vůči Rusku.

Ale vyvrcholení se zhroutilo jako domeček z karet. Ve chvíli, kdy prezident nastupoval do Air Force One, aby se vrátil domů, byla tolik opěvovaná transatlantická jednota v rozkladu kvůli Bidenově nešťastnému prořeknutí.

Připomíná to varovná slova bývalého prezidenta Baracka Obamy, která pronesl při hodnocení Bidena. „Nikdy nepodceňujte Joeovu schopnost všechno podělat,“ řekl Obama o svém bývalém viceprezidentovi a jeho velkohubém projevu.

Bidenův projev ve Varšavě byl pečlivě připravený a vzrušující. Byl samozřejmě plný zkomolených slov, což je Bidenův blábolivý styl, a byl zatížen obvyklou banální americkou arogancí, že vede svobodný svět proti zlým diktátorům. Přesto se zdálo, že se mu podařilo zmobilizovat jednotu USA a jejich spojenců, aby čelili údajné ruské agresi. Tato jednota se jistě zdála být pozoruhodná s ohledem na reakci NATO a Evropské unie na ruskou vojenskou intervenci na Ukrajině. Evropané na příkaz Washingtonu zpřísnili hospodářské sankce proti Rusku; nakupují americké zbraně a jsou připraveni na dovoz americké energie namísto ruské.

Všechno šlo jako po másle až do samého závěru projevu, kdy Biden náhle vybočil ze scénáře a na adresu ruského prezidenta Vladimira Putina prohlásil: „Proboha, tento muž nemůže zůstat u moci.“

Tady to je. Změna režimu podle Bidena. Evropští spojenci se nad tímto neobratným přiznáním rozpačitě ohradili. Británie, Francie, Německo a Evropská unie prohlásily, že tento cíl odmítají. Distancování se od Washingtonu není ani tak z principu, jako spíše ze špatného politického pohledu.

Po týdnech intenzivní kampaně západních médií, která tuto politiku prezentovala jako údajnou obranu Ukrajiny (a evropské demokracie), se americký prezident nechal slyšet, že skutečným cílem je změna režimu v Moskvě.

Stejně jako v případě loňského Bidenova příkazu ke stažení z Afghánistánu vypadají evropští lídři jako přihlížející na autobusové zastávce. Washington rozhoduje, aniž by byť jen předstíral konzultace se svými vazaly.

Na konci evropského turné, které bylo do té doby považováno za ohromující úspěch amerického prezidenta, a to díky lokajské úctě, kterou mu projevovali několik dní předtím, a na samém konci slavnostního projevu, který byl připraven pro dějiny, Joe Biden zklamal.

Bílý dům okamžitě přešel do režimu omezování škod a naléhavě vysvětloval, že prezident ve skutečnosti neměl na mysli změnu režimu. Sám Biden po návratu do USA popřel, že by měl na mysli změnu režimu, ale i pochlebovačné zpravodajské agentury připustily, že je obtížné snažit se o jiný doslovný význam.

Bidenův talent strkat si nohu do pusy se projevuje už dlouho, během padesáti let jeho působení v politice. Nelze to jednoduše vysvětlit jako projev senility, i když četnost jeho prokecnutí v poslední době naznačuje, že jeho mentální ostrost slábne s jeho věkem. Konečně je mu 79. Během prvního roku a půl ve funkci 46. prezidenta museli administrativní asistenti nesčetněkrát hasit a zmírňovat nešikovné výroky. V jednom notoricky známém výroku se zdálo, že odmítl desetiletí trvající politiku jedné Číny a řekl, že USA budou vojensky bránit Tchaj-wan v případě invaze z pevniny.

Úsměvné je, že Biden sám sebe označuje za „experta na zahraniční politiku“, protože byl dlouhá léta senátorem a potulným velvyslancem, než vstoupil do Bílého domu, nejprve jako viceprezident za Obamy a nyní jako prezident.

Pokud se jedná o americkou odbornost, jak potom vypadá nekompetentnost? V době mimořádně citlivých americko-ruských vztahů označil Biden Putina za „vraha“ a „válečného zločince“. O víkendu před vyhlášením manifestu o změně režimu označil ruského prezidenta za „řezníka“ a přirovnal Kreml ke Třetí říši.

Bidenovo pokrytectví je dost špatně hrané. Podpořil nekonečné zločinné americké války a operace vedoucí ke změnám režimů, které měly za následek miliony mrtvých a zničené celé národy. To, že Biden někoho nazývá válečným zločincem a řezníkem, je příliš odporné, než aby to bylo ironické.

Je však opovrženíhodné, že Biden konflikt na Ukrajině redukuje na zjednodušené karikatury a zcela popírá, že konfrontaci s Ruskem do značné míry vyvolala aliance NATO vedená USA.

Bidenův státní tajemník Antony Blinken patřil k týmu, který omezoval škody způsobené víkendovými podnětnými výroky. Blinken si dovolil říci: „Nemáme strategii změny režimu v Rusku ani kdekoli jinde.“ To říká Blinken, který pomáhal projektovat války za změnu režimu v Libyi a Sýrii v době, kdy byl Biden viceprezidentem.

Konflikt na Ukrajině je pouze součástí širšího obrazu nepřátelství USA vůči Rusku. Washington a jeho evropští přisluhovači se v průběhu let snažili vykreslit rozšiřování NATO na východ jako nevinný vývoj obranného charakteru.

Moskva opakovaně odsoudila postoj NATO jako agresivní a existenční hrozbu pro ruskou národní bezpečnost. Když Kreml koncem loňského roku navrhl uzavření bezpečnostní smlouvy, Washington a NATO jej odmítly. To nevyhnutelně vedlo k válce na Ukrajině jako obrannému protiopatření Ruska.

Biden právě strhl obal z americké politiky. Jedním šmahem tak potvrdil, co Rusko říká. Jeho přiznání změny režimu v Rusku je přiznáním porušení Charty OSN a mezinárodního práva. Evropští vedoucí představitelé jsou zděšeni nikoli proto, že by byli proti takovému zločinu. Jejich obavy pramení z toho, že i oni jsou odhaleni jako spoluviníci zločinného spiknutí. Obávají se, jak bude jejich veřejnost na tuto imperiální agendu reagovat. K tomu slouží hospodářské sankce a následná inflace cen energií?

Starý dobrý Joe to zase pokazil. Zrovna když strýček Sam držel Evropany v šachu pod údajným americkým vedením, imperiální agenda jim vybouchla do tváře.

To také vysvětluje, proč Zelenského režim v Kyjevě otálí a vyhýbá se politickému řešení konfliktu. Urovnání není v zájmu Washingtonu. Chce, aby zástupná válka pokračovala, protože jeho skutečným cílem je využít Ukrajinu jako kočičí pracku k destabilizaci Ruska. Zelenskyj a Kyjev nemohou uzavřít mír, protože o to jejich manipulátorům ve Washingtonu nejde. Washington chce a potřebuje trvalé napětí a konflikt (s výjimkou totální války) s Ruskem.

Po Bidenově přiznání, které je plné pokrytectví, však bude politicky obtížné udržet „jednotu“ USA a Evropy nad takovou flagrantní imperiální agendou.