Sbohem, ruské zlato. Vítej, čínský petrojuane

Trvalo to dlouho, ale konečně se objevují některé klíčové rysy nových základů multipolárního světa.

Euroasijská hospodářská unie (EAEU) a Čína se v pátek po videokonferenčním jednání dohodly na vytvoření mechanismu nezávislého mezinárodního měnového a finančního systému. EAEU se skládá z Ruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Běloruska a Arménie, uzavírá dohody o volném obchodu s dalšími euroasijskými zeměmi a postupně se propojuje s čínskou iniciativou Pásmo a cesta (BRI).

Pro všechny praktické účely pochází tato myšlenka od Sergeje Glazjeva, předního ruského nezávislého ekonoma, bývalého poradce prezidenta Vladimira Putina a ministra pro integraci a makroekonomiku Eurasijské hospodářské komise, regulačního orgánu EAEU.

Glazjevova ústřední role při vytváření nové ruské a euroasijské hospodářské/finanční strategie byla zkoumána zde. Viděl, že západní finanční tlak na Moskvu přichází o několik let dříve než ostatní sankce.

Zcela diplomaticky Glazjev vysvětlil uskutečnění této myšlenky „společnými výzvami a riziky spojenými s globálním ekonomickým zpomalením a restriktivními opatřeními vůči státům EAEU a Číně“.

V překladu: protože Čína je stejně jako Rusko euroasijskou mocností, musí koordinovat své strategie, aby obešly unipolární systém USA.

Euroasijský systém bude založen na „nové mezinárodní měně“, pravděpodobně s jüanem jako referenčním kurzem, který se bude vypočítávat jako index národních měn zúčastněných zemí a cen komodit. První návrh bude projednán již koncem měsíce.

Euroasijský systém se jistě stane vážnou alternativou k americkému dolaru, protože EAEU může přilákat nejen země, které se připojily k BRI (například Kazachstán je členem obou), ale také přední hráče Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) a ASEAN. Zájem budou mít nevyhnutelně i západoasijští aktéři - Írán, Irák, Sýrie, Libanon.

Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu se rozšíření nového systému projeví v oslabení brettonwoodského systému, který je, jak přiznávají i seriózní hráči a stratégové amerického trhu, prohnilý zevnitř. Americký dolar a imperiální hegemonie čelí bouřlivému moři.

Ukaž mi to zmrzlé zlato

Rusko má mezitím vážný problém, který musí řešit. O uplynulém víkendu ministr financí Anton Siluanov potvrdil, že polovina ruského zlata a devizových rezerv byla zmrazena jednostrannými sankcemi. Je až s podivem, že ruští finanční experti umístili velkou část národního bohatství tam, kde k němu má „říše lži“ (copyright Putin) snadný přístup - a dokonce ho může zkonfiskovat.

Zpočátku nebylo zcela jasné, co tím Siluanov myslel. Jak mohla Elvíra Nabiulina a její tým nechat polovinu devizových rezerv a dokonce i zlato uložené v západních bankách a/nebo trezorech? Nebo se jedná o nějakou záludnou Siluanovovu taktiku odvádění pozornosti?

Nikdo není lépe vybaven k zodpovězení těchto otázek než nedocenitelný Michael Hudson, autor nedávného revidovaného vydání knihy Superimperialismus: Ekonomická strategie amerického impéria.

Hudson byl zcela upřímný: „Když jsem poprvé slyšel slovo 'zmrazený', myslel jsem si, že to znamená, že Rusko nehodlá vynakládat své vzácné zlaté rezervy na podporu rublu a snažit se bojovat proti nájezdu Západu ve stylu Sorose. Ale teď se zdá, že slovo 'zmrazené' znamenalo, že je Rusko poslalo do zahraničí, mimo svou kontrolu.“

„Vypadá to, že přinejmenším od loňského června bylo všechno ruské zlato uloženo v samotném Rusku. Zároveň by bylo přirozené, že cenné papíry a bankovní vklady byly drženy ve Spojených státech a Velké Británii, protože právě tam dochází k většině intervencí na světových devizových trzích,“ dodal Hudson,

V podstatě je vše stále ve hvězdách: „Při prvním čtení jsem předpokládal, že Rusko musí dělat něco chytrého. Pokud chytře převádělo zlato do zahraničí, možná dělalo to, co dělají jiné centrální banky: „půjčovalo“ ho spekulantům za úrok nebo poplatek. Dokud Rusko světu neřekne, kam a proč své zlato uložilo, nemůžeme to pochopit. Bylo v Bank of England - i poté, co Anglie zabavila venezuelské zlato? Bylo v newyorském FEDu - i poté, co FED zabavil afghánské rezervy?“

Ani Siluanov, ani Nabiulina zatím žádné další vysvětlení neposkytli. Objevují se scénáře o řadě deportací na severní Sibiř za vlastizradu. Hudson přidává do skládačky důležité prvky:

„Pokud jsou [rezervy] zmrazeny, proč Rusko platí úroky ze svého zahraničního dluhu, který je splatný? Může nasměrovat „mrazák“ k placení, aby přesunulo vinu za nesplácení. Může hovořit o zmrazení íránského bankovního účtu společností Chase Manhattan, z něhož se Írán snažil zaplatit úroky ze svého dluhu denominovaného v dolarech. Může trvat na tom, aby veškeré platby zemí NATO byly předem uhrazeny fyzickým zlatem. Nebo může vysadit výsadkáře na Bank of England a získat zlato zpět - něco jako Goldfinger ve Fort Knoxu. Důležité je, aby Rusko vysvětlilo, co se stalo a jak bylo napadeno, jako varování pro ostatní země.“

Na závěr Hudson nemohl než mrknout na Glazjeva: „Možná by Rusko mělo do centrální banky jmenovat neprofesionála.“

Petrodolar mění pravidla hry

Je lákavé číst ve slovech ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova na diplomatickém summitu v Antalyi minulý čtvrtek zastřené přiznání, že Moskva možná nebyla zcela připravena na těžkou finanční artilerii nasazenou Američany:

„Problém vyřešíme - a řešením bude ZBAVIT SE ZÁVISLOSTI na našich západních partnerech, ať už jde o vlády nebo firmy, které místo toho, aby sledovaly zájmy svého podnikání, fungují jako nástroje západní politické agrese proti Rusku. Zajistíme, abychom se už nikdy neocitli v podobné situaci a aby nějaký strýček Sam ani nikdo jiný nemohl přijímat rozhodnutí, jejichž cílem je zničit naši ekonomiku. Najdeme způsob, jak tuto závislost odstranit. Měli jsme to udělat už dávno.“

Takže „dávno“ začíná nyní. A jedním z jeho prken bude euroasijský finanční systém. Mezitím „trh“ (tedy americké spekulativní kasino) „usoudil“ (podle svých vlastnoručně vytvořených věštců), že ruské zlaté rezervy - ty, které zůstaly v Rusku - nemohou rubl podpořit.

O to nejde - a to hned na několika úrovních. Samozvaní věrozvěstové, kterým se po desetiletí vymývaly mozky, věří, že Hegemon diktuje, co má dělat „trh“. To je pouhá propaganda. Zásadní skutečností je, že v novém, vznikajícím paradigmatu tvoří státy NATO nanejvýš 15 procent světové populace. Rusko nebude nuceno praktikovat autarkii, protože to nepotřebuje: většina světa - jak jsme viděli zastoupena v mohutném seznamu nesankčních zemí - je připravena s Moskvou obchodovat.

Írán ukázal, jak na to. Obchodníci z Perského zálivu potvrdili serveru The Cradle, že Írán prodává ne méně než 3 miliony barelů ropy denně i nyní, bez podepsané dohody JCPOA (Joint Comprehensive Plan of Action, dohoda o společném komplexním akčním plánu, o níž se v současnosti jedná ve Vídni). Ropa je přeznačována, pašována a převážena z tankerů uprostřed noci.

Další příklad: Indická ropná korporace (IOC), která je velkou rafinérskou společností, právě koupila od obchodníka Vitola 3 miliony barelů ruské ropy Urals s dodáním v květnu. Na ruskou ropu nejsou uvaleny žádné sankce - alespoň zatím ne.

Redukcionistický, mackinderovský plán Washingtonu spočívá v manipulaci s Ukrajinou jako s pěšákem na jedno použití, aby se mohlo postupovat proti Rusku a pak udeřit na Čínu. V podstatě rozděl a panuj s cílem rozbít nejen jednoho, ale dva rovnocenné konkurenty v Eurasii, kteří postupují v souladu s komplexními strategickými partnery.

Hudson to vidí takto: „To, co se stalo Rusku, je generální zkouška na to, co se může stát Číně. Za těchto podmínek je nejlepší to zlomit teď než později. Protože páka je nyní nejvyšší.“

Všechny ty bláboly o „rozbití ruských trhů“, ukončení zahraničních investic, zničení rublu, „úplném obchodním embargu“, vyloučení Ruska ze „společenství národů“ a tak dále - to je pro zombifikované galerie. Írán se s tímtéž potýká už čtyři desetiletí a přežil.

Historická poetická spravedlnost, jak naznačil Lavrov, nyní vládne tomu, že se Rusko a Írán chystají podepsat velmi důležitou dohodu, která může být pravděpodobně obdobou íránsko-čínského strategického partnerství. Tři hlavní uzly euroasijské integrace zdokonalují svou interakci za pochodu a dříve než později mohou využívat nový, nezávislý měnový a finanční systém.

Na cestě je však ještě více poetické spravedlnosti, která se točí kolem ultimátní změny hry. A ta přišla mnohem dříve, než jsme si všichni mysleli.

Saúdská Arábie zvažuje, že bude při prodeji ropy do Číny přijímat čínské jüany, a nikoli americké dolary. V překladu: Peking řekl Rijádu, že teď bude tancovat podle píšťaly nového hudebníka. Konec petrodolaru je na dosah - a to je certifikovaný hřebíček do rakve nepostradatelného hegemona.

Mezitím je třeba vyřešit záhadu: kde je to zmrzlé ruské zlato?