A prosím pěkně, kde ty stránky vlastně jsou?

Britské listy uveřejnily 21.7. článeček British Telecom blokuje denně 23 000 pokusů připojit se na stránky s dětskou pornografií, neboli tři pokusy za vteřinu. Zprávu převzaly z britských Guardian, aniž by se zamyslely nad očividnou nesmyslností tohoto tvrzení. Mimo Guardian zprávu přinesl také The Register, P2Pnet a další. A jak "novináře" v Guardian, tak "novináře" v BL a v dalších médiích nenapadlo si to přepočítat. 23 tisíc za den totiž nejsou tři pokusy za vteřinu, ale 0,27 pokusu, neboli přibližně jeden pokus každé čtyři vteřiny. Ale neznalost elementární trojčlenky či drobné chybky při výpočtu, typické pro každou junk science, které kupodivu vždy vycházejí ve prospěch podporovaného tvrzení, nikdy v jeho neprospěch, nejsou jedinými problémem této zprávy.

Zůstaňme u původního znění zprávy. Podle BL tedy blokuje britský Telecom každou vteřinu tři pokusy dostat se na pedofilní stránky.

Co to je "pokus"? Když napíšu do Google heslo "lolita" nebo "dětské spodní prádlo" popř. "nudismus" , je to také pokus? Obávám se, že ano. Pak jsem tedy pedofil.

Surfuji na internetu v podstatě od jeho začátků. Posledních pět let lze říci, že surfováním trávím 10 až 16 hodin denně. Za ty roky jsme viděl tisíce a deseti tisíce stránek. Možná sta tisíce. Mnohé byly nechutné, odporné, nevkusné, lživé. Mnoho z nich byla pornografie, ve většině případů mizerné kvality. Viděl jsem soulože se zvířaty, stránky, kde na sebe lidé močí a kálejí. Viděl jsem všechno, co se dá na internetu najít. Troufám si orientovat se i v internetovém undegroundu, vím, jak se dostat na zakázané stránky s pirátským software, na stránky, kde si hackeři vyměňují zkušenosti. Lze říci, že internet pro mě nemá tajemství.

Jen na jedinou věc jsem na internetu téměř nenarazil. O dětskou pornografii. A to i přes to, že jsem ji hledal. Proč jsem ji hledal? Jsem zvídavý. Obrázky dětí mě nevzrušují. Ale než něco odsoudím, chci si udělat vlastní názor. Odmítám hromadné stádní myšlení, kamenování něčeho jen proto, že to je převládající trend.

Bylo to přibližně před čtyřmi roky, dnes bych se o nic v tomhle směru už nepokusil. Proč - brzy vysvětlím. Podle toho, co jsem četl, tyhle stránky mívají životnost několik hodin. Jejich adresa se prý objeví v newsgroups a ve speciálních diskuzních skupinách a po několika hodinách mizí.

A co jsem našel? Celkem to nestálo za řeč. Většinou šlo o stránky, kde se modelky stylizují do role mladých děvčat tím, že nosí podkolenky, či školní uniformy. Popř. šlo o stránky nudismu či reklamy na spodní prádlo. Skutečných hard core obrázků bylo mizivé procento, snad jeden ze sta. A vždy v takovém případě šlo o často černobílé reprodukce starých fotek z ohmataných magazínů Lolita z šedesátých let nebo něčeho podobného. Pár fotek jsem našel na japonských serverech, pár na ruských. Ale to byla situace před čtyřmi léty. Od té doby jsem o nic nezavadil. Ani jsem už nehledal. Bál bych se.

Každý jen trošku poučený surfař ví, že dnes tyto specializované diskuze pro fandy pedofilie zřizuje a ovládá policie. Jsou-li tam vůbec ještě někde nějaké odkazy na stránky, je to vějička. Past. Pochopitelně každé kliknutí se zaznamenává a archivuje. Kliknete na odkaz dvakrát, třikrát - a můžete čekat v nejbližších dnech návštěvu. Jen blázen nebo mimozemšťan, který nežije v této vybičované atmosféře hysterického honu na pedofily, by na to kliknul.

Můj vlastní "výzkum" v této oblasti prováděný před čtyřmi lety, koresponduje se závěry podobného výzkumu, který v roce 1997 uskutečnil Mudr. Jan Hýsek, jinak také spisovatel a publicista. Doktor Hýsek je autorem podle mého názoru objektivního článku Lolity u informační dálnice. Nejste-li postiženi davovou slepotou, která odmítá jakékoliv argumenty, doporučuji přečíst. Stejně jako jeho článek Naposledy k pedofilii z roku 1998, ve kterém se dr. Hýsek brání zuřivým útokům mravních moralistů. Články jsou podepsány pseudonymem Martin Maniš a na své aktuálnosti za těch sedm let nic neztratily. Cituji z prvního:

Z dětské pornografie a pohlavního zneužívání dětí se v poslední době stal doslova hit; totiž přesněji řečeno ze žvanění o nich. Je celkem pravděpodobné, že všelijací ti Šmuclerové na celém světě si už svými Tabu a podobnými dumkami o pedofilii úhrnem vydělali mnohonásobek toho, co všichni dětší pornografové a pasáci dohromady.

Jde samozřejmě o čistě zástupný problém zastírající licoměrnost a dekadenci pozdně katolické společnosti v postoji k sexu a bude zajímavé v příštích desetiletích sledovat, zda se dnešní antipedofilní hysterie nezvrhne v pravý opak, jako se to stalo v případě homosexuálů.

Dětská pornografie je přitom trochu jako Charta 77 - skoro nikdo ji ve skutečnosti neviděl, ale všichni ji rozhořčeně odsuzují. A samozřejmě - je jí plný Internet...

...

Převážná část obrázků zasílaných v rámci diskusní skupiny jsou neškodné dětské portréty, a to zdaleka ne vždy akty, jak by se snad dalo očekávat. Některým pedofilům zjevně stačí ke stimulaci málo; v pozoruhodném, anglicky psaném dokumentu přiloženém k internetové podobě tohoto článku (lege.cz/win.en/archiv/kabar04.htm) lze nalézt konfesi muže, který vřele doporučuje masturbovat například při filmech s Pipi Punčochatou. Oblíbenými sériemi jsou kupodivu též fotografie z reklam na dětské spodní prádlo či sportovní snímky ruských gymnastek.

...

Technicky kvalitní fotografie bývají obvykle nascanovány ze starých, mnohdy neretušovatelně osahaných magazínů typu Lolita, Child Shock, Incest apod., pocházejících převážně ze sedmdesátých let.

Článek je poměrně rozsáhlý, po snesení řady argumentů končí takto:

Dokázali jsme si tedy, že Internet nejenže ani zdaleka není zaplaven dětskou pornografií, ale že pro méně zkušeného a hůře vybaveného uživatele dokonce prakticky neexistuje schůdná cesta, jak se k ní dostat.

Zdá se, že strašák pedofilie na internetu je žádoucí. Ve jménu hlídání dětské nevinnosti lze totiž přikročit k velmi drastickým krokům, porovnatelným se středověkým upalováním čarodějnic. V Kanadě to došlo tak daleko, že se uděluje deset let natvrdo za pouhý pohled na takovou stránku. Nemusíte ani nic stahovat!

A nevědomá veřejnost se udržuje v trvale saturovaném stavu nenávisti pomocí pravidelně se opakujících hysterických článků v médiích, jejichž nejmenší chybou je to, že obsahuje matematické chyby odhalitelné prostým pozorným čtením. Do stejné kategorie patří i články popisující šílenou škodlivost pasivního kouření, statistiky o ženách coby obětech mužské agresivity, a samozřejmě také statistiky o vzrůstajícím antisemitismu. Všechny mají společného jmenovatele: drzá manipulace veřejným míněním pomocí polopravd, vyložených lží a junk science. (Pro ty z vás, kteří zapomněli: junk science je způsob "vědecké" práce, kdy se nejdříve vytyčí cíl, který se chce dokázat, a pak se hledají důkazu, pro jeho podporu.)

Zkrátka internet se pedofily jen hemží, že? Takže opakuji svou otázku z úvodu: A kde ty stránky vlastně jsou?

• Lolity u informační dálnice
• Fuck your browser (česky)
• Naposledy k pedofilii