Jsem pro trest smrti

V reakcích na poslední článek se čtenář pan Peleška dotkl tématu trestu smrti. Je to vděčné téma a dosud jsme jej zde neprobírali. Nedělám si naděje, že bychom přišli na něco nového, všechny argumenty PRO a PROTI už byly tisíckrát řečeny, protřepány ze všech stran jinde, ale přesto není špatné se o tom pobavit.

Pan Peleška píše:

Nechci kritizovat nějak upjatě zde uváděné nacionalisty, ale když napíšou do programu, že chtějí obnovit trest smrti, pouze pro usvědčené!!! zločince , musím se pouze smát! Odstraněním trestu smrti z našeho zákoníku je dobrým počinem. Třeba případ Kájínek. Kájínek mohl dostat trest smrti, pokud by taková možnost byla. Nikdo by se nedozvěděl, kdo skutečně vraždil. Kájínek to asi nebyl. A to je celý problém justice. Není absolutní jistota spravedlivého odsouzení a proto ani nemůže být uplatňován absolutní trest. A hlavně trest smrti nesnižuje kriminalitu. To je prokázaný fakt! Země , kde je trest smrti uplatňován / USA a další/ nemají výrazný pokles kriminality! Takže zavádět trest smrti mohou pouze čistí populisté, kteří útočí na nejnižší pohnutky v lidech - na jejich pomstychtivost! Článek je proto ve svých závěrech hoden zasloužené kritiky, neboť nepostihuje zásadní problémy, které k uvedenému stavu vedou!

Tak si to trošku rozeberme. "Trest smrti nesnižuje kriminalitu." To je pravda. Jenže vy jste z toho, pane Peleško, hned učinil závěry, že tedy prosazovatelé trestu smrti jsou populisté. Totéž bych ale mohl říct o odpůrcích. Lidé zastávající názor, že trest smrti je špatný, jsou populisté. Proč? Protože se chtějí zavděčit široké veřejnosti. Nad každým jejím členem by totiž visela hrozba trestu smrti. Takhle (při její neexistenci) je jisto, že ať spáchají jakýkoliv zločin proti lidskosti, společnost je nepopraví.

Další tvrzení, totiž že není absolutní jistota spravedlivého odsouzení, je ještě diskutabilnější. Proč by nebyla? Co když někdo zabije někoho před řadou svědků? Když se sám přizná? Když ho usvědčí DNA? Chcete příklady z nedávné minulosti? Tak např. manžele Stodolovi, kteří zavraždili osm lidí. A z Kanady např. Paul Bernardo a Karla Homolková, kteří společnou rukou unesli, znásilnili, mučili, zabili a rozčtvrtili dvě dívky (nepočítaje v to třetí - vlastní sestru Karly - kterou Paul omámil a znásilnil za příčinlivé pomoci manželky, a která se následně zadusila zvratky), přičemž vše si pilně natáčeli na video, takže o jejich vině není nejmenších pochyb.

Kdybyste to bral striktně, tak vlastně NIKDY není absolutní jistota, že pachatel spáchal nějaký čin. Tahle myšlenka, dovedena do krajnosti, by mohla vést až k úplnému zrušení justice. Zkrátka není možné nikoho nikdy trestat, protože nikdy si nemůžeme být stoprocentně jisti.

Ostatně jisté pokusy v tom směru již byly učiněny. Několik humanistů se domnívá, že zločinec je ve skutečnosti oběť systému, společnosti, chudoby, čehokoliv, co je mimo jeho dosah. A že by tudíž neměl být souzen on, ale společnost, či dokonce oběť, která si o to říkala.

Často se argumentuje také tvrzením, že trest smrti je konečný a tudíž neodčinitelný. Tohle tvrzení jste kupodivu nepoužil. Proto je - podle moderních "humanistů" - takový trest nepřípustný. Až budeme schopni vracet čas, můžeme tento argument přijmout. Ale dokud to nezvládneme, řekněte mi, jak vrátíme nespravedlivě odsouzenému člověku jeho čas, který strávil ve vězení? Jak mu nahradíme ztracené roky? Ztracené lásky? Nikdy nenarozené děti? Penězi? Harémem? Zahrneme ho bohatstvím? Copak existuje cena za ztracený čas? A jaká je ta cena? Kdo jí stanoví? Řekněme, že za každý měsíc v kriminále sto tisíc korun. Je to moc nebo málo? A jak odškodníme ty, kteří ve vězení, kde byli neprávem, třeba zemřeli? Postavíme jim mauzoleum? Pomník? Odškodníme příbuzné? A když příbuzné, proč ne také sousedy? A spolupracovníky? A spolužáky? Kde je konec nápravy křivd?

Víte, když začnete příliš filosofovat, dostanete se do nekonečné smyčky relativistických pojmů a vazeb. To je vlastně základem politicky korektního myšlení. Zastánci politické korektnosti tvrdí, že neexistují absolutní hodnoty a objektivní kritéria - např. v umění, abychom malinko odbočili. Důležité je to, co cítím. Všechno je relativní. Jestliže dávám přednost (teď cituji Otu Ulče) sprostým říkánkám na veřejných záchodcích před Shakespearovými verši, pak tyto říkánky mají vyšší hodnotu, než Shakespearovy verše. Proto také zastánci politické korektnosti jsou proti všemu absolutnímu, stabilnímu, o co se lze opřít, proto jsou i proti absolutnímu trestu. Pro politicky korektní nic nesmí být absolutní. Ani morálka, ani umění a krása, ani tresty. Zní to moc hezky, ale je to vysoce nebezpečné a destruktivní sociální inženýrství, na které doplácí celá společnost.

Asi mi teď řeknete, že nespravedlivě udělený trest sice nelze napravit, ale že společnost se alespoň musí o nápravu pokusit. Že je to její morální povinnost. No dobře, to zní hezky. Ale podívejme se na to z jiné stránky.

Jsem pro trest smrti, protože je humánní

Je to tak trošku otázka hodnotového žebříčku. Řada lidí klade hodnotu vlastního života na nejvyšší možný stupeň. V tom smyslu je dnes vedeno i vzdělání a je to obecný a převládající názor. Ale je to opravdu tak? Není to tak trošku sobectví? Existují hodnoty vyšší než život? Kdy a za co by byl člověk ochoten položit ten svůj?

V dřívějších kulturách to bývalo jednodušší. Nad cenu života se kladly hodnoty jako čest nebo svoboda.Raději smrt, než život v nesvobodě, říkalo se. A mnoho velikánů dějin zvolilo raději dobrovolně smrt než by přišli o některé z (podle nich) vyšších hodnot. Dnes je za to obdivujeme. Vezměme si třeba Jana Husa. Mohl si zachovat život. Stačilo málo. Jen odvolat to, v co věřil. Hus zjevně kladl pravdu nad vlastní život. Já vím, že teď se poněkud vzdalujeme od tématu, Hus nebyl žádný zločinec. Ale chci jen trošku zamíchat obvyklým myšlením dnešních sociálních inženýrů a tzv.humanistů. Kolik z nich by bylo ochotno položit vlastní život za něco? Obávám se, že ne mnoho.

Tvrdím, že zbavit někoho svobody, zavřít ho do vězení, nejen že dotyčného morálně ani mravně nenapraví, že právě naopak zničí to poslední dobré, co v něm možná bylo. Tvrdím, že trest vězení je vysoce a strašlivě nehumánní. Je krutější než smrt. Lidé opouštějící kriminál už nikdy nejsou to, co byli. Neodnášejí si jen natržený konečník, ale Kainovo znamení - nikoliv v trestním rejstříku, ale v duši. Zavřít živého tvora (ať je to zvíře nebo člověk) do malého prostoru na mnoho let považuji za nejsurovější trest, jaký si někdo může vymyslet. Než to, tak raději smrt.

Dřívější společnosti jistě nebyly bez vady a mnoho věcí bych nerad obnovoval - např. právo útrpné. Ale v těch základních věcech měly daleko jednodušší a zdravější názor. Za zlodějnu obchodníků se potápělo v kleci do Vltavy, za jiné drobnější kriminální delikty býval nářez rákoskou, pranýř (ten bych obnovil v první řadě), popř. poněkud drastičtější useknuti končetiny. Ale jakkoliv se to zdá drastické, bylo to podle mne výchovnější, než dotyčného trápit dlouhodobým pobytem ve vězení. Provinilci byl takový trest dosti silným motivem, proč si příště páchání další trestné činnosti rozmyslet, aniž by to při tom trvale podlomilo a narušilo jeho psychiku. Pro společnost vznikalo zadostiučinění, že existuje právo. A navíc to bylo nekonečně levnější. Za hrdelní zločin následovala poprava provedena co nejdřív, aby se odsouzený netrápil. Ne jako v dnešním USA, kde od vynesení rozsudku po jeho vykonání často uběhnou roku, někdy desetiletí, a kde je nakonec pro společnost levnější (jak někdo spočítal) držet odsouzeného pro zbytek jeho života ve vězení, než ho popravit. Popravě totiž předchází takové množství zbytečných právních procedur, odvolání a důkazů, že vyjde nakonec dráže, než doživotí.

Že může dojít k justiční vraždě? "Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně," praví se v Novém zákoně. To platí i pro společnost. pro její zdraví a přežití je lépe, bude-li jeden nespravedlivě popraven, než deset spravedlivě odsouzených a nakonec téměř nepotrestaných. Máte pravdu, že trest smrti nemá odrazující účinek. Souhlasím. Ale na druhé straně nic tak nepodlamuje morálku národa, jako když vidí, že grázlům jejich zločiny procházejí. Když vidí, že být dobrým nebo zlým vyjde celkem nastejno, a že lumpům to vždycky nějak projde. Morální bankrot a marast, ve kterém žijeme, je právě důsledkem této "humánní" justice.

Dnes žijeme v džungli paragrafů, nařízení, zákazů a vyhlášek. Napsal jsem žijeme, ale měl bych napsat živoříme. Být u moci, postarám se, aby trestní zákoník byl co nejjednodušší a nejkratší. A napsán by měl být tak, aby mu rozuměl i blbec. Ono biblické oko za oko, zub za zub není jen překonaná věta minulosti. Je v tom hluboká moudrost starců, která vznikala tisíciletí. Je v tom skutečný humanismus, jestliže budeme chápat humanismus v jeho nezdegenerované podobě. Je to pojistka zdraví společnosti. Můžeme se donekonečna bavit o tom, že poprava vraha je pomstou společnosti, že to nevrátí život zavražděnému, atd. Nevrátí. A mnohé to ani neodradí od podobných činů. Ale pro společnost, která má přežít, je to nezbytnost.