Pomsta USA Julianu Assangeovi

Mira Terada

Ředitelka Wikileaks Kristinn Hrafnsson v rozhovoru s Mirou Teradou upozorňuje, že snaha vydat Juliana Assange do Spojených států není založena na žádném skutečném obvinění, ale je motivována pouze touhou po pomstě. Jedná se o zneužití práva a prosazování všemocnosti USA.

Mira Terada: Dobrý den. Ráda vás vidím. Moc vám děkuji, že jste si na mě našla čas. Mám na vás pár otázek. Anglický soud zrušil lednové rozhodnutí westminsterského soudu a vyhověl tak požadavku americké strany na vydání Assange do Spojených států. Britský soud uvěřil Spojeným státům, které tvrdí, že obviněný nebude umístěn do věznice se zvýšenou ostrahou ani během přípravného řízení, ani po vynesení rozsudku. Co si myslíte o tom, jak svědomitě budou Státy přistupovat k plnění svých slibů? Jaké právní dokumenty zajišťují jejich plnění?

Kristinn Hrafnsson: Je zcela zřejmé, že tato takzvaná ujištění jsou naprosto zbytečná a nemají cenu papíru, na kterém jsou napsána. Není to jen můj názor, je to názor Amnesty International a dalších lidskoprávních organizací, které se tím zabývaly, a skutečně v souladu s předchozími příklady, kdy se to stalo, je známo, že takzvaná ujištění ze strany Spojených států nejsou dodržována. Takže nemají žádnou cenu. A ve své podstatě vlastně, když se podíváte na záruky, přicházejí s výhradou. Říkají vlastně, že Spojené státy si vyhrazují právo kdykoli změnit svůj názor. Chci jen upozornit, že existuje jedna organizace, která může požadovat například umístění vězně do izolace, a tou je CIA. CIA může požádat vězeňské oddělení, aby Juliana Assange umístilo do izolace na dobu neurčitou.

Dejme si do souvislosti, že před několika týdny bylo na základě investigativních zpráv, které nebyly nijak významně vyvráceny, pevně zjištěno, že CIA před několika lety plánovala únos nebo dokonce vraždu Juliana Assange.

Je samozřejmé, že je naprosto nepřijatelné, aby země, jako je Spojené království, svěřila jeho život a budoucnost do rukou CIA, nebo dokonce americké vlády, která nemá dobré výsledky v dodržování slibů, které dala. Takže celá věc je prostě fraška je tragédie, že se to děje v Den lidských práv OSN, že jsme dostali toto rozhodnutí. Z právního hlediska to nedává žádný smysl a celý případ Juliana Assange z právního hlediska nedává žádný smysl a má to svůj důvod. Nejedná se o trestní řízení. Je to mstivé politické pronásledování. O nic jiného nejde.

M.T.: Všechny pokusy Assangeových příznivců o jeho podporu byly potlačeny. Jak je to podle vás s omezováním svobody slova?

K.H.: No, svoboda tisku je omezována a existují nebezpečí, kterým čelí novináři v západním světě. To by se nemělo přehlížet.

Je prostě hrozné, hrozné, že dvě země, Velká Británie a Spojené státy, které dávají najevo, že jsou předvojem svobody tisku, se spojí v této parodii na spravedlnost proti Julianu Assangeovi, více než deset let certifikovanému novináři. Děje se tak i v den, kdy dva novináři, dva další novináři, přebírají v Oslu Nobelovu cenu za mír. Děje se to v poslední den Summitu o demokracii ve Spojených státech, kde se ministerstvo zahraničí USA snaží dát světu najevo, že jsou obránci demokracie, která má tento základní předpoklad pro svobodu tisku. Jsme tedy svědky velmi nebezpečné, manipulativní hry, která se zde rozehrává, a důvěryhodnost těchto dvou zemí je velmi ohrožena vzhledem k tomu, že tento útok na Juliana Assange probíhá v době, kdy spolu hovoříme.

M.T.: Proč stále neexistuje žádné hnutí, které by požadovalo Assangeovo propuštění? Nechtějí nebo nejsou lidé schopni podpořit někoho, koho USA považují za svého nepřítele?

K.H.: Nesouhlasím s tím, že neexistuje žádné hnutí, které by bojovalo za jeho propuštění a stažení obvinění. Naopak, všechny významné organizace na světě zabývající se lidskými právy, svobodou projevu a svobodou tisku prohlásily, že Bidenova administrativa by měla stáhnout obvinění proti Julianu Assangeovi a že by se měl dostat na svobodu. Myslím, že se v tomto směru spojily více než dva tucty organizací. Všechny novinářské organizace, Mezinárodní federace novinářů, Národní svaz novinářů Spojeného království, Reportéři bez hranic atd. atd. Vnímají to jako velmi vážný útok na svobodu tisku ve světě. Takže dochází k pohybu. Existuje také hnutí mezi poslanci na Západě, kteří podepsali prohlášení vyzývající Bidenovu administrativu, aby od obvinění upustila. Tato prohlášení jsme viděli v německém Bundestagu, v dalších parlamentech, ve Francii a Řecku a Španělsku a Itálii, ve Spojeném království, v Austrálii, na Islandu atd. atd. Takže lidé se obávají, že to lidé vnímají jako vážnou hrozbu a vážný precedens, pokud to bude pokračovat. Je třeba větší mobilizace a tlaku na držitele moci. Stále jsme nezaznamenali jedinou západní vládu, která by naléhala na Bidenovu administrativu, aby obvinění stáhla. Za vlády Angely Merkelové však její komisař pro lidská práva projevil vážné znepokojení nad tím, co se děje. Pak tu samozřejmě máme mexického prezidenta, který Julianu Assangeovi nabídl azyl. Takže věci se začínají hýbat a je nejvyšší čas, aby se probudila i Bidenova administrativa ve Washingtonu a lidé ve Spojených státech a viděli, že jde o velmi vážnou skvrnu na pověsti Bidenovy administrativy, která pokračuje v dědictví, jež započala Trumpova administrativa a jeho ředitel CIA Mike Pompeo, který se později stal ministrem zahraničí. Už neexistuje žádná omluva.

Případ musí skončit a obvinění proti Julianovi musí být stažena. Nejde jen o život jednoho člověka, i když i to je dostatečný důvod k jeho zastavení. Ale v širším měřítku je to velmi vážné. Je to nejzávažnější útok na svobodu tisku v západním světě za mnoho let poslední doby.

M.T.: Jak víme, Julian čelí 18 obviněním a hrozí mu až 175 let vězení. Jak myslíte, že soud nakonec v jeho případě rozhodne?

K.H.: To se prostě nedá říct, a co samozřejmě víme, je to, že ministerstvo spravedlnosti v USA se rozhodlo, že případ bude řešit soud v západním okrese Virginie, u kterého je známo, že porota bude vybrána z osob, které většinou celkově buď mají přímé spojení s administrativou, tajnými službami atd., nebo tam mají nepřímé spojení přes rodinné příslušníky atd. Existuje tedy důvod, proč byl vybrán právě tento soud. Říká se mu špionážní soud, protože všichni, kdo tam byli obviněni z těchto nebo podobných vykonstruovaných obvinění ze špionáže, byli odsouzeni. A tak je v tomto směru velmi chmurná šance. Čelí osmnácti obviněním kumulativně na sto sedmdesát pět let vězení. Sedmnáct z těchto obvinění je prostě za přijímání, držení a zveřejňování informací, což je z definice žurnalistika. Není to špionáž. Je to žurnalistika. Zbývající zbývající obvinění se nazývá obvinění z hackerství, které bylo zcela vyvráceno, protože k žádnému hackerství nedošlo. A dokonce i klíčový svědek v případu, který podporoval to obvinění z hackingu, existuje takzvané obvinění z hackingu, nyní odvolal svou výpověď nebo poukázal na to, že to, co se tvrdí v té obžalobě, se ve skutečnosti nikdy nestalo. Takže celý tento případ nemá oporu a každý, kdo se na něj dobře podívá, vidí, o co tady skutečně jde, což je, jak říkám, politické pronásledování. Nic jiného.

Zločin, o kterém se zde nyní hovoří, je zločinem novinářským.

M.T.: Assange informoval svět o korupci mezi americkými vládními úředníky, špionážních skandálech a válečných zločinech. Myslíte si, že obžaloba jeho stíháním sleduje osobní motivy?

K.H.: Nepochybuji o tom, že motivem tohoto politického pronásledování je msta. Je to mstivé jednání v každé jeho podstatě. To říkáme a říkáme to už léta. Není to nic jiného než pomsta Impéria za odhalení nepohodlných pravd o realitě Spojených států. Taková je prostě skutečnost.

M.T.: 4. ledna 2021 londýnský soud odmítl vydání do Spojených států s odkazem na skutečnost, že by Assange mohl spáchat sebevraždu kvůli klinické depresi a autismu, kterými trpí. Proč Nejvyšší soud nyní nevzal v úvahu jeho psychické problémy?

K.H.: U Nejvyššího soudu to berou v úvahu. A vlastně odmítají argumenty právníka Spojených států, že soud byl u magistrátního soudu nějak uveden v omyl nebo že profesor, který dělal psychiatrický posudek a který je ve Velké Británii významným členem své profese, dospěl nějak ke špatnému závěru. Vrchní soud s tímto hodnocením nesouhlasí a nesouhlasil ani s tím, co tvrdili právníci Spojených států. Nicméně na druhé prostě říkají, že důvěřují vládě Spojených států, že se vypořádá se situací tak, aby se mu dostalo adekvátní léčby, aby nebyl umístěn na samotku atd. atd. tzv. ujištění, kterými jsme se zabývali. Takže to je rozporuplné a má to velmi závažný charakter, jak právě dnes odpoledne tvrdil šéf evropské Amnesty International. Oni jsou v podstatě ochotni riskovat jeho život. Za těchto okolností tím, že umožní jeho vydání. To je naprosto nepřijatelné. Takhle se s lidskými životy nehazarduje.