Vyřazeni ze společenského života

Něco vám povím... čistě za sebe... celý život mám pocit, že tento svět je zcela prohnilý, společnost zvrácená... že sem nepatřím, jako bych sem spadl z jiného světa, jiné planety nebo dimenze a víc než smrti se bojím toho, že se sem po ní budu muset vrátit...

A pak přijde tahle "pandemie". Od prvního dne, je mi jasné, že to bude průšvih pro všechny obyčejné lidi. Jak tohle dopadne? Budou nás "odpírače" jednou nahánět v ulicích a zavírat do klecí, jako nebezpečná zvířata? Vyřadí nás na okraj společnosti? Nebudeme moci vyjít ven? Jít do práce, abychom uživili sebe a svoje rodiny ? Udělají z nás nepřítele státu a lidstva? Budeme vnímáni jako teroristé?

Ten strach z vyčlenění a zahnání do kouta mám od prvního dne. Od prvního dne křičím kolem sebe "otevřete oči! Tohle není čistá hra!". Od prvního dne sklízím posměch okolí a varování a blokace na sociálních sítích, že sdílím "hoaxy"...a přitom se před našimi zraky děje přesně to, před čím jsme já a jiní varovali... A slepá a hluchá masa ještě tleská a ukazuje prstem "to je on, konspirátor, hlupák! Nebezpečný jedinec."

Odevzdávajíc zbytky svých práv a svobod, špatní jsou pro ně ti, co je zkoušejí pro sebe samé i všechny ostatní bránit.

A pak to přišlo... Prostě se to stalo, jako blesk z čistého nebe. Najednou mi to začalo být všechno úplně jedno, posléze k smíchu a nakonec jsem za to všechno rád!

Ptáte se za co?

Přečtěte si nadpis toho článku na Seznamu.

Oni se rozhodli "vyčlenit nás ze společenského života". Vystrčit na okraj... už to chápete? Nepatříme k nim! Jsme mimo...OUT!

A já za tohle děkuji. Díky tomuhle všemu jsem si uvědomil, že ačkoliv celou tuto společnost vnímám jako nemorální a zvrácenou, sám respektuji její pravidla a podílím se tak na jejím chodu.

A teď konečně cítím volnost. Byl jsem vyloučen! A jako vyloučený, respektuji jen vlastní pravidla. Společnost už mě nezajímá, tak jako nezajímám já ji. Byl jsem odvrhnut, ale zároveň zbaven okovů.

Je čas budovat společnost novou. Ta původní, označená textilem poslušnosti mě prostě nezajímá, včetně všech jejích zákonů a pravidel. Nemůžete porušovat pravidla společnosti, do které sami nepatříte. Nejsou to totiž vaše pravidla.

No není to krásný pocit? Uvědomit si krásu světa, do kterého skutečně patříte? Vystupte také z davu a pojďme spolu budovat lepší svět. Navzájem si pomáhat, navazovat nová přátelství a vztahy. Na ten starý svět se nezlobte, ani s ním nebojujte. On tu není pro nás, byli jsme vyloučeni