Analýza voleb do Poslanecké sněmovny, konaných ve dnech 8. - 9. října 2021

Zásadní střet se v ČR odehrává periodicky v těchto tématech:

1990: KSČ versus demokracie
1992: socialismus versus transformace
1996: socialismus versus transformace
1998: Klaus versus Havel
2002: Klaus versus Havel
2006: levice versus pravice
2010: levice versus pravice
2013: korupce versus antikorupční hnutí
2017: Babiš versus demoblok
2021: Babiš versus demoblok

Z tématických střetů vyplývá trvanlivost demokratické teze a obměna antiteze, kdy každá antiteze vydrží maximálně dvě volební období. Antiteze KSČ jako pohrobek komunistického režimu byla poražena okamžitě v prvních svobodných volbách a další politický spor se proto již nevedl mezi touto stranou a demokratickými silami, nýbrž mezi zastánci pokračování socialismu a příznivci transformace ekonomiky.

Antiteze socialismus se vyčerpala v letech 1992 – 1996. Přelomovým milníkem jsou první senátní volby 1996, kdy se malé koaliční strany postavily Václavu Klausovi a porazily ODS a vzaly si předsedu Senátu. Vyrobily tím antitezi Václav Klaus, která zvítězila za pomoci Miloše Zemana v roce 1998, kdy demokratické strany byly odsunuty blokem ODS – ČSSD. V roce 2002 byla antiteze Václav Klaus poražena, když Vladimír Špidla odmítl pokračování opoziční smlouvy.

Následující volby 2006 byly nejčistším soubojem levice a pravice v dějinách naší země. Pravice byla schopna sestavit vládu jen za cenu uplacení poslanců Melčáka a Pohanky z ČSSD. Proto souboj pokračoval v roce 2010, kdy pravice přichystala nové strany TOP09, Věci veřejné a SPOZ – Zemanovci, které všechny tři parazitovaly na tradiční levici ČSSD a KSČM. TOP09 zachytila pravicové voliče utíkající od korupční ODS, Věci veřejné použily elektorát ČSSD k získání vládní většiny a proto okamžitě politicky pohasly, protože se chovaly v rozporu s přáním vlastních voličů. Zemanovci odčerpali kritických téměř 5% hlasů pro ČSSD.

Podobně jako ODS zničila Paroubka za pomoci nových stran, ekonomický establishment ČSSD zničil ODS za pomoci nesmírně ambiciozního sponzora strany Andreje Babiše. Ten využil korupční kauzy ODS a vlastní kontakty na státním zastupitelství a u policie a zařídil předčasné volby 2013. V těch se střetly původní vládní strany s novými stranami ANO2011 a Úsvit, které je na hlavu porazily.

Poražené tradiční strany založily svůj program na tématu Antibabiš. Jejich výsledek nestačil porazit soukolí ANO2011, SPD a KSČM, které ovládá Andrej Babiš. Teprve sjednocení opozice v roce 2021 do dvou volebních koalic přineslo potenciál porazit Andreje Babiše, ke kterému přispěly jeho vlastní chyby v podobě podpory hnutí Přísaha a marketingová likvidace tradičních stran ČSSD a KSČM, bez kterých už Andrej Babiš vládu nesestaví.

Na začátku volebního jara stojí na výchozí pozici premianta voleb koalice Piráti a Starostové. Předčasně zahájený výstup na politický vrchol připoutal trvalou pozornost hnutí ANO, které za pomoci SPD spouští dezinformační antikampaň. Zcela nezajímavý Petr Fiala má štěstí, že zákulisní hráči ODS a KDU-ČSL vyjednávají o koalici s hnutím ANO bez Andreje Babiše. Tomu taková varianta vyhovuje, protože se chystá na prezidentské volby. Tento fakt přispívá k opomenutí koalice Spolu v antikampani hnutí ANO a SPD.

Koalice Piráti a Starostové na začátku představuje moderní politickou sílu. Piráti působí moderně, Starostové nabízejí punc zkušeností. Po zahájení antikampaně ANO a SPD jsou akcentována okrajová témata Pirátů, která převzali od Zelených a liberální levice. Tato témata úspěšně děsí mainstreamového voliče, který je nakonec odmítá volit a koalice tak zůstává na svém z roku 2017.

Koalice Spolu tvořená ODS, KDU-ČSL a TOP09 dělá nudnou kampaň, navíc poškozenou odchodem populárního Dominika Feriho do vynuceného politického důchodu. Jeho místo přebírá vcelku nenápadně Markéta Pekarová, která následně dosahuje úžasného výsledku v preferenčních hlasech. Koalice SPOLU vedená nudným Petrem Fialou se stává nakonec vítězem z donucení, protože jako jediná nabídla skutečně catch-all party s možností kroužkování.

ODS představuje tradiční pravicovou stranu, KDU-ČSL představuje konzervativně-sociální rozměr a TOP09 přináší alternativu pro mladé lidi, kteří by jinak Petra Fialu nevolili. Koalice tak má možnost ještě jednou zopakovat volební vítězství, než se vyčerpá.

Hnutí ANO funguje jako ohromný vysavač na voliče pod vedením Petra Topinky a Alexandra Brauna. Tito dva marketéři se schovávají za Marka Prchala. V letech 2011 – 2012 se jednalo o neúspěšné miliardářské hnutí, které se podobně jako ODA Pavla Sehnala pohybovalo pod hranicí volitelnosti. Se změnou týmu v roce 2013 se zaměřilo na voliče ODS, TOP09 a Věcí veřejných. Vedle ANO vznikl spřátelený subjekt Úsvit přímé demokracie. Proto se ČSSD nepodařilo oslovit voliče ztracené ve volbách 2010 a naopak oslabila na 20%. Na volební vítězství to ještě stačilo.

Ve vládě s ČSSD pochopitelně nemohlo hnutí ANO provozovat pravicovou politiku a proto se zaměřilo na převzetí voličů ČSSD. Ve volbách 2017 proto hnutí ANO ztratilo podporu bývalých voličů ODS a TOP09 a tito voliči se přesunuli k Pirátům. Naopak udrželo bývalé voliče Věcí veřejných a ČSSD a zvítězilo ve volbách. Posun doleva tím neustal a hnutí pokračovalo ve vysávání všech ostatních konkurentů: ČSSD, KSČM, SPD. Ve volbách 2021 už spoléhalo výhradně na důchodce a vlastence, což jsou dvě vydefinované voličské skupiny, které cítí afinitu k Andreji Babišovi. Ti první ho mají jako první volbu, ti druzí jako druhou volbu po vlasteneckých uskupeních SPD, Trikolóra a Volný blok. Opět to stačilo téměř na vítězství.

Hnutí SPD je nástupce Úsvitu přímé demokracie. Úsvit přímo personálně navazoval na Věci veřejné. V pozadí projektu opět stál Vít Bárta, který je asi věčným fantómem české politiky, jak si později řekneme. Po neúspěchu revitalizace Věcí veřejných v roce 2012 proto vložil své osobnosti a peníze do Úsvitu. Bárta se přitom do sněmovny nedostal a následný boj o peníze z voleb vyvedl Tomia Okamuru, kterého založil Tomáš Hrdlička. SPD převzalo hegemonii nad vlasteneckými voliči a získalo v roce 2017 nezpochybnitelných takřka 11% hlasů. SPD se nedostala do vlády kvůli negativnímu postoji Evropské unie.

SPD přitom od roku 2017 vytrvale oslabuje, protože neumí pracovat se svými členy. V roce 2018 prohrálo drtivě komunální volby a potvrdilo roli outsidera. V roce 2019 postavilo do čela kandidátní listiny politického důchodce Ivana Davida a následně se SPD divila 9% ve volbách, kdy měla vzhledem k euroskepticismu získat dvojnásobek. Tato impotence ve spojení s nevýraznými kampaněmi postupně ničí SPD v očích voličů jako neúspěšnou politickou sílu. Před volbami 2021 bylo zcela viditelné, že se SPD připravuje do vlády Andreje Babiše. Najednou se přestalo mluvit o extrémismu v jejím volebním programu a špičky obou hnutí se sbližovaly. Trvalé vylučování vlastních členů a politiků, rušení celých krajských organizací a nevýrazná kampaň, korunovaná negativním zaměřením na Piráty dovedla SPD pod 10% a v Praze pod 5%. SPD je na sestupné trajektorii a v opozici se vedle dominantního hnutí ANO stěží prosadí.

Hnutí Přísaha je další politický projekt Víta Bárty. Génius české politiky se nejprve utkal s Andrejem Babišem, aby se s ním skrze vládní zakázky pro agenturu M2C a společnost Rail Clinic spojil. Vít Bárta je jistota české politiky, že vždy něco založí a nechá kandidovat:

2010 Věci Veřejné
2013 Úsvit přímé demokracie
2017 Realisté
2021 Přísaha

Profesionální babišovský začátek kampaně Přísaha pokazila díky typické uzavřenosti hnutí a nevýraznosti lídra v debatách. Tvorba hnutí totiž neproběhla masově jako u Pirátů, kde se opravdu může přihlásit každý. Naopak probíhala podle zaběhnutého vzorce, který vám popíšu na příkladech Bártových subjektů:

2010 Věci veřejné vybírají kandidáty přes elektronická referenda. V Plzni zvítězí aktivista Aleš Hodina a management strany hlasování zruší a dosadí tam svého kandidáta Śkárku. Věci veřejné vyhlašují elektronické referendum ke vstupu do Nečasovy vlády. Management v čele s Bártou ignoruje vůli voličů jít s ČSSD a vstupuje do Nečasovy vlády. Vzápětí na podzim tak prohrávají i v dominantní Praze komunální volby.

2013 Úsvit je první a jedinou sněmovní stranou o pouhých sedmi členech s typickým účelovým vyváděním peněz za volební příspěvky na účty Tomia Okamury a Víta Bárty. Strana o sedmi lidech nakonec zaniká po volebních neúspěších.

2017 Realisté pořádají výběrová řízení na kandidáty v privátních kancelářích na Praze 4. Výsledkem je korporátní sekta, která u voleb propadá.

2021 Přísaha vybírá kandidáty a lídry opět systémem Víta Bárty. Výsledek 4,7% je impozantní. Chybějící tři desetiny hlasů představuje elektorát získaný otevřením kandidátek občanským aktivistům a osobnostem.

Právě management fail Víta Bárty pravděpodobně zavinil pád Andreje Babiše, protože více než pětiprocentní Přísaha si mohla sáhnout na osm a více poslanců, což by ve výsledku znamenalo vládní většinu s hnutím ANO a SPD. Zejména závěr kampaně s poněkud směšným odhalením snahy o likvidaci Přísahy určitě procenta nepřidal, ale spíše ubral.

ČSSD je letitá značka, která v roce 2010 nastoupila trajektorii svého pádu. Namísto aby se poučila volební porážkou, kdy ji Věci veřejné a SPOZ odlákaly voliče a nastolila opět kurz catch-all party, začala se vymezovat jako liberální strana. Podobný kurz mimochodem potopil i šanci Pirátů na post premiéra. V roce 2013 premiér Sobotka prokázal neschopnost vyhrávat a namísto, aby byl vyměněn, strana si ho nechala v čele a po roce 2017 si vybrala ještě většího uspávače hadů, Jana Hamáčka. Úplně se přitom ztratilo původní rozkročení vlevo i vpravo. Nejprve strana znechutila konzervativní levicové voliče příklonem k Evropské unii. Poté se pokusila je dohnat liberálně levicovou rétorikou, kterou začala ztrácet středové voliče, kteří jsou hákliví na označení levice. Ve volbách 2021 ČSSD prokázala, že umí stále dělat kampaně, zoufale jí chyběly finance a osobnosti. Znamená to pro ni zánik a přerod do české obdoby slovenské strany Smer – sociálna demokracia. Bez velkých peněz miliardářů a politických lobbistů to nepůjde.

KSČM si vlastní zánik zasloužila paradoxně v roce 2005, kdy zvolila Vojtěcha Filipa do čela KSČM. Předchozí předseda Grebeníček svojí takřka Okamurovskou rétorikou dohnal komunisty k 18% hlasů ve volbách 2002. Business komunistům jeho rétorika začala vadit a začali pomýšlet na vládu s ČSSD. Proto ho donutili rezignovat.

Na sjezdu se o předsedu utkal evolucionista Miloslav Ransdorf a etatista Vojtěch Filip. Miloslav Ransdorf měl potenciál přetvořit KSČM na standardní proevropskou levicovou stranu. Vojtěch Filip ji udržoval v mlčení k aktuálním tématům, aby mohl politicky obchodovat se všemi. Když se objevil Andrej Babiš, komunisté v něm ihned poznali skutečného komunistu a matičku stranu opustili. Obnovovat dnes cokoli s názvem komunistická má asi stejnou hodnotu jako obnovovat něco s názvem fašistická. V obou případech jde o staré viny a křivdy, kvůli kterým nemáte čas vysvětlit nové příležitosti. Pro KSČM jde o Konečnou a velké písmeno zde není náhodné: budoucí předsedkyně se může spojit do levicového bloku s ČSSD a společně mohou dosahovat 5% podobně jako Die Linke, komunistický pohrobek v Německu.

Trikolóra je další smutný příběh, za kterým stojí Tomáš Hrdlička. Václav Klaus zcela zbytečně opustil ODS a pokusil se vybudovat SPD pro chytré voliče. Sám o sobě je to oxymorón a volební výsledky to potvrzují. Trikolóra si namísto postulátů ODS z devadesátých let minulého století osvojila anatomii (kluci mají pindíka, holky pipinku) a nostalgii (bráníme normální svět). Obojí je málo na dosažení 5% a nepomohl v tom ani miliardář Valenta, ani věčně neúspěšná Strana svobodných občanů. Závěrečný finiš a sázka na pravicovost již nebyla důvěryhodná a hlavně voličům je vlastně úplně jedno, že ODS již není konzervativní pravice. I kdyby pod tou značkou působil Jan Kalvoda z ODA.

Volný blok je dalším příběhem politického neúspěchu. Snaha o alternativu k SPD zašla na teatrální kampaň a přílišné soustředění na problematiku Covid-19. Proto parazitovala pouze na bývalých voličích SPD, jinak nezískala vůbec nikoho. Další budoucnost má pouze v případě hluboké hospodářské recese, kdy by nemajetní občané mohli hledat radikální řešení.

Zelení jsou další smutný příběh. Jejich program vykradly kompletně všechny strany. Obava občanů ze zelené politiky Evropské unie brání efektivnímu návratu Zelených do parlamentu. Opět muselo by dojít k výbuchu jaderné elektrárny, aby občané začali hromadně volit Zelené.

Otevřeme Česko je další Covid-19 projekt, který má šanci na úspěch pouze v případě, že vláda zavede tvrdý lockdown dostatečně dlouho. Což žádná vláda neudělá.

Švýcarská demokracie je variace na Věci veřejné (elektronická referenda) a Úsvit přímé demokracie (přímá demokracie švýcarského typu). Jako každá kopie má bez peněz miniaturní šanci na úspěch a zanikne.

Moravané jsou dnes již prehistorická politická síla založená na moravském separatismu. A zjevně už mezi našimi spoluobčany netáhne.

Aliance pro budoucnost je zcela apolitická síla miliardáře Pavla Sehnala. Nepoučitelný snílek chce zopakovat kvakerský úspěch při budování České podnikatelské pojišťovny. Smutné je, že Pavel Sehnal se ani nechce nikdy poučit od profesionálů a proto nikdy ve volbách neuspěje.

Monarchisté CZ jsou pokračováním Koruny české. V té se sdružují zejména lidé bez šlechtického titulu, kteří z nějakého důvodu chtějí znovu nastolit vládu šlechty. Jsou důkazem, že fantazie do politiky patří.

Prameny jsou další alternativní uskupení, které věří na práškování chemtrails a má tak šanci najít pár tisíc voličů.

Nevolte Urza.cz je propagací anarchokapitalismu a je bez šance na úspěch.

Aliance národních sil je další koalice malých vlasteneckých stran, které doufají, že jednou nahradí Okamuru.

Senioři jsou pokus o oživení Důchodců za životní jistoty. Dokud zde existuje seniorské hnutí ANO 2011, jsou bez šance.

Moravské zemské hnutí je další moravistický subjekt bez šance na úspěch.

Levice je koalice progresivních levicových stran a ukázka, kam by se posunuli Piráti, kdyby nechali progresivní levicové křídlo vyhrát: 639 voličů na celou Českou republiku.

Pravý blok je doživotní dílo chartisty Petra Cibulky, který se svým siderickým kyvadélkem odhaluje agenty Kremlu již dlouhých 32 let.

Východiska z voleb

Pokud Miloš Zeman zemře, Andrej Babiš se zřejmě stane prezidentem České republiky. Pokud Miloš Zeman přežije současnou zdravotní krizi, je pravděpodobné, že parlament schválí změnu od přímé k nepřímé volbě prezidenta a dalším prezidentem se stane někdo z demobloku.

Vláda Petra Fialy má šanci vládnout následujících 8 let, pokud se nepustí do žádných radikálních reforem. Pokud Petr Fiala převezme seniorský kurz Andreje Babiše, toho už čeká jen politický důchod. Koalice Spolu pak může v klidu kandidovat i v dalších volbách s jistotou jedenapůlnásobku volebního výsledku.

Pro ODS, KDU-ČSL a TOP09 se jedná o trvale prospěšnou koalici, protože nabízejí catch-all a získají spolu bonus za velikost.

Druhá koalice Piráti a Starostové v podstatě zanikla dnem ukončení voleb. Regionální představitelé STAN dlouhodobě plánovali, jak přeskákat pirátské kandidáty a to se jim povedlo. STAN si tím připravil sám problémy, protože přistoupení ke koalici SPOLU se bude jevit ostatním politickým subjektům krajně nebezpečné. STAN sám o sobě se stal novou ODA. Je založen na principu osobností a v čele má nesmírně populárního předsedu, kterého uznávají i voliči konkurenčních stran. Vít Rakušan snese srovnání s Janem Kalvodou. A tak se může STAN podobně jako ODA zhroutit, pokud o své oblíbené tváře přijde.

Samostatná kandidatura STAN v příštích sněmovních volbách dává smysl, pokud se samostatně udrží nad hranicí volitelnosti. Zda-li už tomu po 13 letech existence hnutí tak je, napoví další sněmovní volby.

Opakování koalice Piráti a Starostové dává smysl za předpokladu, že STAN bude souhlasit pouze s takovým počtem kandidátů, jaká je proporční síla STAN vůči Pirátům, tedy 1/3 ku 2/3. Znamená to, že v Praze by měl STAN na koaliční kandidátce jen zhruba dva nebo tři navržené kandidáty a zbytek by byli Piráti. S tím ale STAN zřejmě nikdy souhlasit nebude a proto je koalice mrtvá.

Piráti jsou v hluboké vnitřní krizi. Vznikli jako protestní digitální strana v roce 2009. Strana byla profesionální dříve, než uspěla. Svůj díl na tom nese velký počet databázových specialistů a programátorů, kteří přenesli počítačové myšlení do lůna strany. Piráti jsou vždy protestní strana:

2010 Protest proti okleštění autorských práv a proti omezování občanských svobod
2013 Protest proti okleštění autorských práv a proti omezování občanských svobod
2017 Protest proti korupci Andreje Babiše
2021 Protest proti korupci Andreje Babiše

Z původního etosu digitální strany se Piráti posunuli k sociální problematice a zeleným tématům. Obojí jim přineslo problémy u původních voličů a omezilo jejich schopnost brát voliče jiným stranám. Jejich krize dnes spočívá v neschopnosti dále růst. Jejich růst skončil, jejich stagnace trvá příliš dlouho a jejich pád akceleruje ztráta vlastních poslanců a krajských elit v roce 2021.

Průniky voličských skupin Pirátů s ostatními stranami (mezi kým a Piráty se voliči rozhodují):

2010 Strana svobodných občanů, Věci veřejné
2013 ANO2011
2017 TOP09, SPD
2021 SPOLU, Zelení

V roce 2010 Piráti sdíleli etos malého státu se Svobodnými a etos digitalizace a referend s Věcmi veřejnými. V roce 2013 nejvíce sdíleli protikorupční etos s ANO 2011. V roce 2017 došlo k paradoxnímu přelivu voličů, kdy výsledných 11% pirátských hlasů vedle původního pirátského hard core tvořili zklamaní voliči TOP09 a na druhé straně protestní voliči, o které se Piráti dělili s SPD. K rozdělení protestních voličů došlo nastálo, protože u SPD zůstali protestní voliči protievropského smýšlení a u Pirátů ti s proevropským kurzem. V roce 2021 byla na základě programového vývoje Pirátů směrem ke Green Deal afinita voličů Zelených k Pirátům. Na sklonku kampaně v září 2021 došlo k masivnímu přesunu zhruba 10% voličů Pirátů směrem ke koalici Spolu jako přímý důsledek antikampaně ANO a SPD.

Piráti mají kolem sebe podobné ideologické bloky jako KDU-ČSL nebo SPD. Řada přirozených voličů Pirátů má odpor k jejich volbě kvůli poměrně nepodstatným, ale Piráty hojně propagovaným tématům. Těmi jsou

Green deal versus osobní automobil
Počet pohlaví versus tradice
Spojené státy evropské versus Česká republika

První tématika je dopředu mrtvá kvůli vyšším daním. Automobil nelze odstranit bez ztráty voličů. Přesto pražský magistrát pod taktovkou Praha Sobě pokračuje v ubírání jízdních pruhů a zhoršování dopravy. Výsledkem jsou zácpy 24/7. Zatímco ekologů jsou 3%, motoristů je 30% a rozhodují volby. Kompromisním řešením je přechod na zelená paliva CNG, vodík a hybridy. Zapomenout tedy na přechod na cyklodopravu. To vám volič nikdy nesežere.

Druhá tématika je opět docela podružná. Není v mentálních schopnostech voliče, aby někdy pochopil 30 pohlaví. A ten, kdo je bude propagovat je pro něho blázen. Řešení je trvání na svobodě sebeurčení. Ať si každý vybere, kým a čím chce být.

Třetí problematika je přímo vtělena do Pirátské internacionály. Spojené státy evropské jsou předčasně narozené dítě stejně jako na Vídeňském kongresu v roce 1814 (snaha o evropskou konfederaci osvícených panovníků), ve Versailles 1918 (Společnost národů) nebo při založení Evropského společenství uhlí a oceli. Myšlenka evropské federace je stará jako Svět sám. Všichni zde jsme migranti, protože na našem území se nacházeli postupně Neandrtálci, Keltové, Germáni, Římané a teprve poté dorazili Slované.

Myšlenka sjednocení kontinentu se prolíná dějinami lidstva. Sumer i Babylónská říše byly společenství městských států. Římané na území Evropy jednali s cizími kmeny zejména posledních 100 let existence říše jako s federáty a brali ohled na jejich kulturu.

Římská říše národa německého také zahrnovala okolní státy pod svou vládu a naposledy jsme byli součástí mnohonárodnostní Habsburské monarchie. Pirátský tlak na evropskou spolupráci postrádá patriotický rozměr. Sjednocení do evropského soustátí dává smysl, pokud ho jako Češi povedeme. Proto v dějinách milujeme krále Přemysla II. Otakara, Václava II. Nebo Karla IV., kdy jsme skutečně spolurozhodovali o osudech kontinentu a Praha byla centrem Evropy. Taková spolupráce dává občanský smysl.

Piráti mají šanci na reparát za rok u komunálních voleb. Praha jako vlajková loď bude mít nejspíše primátora za koalici Spolu a bude jím občanský demokrat. Piráti to mohou zvrátit, pokud zprůjezdní Prahu a získají voličské skupiny, které předtím naštvali. Pozor Pražská doprava má vliv na uvažování voličů celé země, protože sem jezdí řidiči z celé republiky a působí pak jako novodobí minnesengři, hlásající Pirátské neštěstí v Praze.

V oblasti celostátní politiky jim zbývá být štikou ve vládním rybníce a hájit občanské svobody před byrokracií a nenasytným státem. To by jistě zdvojnásobilo jejich výsledky.

Dalším subjektem ve sněmovně je SPD. Vedle opozičního Babiše budou blednout a slábnout. To neznamená, že by nemohli vydržet s 5% další volební období. Přísaha je hnutí, které může SPD zkanibalizovat do přístích sněmovních voleb a Okamurovi nepomůže už ani nově chystané hnutí Odchod (z Evropské unie).

Tradiční levici ČSSD a KSČM čeká úspěšné spojování, kdy se spolu probijí zpět do sněmovny. Zároveň ale už nikdy nezískají sílu vládnout zemi. Blížíme se tak k německému modelu, kde hnutí ANO nahrazuje německou sociální demokracii.

Ostatní malé subjekty stěží překročí 5% i v dalších volbách.