Biden může odejít před termínem - kdo ho nahradí?

Podle nejnovějších údajů schvaluje politiku Bílého domu pouze 37 % amerických voličů. Analytici stále častěji píší, že se prezident ocitl v systémové "pasti", ze které není cesty ven. Jeho dobrovolná rezignace z důvodu nedostatku sil a zdraví není vyloučena. Mnohým se zdá, že sám prezident je již zatížen neúnosným břemenem, které na něj bylo naloženo.

Na poklesu Bidenovy popularity se výrazně podepsal úprk USA z Afghánistánu. Ani to však Američany tolik neznepokojuje, jako to, že se na jejich území objevily desítky tisíc afghánských uprchlíků, které v drtivé většině považují za skrytou Al-Káidu*. Koneckonců spojenci NATO odmítají přijmout Afghánce ve významném počtu. Pokud jde o "Trumpovu zeď" na hranicích s Mexikem, kde se imigrační vlna zvýšila na 200 000 osob měsíčně, praská ve švech. Úřady jsou nespokojené také kvůli pokulhávající ekonomice, kvůli neschopnosti vypořádat se s "pandemií". Korupční skandály kolem prezidentova syna Huntera nelze umlčet...

Většina amerických médií, která dříve Bidena v jeho konfrontaci s Trumpem podporovala, je zklamaná. Například NewYorkPost prosazuje Pulitzerovu cenu za odhalení Huntera Bidena.

American Spectator označuje Bidena za "slabomyslného, šedivého, ztroskotaného prezidenta, horšího než koronavirus". American Thinker uvádí Bidenovy "Alzheimerovy příznaky".

Stažení USA z Iráku a Sýrie je na obzoru. Na začátku roku bylo dosaženo dohody s Bagdádem. Washingtonu by nevadilo, kdyby se stahování vojsk z Iráku odložilo nebo tam některé síly zůstaly, ale nacionalistický náboženský vůdce Muktada al-Sadr, který 10. října zvítězil v iráckých parlamentních volbách, stejně jako jeho případní partneři ve vládní koalici, požadují, aby Bílý dům stávající dohodu důsledně plnil. Ostatně Bagdád není ohrožen osudem Kábulu, je schopen sám rozbít rozprášené oddíly skupiny IS zakázané v Rusku. Provládní kurdské jednotky vytvořené s americkou podporou v Iráku a Sýrii by se však mohly rozpadnout. To znamená, že další obětí Američanů budou s největší pravděpodobností Kurdové. Vznik desítek tisíc těchto nových uprchlíků v USA bude další ranou pro Bidenovu pověst.

Situaci demokratů zhoršuje skutečnost, že 8. listopadu 2022 se budou konat volby do Kongresu v polovině volebního období. O všech 435 křesel ve Sněmovně reprezentantů a 34 ze 100 křesel v Senátu se bude bojovat. V současné době mají demokraté kontrolu nad Kongresem, ale ve Sněmovně reprezentantů mají jen mírný náskok (8 členů) a v Senátu jsou křesla rozdělena rovnoměrně mezi obě strany. Předpokládá se, že horní komora Kongresu je stále v rukou demokratů, protože k této straně se přidává hlas viceprezidentky Kamaly Harrisové, která stojí v čele Senátu.

Pokud budou tyto trendy pokračovat, je pravděpodobnost, že v polovině voleb získají republikáni většinu v obou komorách a vlastního předsedu Sněmovny reprezentantů, poměrně vysoká.

Trump, který i nadále cestuje po zemi a svolává velká shromáždění, se neštítí ničeho, čímž se mstí za křivdy na něm spáchané, (podle jeho názoru).

Pokud Biden odejde po listopadu 2022, kdy nastoupí Kamala Harrisová, může nastat situace, kdy její bývalé křeslo zaujme republikánský předseda Sněmovny reprezentantů. Podle ústavní posloupnosti prezidentského úřadu je třetím v pořadí (čtvrtým je ministr zahraničí).

Něco podobného se již v americké historii stalo. V roce 1973 byl Gerald Ford, republikán, prezidentem Nixonem kooptován ze Sněmovny reprezentantů na post viceprezidenta místo Spira Agnewa, který zpronevěřil peníze a odstoupil. A v roce 1974 Ford vystřídal Nixona poté, co odstoupil v důsledku aféry Watergate. Tehdy se však v republikánských kruzích dělo všechno možné a o pár měsíců později „sloni“ po znovuzvolení ztratili většinu ve Sněmovně reprezentantů, ale Ford už se stal prezidentem.

V Americe je často označován za "nejhoršího" šéfa Bílého domu v historii. V tomto případě se však jedná spíše o obviňování mechanismu jmenování na základě americké ústavy. Ve skutečnosti Ford sanoval monstrózní domácí krizi po aféře Watergate, ukončil válku ve Vietnamu a poměrně stabilně směřoval k détente se SSSR. Demokrat, který ho vystřídal, Jimmy Carter, byl mnohem slabší.

Pokušení zopakovat Fordovu "fintu" tentokrát ze strany demokratů je velké, a to až do listopadu 2022, kdy by se předsedou Sněmovny reprezentantů mohl stát republikán. Tím, že by se tento republikánský politik stal v případě Bidenova odchodu viceprezidentem a měl za sebou Kongres, by mohl paralyzovat demokratického prezidenta, natož takového, jako je Harrisová. Nominována byla z velké části nikoliv za zásluhy, ale pro úspěch volebního cyklu (žena, navíc afroasijského původu) a neprokázala žádnou schopnost vládnout.

Bylo by přitažené za vlasy tvrdit, že K. Harrisová "dává ruku do ohně" za Bidena. Ve všech obtížných a pochybných situacích se místopředsedkyně raději někam vytratí a nenese žádnou odpovědnost. Potřebuje silnou "druhou tvář".

Tuto roli si zatím může nárokovat pouze demokratická předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová. Je to svérázná a ambiciózní žena, ale těžko může K. Harrisové pomoci vládnout, a to i kvůli svému pokročilému věku (81 let, je starší než Biden). Spojení dvou žen by mohlo Ameriku přivést do ještě většího chaosu a připravit demokraty o jakoukoli šanci v prezidentských volbách v roce 2024.

Pro demokraty by bylo lepší, kdyby co nejdříve našli někoho jiného, kdo by Pelosiovou nahradil. Nahradit ji před volbami do Kongresu v polovině volebního období někým vhodnějším však není snadné. Odejít z úřadu a dovolit, aby ho převzal někdo jiný, není vůbec v Nancyině povaze. Demokraté jsou v klasickém zugzwangu.

Republikáni jsou naopak se současnou situací spokojeni. Nejsou však příliš nakloněni nominaci Donalda Trumpa na druhé funkční období v roce 2024, který by pak mohl zopakovat Bidenův pravděpodobný osud. Využívají jeho potenciál s ohledem na volby do Kongresu v roce 2022. A snaží se přimět svého předsedu Sněmovny reprezentantů, který bude následně viceprezidentem, aby vedl republikánskou prezidentskou kampaň v roce 2024. To by byl elegantní způsob, jak se zbavit i Trumpa.

Největší šance na republikánskou nominaci po případném volebním vítězství na post předsedy Sněmovny reprezentantů a následně viceprezidenta má Kevin McCarthy, lídr republikánské menšiny v této komoře. Důsledně podporoval Trumpa a zpochybňoval zvolení Joea Bidena.

McCarthy má stejně jako Biden irské kořeny. McCarthy pochází z Kalifornie a má potenciál narušit dlouholetou dominanci demokratů v tomto klíčovém státě. Proti němu by nemusel být ani Trump. Kaliforňan má dobré předpoklady k tomu, aby K. Harrisovou odstavil od moci.

O post předsedy Sněmovny reprezentantů však může usilovat i Republikánská strana, pokud v doplňovacích volbách zvítězí, tedy formální současná lídryně Ronna Romney McDanielová z dalšího klíčového státu, Texasu.

Je neteří Mitta Romneyho (po manželovi McDaniel), významného politika, který se již vícekrát ucházel o prezidentský úřad. Kamalu Harrisovou určitě "ohlodá".