Zvítězili vazalové

V těchto volbách nešlo v podstatě o nic jiného než o to, jestli se dáme cestou Maďarska a Polska nebo se bezvýhradně podřídíme direktivám EU. Pokud někdo volil podle jiného klíče, podlehl zástupnému nebo okrajovému problému.

Co se po volbách změní v politice k EU?

Vzdorování EU, jako hlavní námět politiky, vede pouze SPD, zatímco ANO tento vzdor vedlo velmi váhavě, neúplně (viz eurokomisařku Jourovou), nebo v poslední chvíli populisticky pro získání hlasů (Orbánova návštěva). Přesto politika dosavadní vlády byla vstřícná Visegrádu a mohla by být určitá naděje, že ANO v této politice zůstane. Zlikvidovat Babiše a Zemana byl záměr současných vítězů, snažili se o to vehementně čtyři roky. Hlavní důvod byl skončit s politikou Visegrádu a vyjít vstříc vazalství k EU.

ODS ztratila svoji Klausovskou tvář a alespoň většinou se přidala ideově na stranu TOP. Tím se otevřela cesta úplnému vazalství, neboť společné má všech pět stran jen to, že se chtějí více vázat k EU. Celá ta propaganda proti Babišovi a Zemanovi byla jen o tom, že stará garnitura nebyla vyloženě vazalská.

Většinou konzervativní a liberální voliči ODS asi tento fenomén nepovažovali za důležitý a volbou koalice SPOLU nechtěně podpořili vazalství. Koalice SPOLU byla vytvořena tak, aby TOP získala více hlasů, než by získala osamoceně, tím se podpořil vazalský prvek v parlamentu. Druhá koalice je dost nevyzpytatelná, protože si nemyslím, že všichni starostové zakroužkovaní na kandidátkách jsou vazalského založení, nicméně je otázka, jak se budou chovat v reálné velké politice. Pozitivní je vykroužkování Pirátů, tím se odstavil z politiky radikálně neomarxistický projekt, nicméně z toho nejásám, neboť vítězné koalice obsahují veřejně nebo skrytě neomarxismus a zelené šílenství, neboť vazalství k EU si nelze představit bez přijetí těchto ideologií podporovaných administrativou EU. Jestli si někdo myslí, že můžeme být závislou provincií a vzdorovat zelenému údělu, potom je to velkolepý omyl. Přijmutí vazalství, odstup od vzdorování evropským předpisům, je cesta k šílenství, jak k antropologické kreativitě (předělávání člověka), tak k ekologické bídě a totalitě. V rámci hluboce integrovaného prvku v EU se tomu nelze stavět. Možná to voliči SPOLU a PirStanu neví a budou se divit.

Součástí vazalství je samozřejmě přetrhávání svazků s jinými státy mimo EU, jak jsme to už poznali v oné přípravné době před volbami, kdy už vládnoucí koalice neměla sílu vzdorovat vazalským silám podporovaným většinou sdělovacích prostředků, neziskových organizací a závislých univerzit. Bylo nutno přetrhat svazky s Ruskem a Čínou, abychom se náhodou obchodem a kulturními kontakty s jinými zeměmi nestali nezávislými na EU, prostě nesměřovali jinam.

Euroskeptická opozice

Nejprve se zamysleme nad tím, jak by vypadala vláda ANO s nějakými koaličními partnery, mezi kterými by dominovalo SPD. To by byl velmi odvážný projekt, protože SPD je nepřijatelný subjekt nejen pro opozici, ale i pro EU. Taková vláda by byla předmětem nevybíravých útoků, mnohem větších, než zažilo ANO v celém období své vlády a je otázka, zda by to bylo udržitelné. Nicméně by byla otevřena cesta následovat Orbána a Kačinského. Tito politici ovšem mají ve svých národech obrovskou podporu a mohou si dovolit se opřít o mnoho domácích subjektů, které jsou určitě schopny přinášet i určité oběti nezávislé politice. To u nás nemá dostatečné zázemí, národ je váhavý, není aktivní v hájení svých zájmů a je otázkou, zda by bylo možno vzbudit dostatečnou sílu vycházející zezdola. Zahraniční podpora tohoto směru u nás neexistuje na rozdíl od Polska, které má podporu v USA a Maďarska, které je donuceno hledat podporu v Rusku a Číně. Sebezáchovné mechanismy obou těchto národů jsou veliké, u nás se vzbudí pouze pod přímým nebezpečím, a proto obvykle pozdě.

Jinak je to ovšem v opozici. Nová opozice může stejnými metodami, které protistrana už použila ke štvaní proti Babišovi, postupovat proti nové vládě, kritizovat ji a vymýšlet o ní dezinformace obrovského fabulativního rozsahu, neboť bude jen vracet to, co používala protistrana proti ní. To chce ovšem opravdu využít sdělovacích prostředků, které má k disposici a pokud bude formou kopírovat Respekt, Seznam, Deník N a jiná štvavá dezinformační media, může mít docela dobré výsledky. Konečně díky těmto štváčům přišlo ANO jistě o mnoho hlasů. Metoda je to tedy účinná.

Voliči jsou nakloněni více záporným projevům než kladným, poctivá práce pro stát se neuznává, lidé více věří v to, že někdo něco ukradl, než že odmítl kvóty na migranty nebo zelený úděl. V tomto egocentrickém založení davů je velký potenciál shazovat jakoukoliv vládu, rozebírat jednotlivé osobnosti, babrat se v jejich minulosti, přehánět drobná selhání do obrovských kampaní. Tento potenciál se nové opozici nabízí. Byla by hloupá jej nevyužít.

Nová vláda má před sebou obrovské problémy. Inflace, zdražování, nedostatek pracovníků, úpadky firem, obrovské zadlužení, a hlavně neuvěřitelný nesmysl – green deal. Popularitu bude mít těžko. Využívat egocentrismus a nihilismus davů, neschopnost myslet sociocentricky (v dlouhodobém zájmu státu a národa), má opozice vždy velkou výhodu. Dosavadní opozice jí využila do krajnosti, a to i v době covidu, ke štvaní a dezinformacím. Nevím, proč by nová opozice nepostupovala shodně a nechystala se k převzetí moci po příštích volbách. Chce to jen dobrého lídra a využití shodných metod. Je otázka, zda je Babiš k tomu vhodnou osobou. Pokud se do této role dobře adaptuje, čeká ho triumfální návrat (pokud ještě bude kam).

Okrajové problémy jako údajně důležité

Náš stát je už dávno závislá provincie, která ztratila mnoho nástrojů k jakékoliv iniciativě a hrabe se v kupách předpisů. Hranice jsou otevřené, konkurence je tedy bez omezení. Cizí podniky nejsou nijak omezeny, mohou odvádět zisky kamkoliv. Ceny jsou určovány evropským a světovým trhem, nelze je nikterak řídit, stát je může ovlivnit velmi málo. Důležitým problémem je sice odvádění zisků do zahraničí, ale protože jej nelze řešit, stává se objektem zbytečných rétorik.

Když se chce něco řešit, vždy se narazí na evropský předpis. To je i v případě stavebního řízení, které je neúměrně dlouhé a které už dnes vlastně nedovoluje cokoliv postavit, leda bychom vystoupili z EU. Když uvážíme, jaké jsou dnes předpisy pro schválení staveb a budeme kritizovat vládu, že nepostavila byty pro mladé lidi, domovy důchodců apod., je to jen plané tlachání, postavit něco je téměř nemožné.

Politici se ovšem tváří jako feudální monarchové s neomezenou pravomocí a před volbami všechno možné slibují. Už z principu splnit mohou jen málo z toho. Proto je z vnitrostátního hlediska víceméně jedno, kdo je u vlády. Většina věcí se jeví jako nesplnitelných a veškeré spory jsou nedůležité populistické chvástání. Náš stát je vláčen globálním trhem a evropskými předpisy. Vláda může jen přihlížet, stejně jako občané.

Druhým „neobyčejně důležitým“ tématem je korupce a rozkrádání státu. Po provedení téměř totální privatizace už zmizely kauzy jako byl případ OKD. Zůstává možnost šidit stát typem zlodějiny solárního tunelu, tedy, když se stát zaváže soukromým subjektům nějakými platbami. Tato možnost je nekonečná. Za Babiše se nestala.

Hledání korupce až do absurdity vede k naprosto nesmyslným požadavkům na výběrové řízení. Stále opakované téma dokazuje, že to nemá mez. Když je zapotřebí něco nakoupit rychle (třeba roušky proti covidu) obvykle se kupuje za neúměrně vysoké ceny, jinde je to bratranec starosty, který má stavební firmu a dělá práci dobře a poctivě, ale výběrové řízení vybere podle ceny lempla a podvodníka. Nicméně bratranec to dělat nesmí, kdyby to udělal, nebude egocentrické lidi zajímat kvalita práce, předpokládá se zlo, předpokládá se, že je to domluvená korupce. Většina lidí láká zlo, volba Přísahy to dokazuje. Jak může mít takovou podporu hnutí, které nemá ve svém programu nic než hledání viníků a jejich odsouzení za každou cenu? Lidé chtějí divadlo.

Když takto postupujeme a postupně vyřadíme jednotlivé problémy jako zástupné nebo neovlivnitelné, zjistíme, že jediný problém, který zůstává, je naše závislost, nedostatek státní samostatnosti, který nám nedovoluje se zbavit evropských předpisů a účinně bojovat proti vlivu zahraničních peněz.

Ještě zbývá okomentovat pád levice

Nemyslím si, že levicová tematika zmizela. Česká levice se stala obětí shora řečené ztráty suverenity státu. Levice potřebuje stát. Pomocí státu může dělat svoje přerozdělování. Pokud nemá stát dostatečné pravomoci, potom může levice jen planě slibovat, třeba zdanění mezinárodního kapitálu, převedení zisků ze zahraničí do státu, kde vyrábí apod. Jenže nic z toho nemůže uskutečnit, i kdyby stát plně ovládala. ČSSD poslední dobou pouze slibovala nemožné. Je sice pravda, že slibem nezarmoutíš, ale oni zarmoutili, protože přesto, že měli v rukou velkou moc ve státě, zvláště za Sobotky, neudělali nic ze svých slibů. Je ovšem otázka, zda je to neschopnost. Spíše měli poctivě říct, že to a to udělat nemohou, protože to naše podřízené postavení nedovolí (jednotná kvalita v supermarketech, nevyvážet zisky ze státu, postavit městské nájemní domy pro mladé lidi). Maláčová slibovala nemožné tak prvoplánově, že muselo být každému zřejmé, že to nelze uskutečnit.

Když stát prosperoval, mohla levice přidávat důchodcům a státním zaměstnancům, to by ovšem dělala každá vláda a Babiš to také dělal. V dobách, které nastávají, kdy nastupuje ekologická chudoba, může mít radikální levice nějaký úspěch, protože věci se jinak, než radikálně dělat nedají, ale to není doména sociální demokracie. Lidé jsou ovšem zatím příliš ospalí a neaktivní, nemají se zrovna špatně, takže radikální levice nemá kde brát svoje náměty. Je to jakýsi číhající predátor, který vyskočí, jakmile se bude lidem dařit hůře. Po zavedení green dealu to můžeme očekávat.

ČSSD si podřezávala větev pod sebou. Svojí eurovazalskou politikou se zbavila státu jako nástroje své politiky a vydala se do říše pohádek evropské levice slibující různá celoevropská sociální opatření jako třeba evropské důchody, shodné mzdy apod.

V KSČM je to trochu jiné, tam postupně zestárli voliči této strany a mnozí odešli na věčnost. Voliči ČSSD přestoupili k ANO a SPD, protože na evropské levicové pohádky nevěří a cítí, že slábnoucí stát jim nepomůže.

Závěr:

Budoucnost je velmi nejistá a těžké je něco předvídat. Nová aktivistická levice je na postupu a získává mladé lidi, kteří nepoznali, co je to práce, sedí u počítačů a život mají za počítačovou hru, ze které lze vystoupit kliknutím. Neví, kde se vzaly všechny atributy civilizace, považují je za samozřejmé a padající automaticky z hůry. Lidé se stali egocentristy, kteří ztratili pojem národního a státního kolektivu, pokud zůstala nějaká představa tohoto širšího kolektivu, neví si se svým sociocentrismem rady. Nedovedou většinou uvažovat jinak než jen pro sebe, ostatní vidí jen jako jednotlivce, kterým jsou ochotni případně dobrovolně pomáhat. Závazky poutající k rodině a širší společnosti neradi vidí. Vzhledem k absenci nějaké kolektivní ideje, je rozhodování občanů nepředvídatelné a je zmítáno momentálním přesvědčením získaným kampaněmi, emotivními vystoupeními, příběhy, pohádkami a charismatickými figurami.