Naval autoritativní zdroje!

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Obzvlášť v posledních několika letech spousta lidí začala vyznávat podivnou víru ve věc posvátnější než je bible, korán a dokonce i než Minecraft Ročenka 2018. Je to fanatická a naprosto slepá víra v tzv. Autoritativní Zdroje.

Co přesně ty Autoritativní Zdroje vlastně jsou nikdo neví. Zjistit, kdo určuje jejich důvěryhodnost, je tak trochu AZ kvíz. Kdo nebo co je AZ se navíc často mění, někdy i ve svůj pravý opak. Podstatné je jen to, aby podporovaly aktuální potřeby vybrané skupiny ještírků s penězi nebo politickou mocí. Ale o co vágněji jsou definované, o to slepěji je jejich používání vyžadováno. Stručně řečeno by se daly definovat asi takto:

“Autoritativní Zdroje jsou to, co zrovna hodí páníčkům.”

S Autoritativními Zdroji se bohužel pojí velké množství potíží. Tak třeba klerici této víry – takzvaní “Experti” – se pečlivě vybírají spíš jako zbraň v informační válce proti reálné vědě a lidem než jako skutečný zdroj důvěryhodných informací. “Ověřené zdroje” jsou čím dál častěji využívány jen jako pomůcka k rychlému vytipování a následné likvidaci nepohodlných hlasů, které je odmítají bezmyšlenkovitě přijmout a šířit dál. Podezřele financovaní “fact-checkeři” jsou zase čím dál častěji jen nástrojem manipulace a propagandy.

Nezpochybnitelné Autoritativní Zdroje se aktuálně objevují hlavně ve spojení se sebedestruktivní agendou okolo prapodivné nemoci COVID-19 a ještě prapodivnějších opatření a vakcín proti ní.

Hodí se i v rádoby-zelené agendě Green Dealu a globálního oteplování, které prostě existuje i kdyby vám umrzal zadek a které prý zrušíme jedině vymazáním všeho zlého CO2 ze vzduchu a zničením hospodářství a prosperity v Evropě.

Využívají se i v propagandě destruktivní masové migrace ze zemí třetího světa, která generuje neskutečné množství problémů. Tyhle potíže ale podle Autoritativních Zdrojů samozřejmě neexistují, i když vás někdo se jménem Ahmed zrovna znásilňuje v parku nebo vám hází Molotovův koktejl na auto.

AZ se točí i okolo hysterického proti-bělošského rasismu, který ale prý nemůže existovat, protože rasistou se může stát jedině běloch (což je mimochodem pěkně rasistické tvrzení).

Těch témat, u kterých je povoleno jen citovat Autoritativní Zdroje a nic jiného, přibývá jak na běžícím páse. Slepě přijmout jedinou možnou autoritu, nemyslet, nepátrat a ideálně ani nemluvit – to je cíl našich globálních páníčků.

Jen dodávám, že já osobně proti používání skutečně důvěryhodných zdrojů v nějaké diskuzi vůbec nic nemám. Naopak – to, co potřebujeme, právě JE využívání co nejvíce kvalitních zdrojů informací! Jenže hysterie kolem jediných povolených “Autoritativních Zdrojů” jakoukoli diskuzi naopak znemožňuje a už z principu likviduje většinu potenciálně přínosných zdrojů informací. Omezuje to možnosti hledání pravdy, odhalování skutečných zdrojů problémů a hlavně kastruje možnost nalézt skutečná řešení.

Čím dál častěji vidíme nesmyslné situace, kdy je diskuze rychle utnuta stylem: “Máš link na zdroj, který JÁ považuju za autoritativní? Nemáš? Tak to nemůžeš mít pravdu!!! Za trest tě nahlásíme a zruší ti účet, který sis budoval x let. A jako bonus na tebe pak uděláme pomlouvačnou kampaň v médiích, když už se nebudeš moct bránit. LOL!” Podobný přístup naprosto likviduje možnost normální diskuze na internetu, zdevastoval kdysi tak užitečnou Wikipedii, omezuje možnost psát úvahy a fejetony na větších serverech, omezuje vědecký výzkum, znemožňuje pořádat svobodně přednášky nebo konference, mrzačí volné šíření důležitých informací atd.

Následujících 8 bodů je určeno pro lidi, kteří z nějakého důvodu zuřivě vyžadují, abyste jim poskytli to, co oni považují za “Autoritativní Zdroje“. Pokud už jste unavení z diskuze s nimi a chcete jim poslat univerzální odpověď, proč jim linky na rozkazovačné “a máš na to zdroje?!!” nebudete otrocky hledat a předávat, dejte jim link na tenhle článek. Nebo ještě lépe – napište si svojí verzi univerzální odpovědi a tu jim posílejte místo toho. Je to lepší, než se nechat uvěznit v nekonečné a zbytečné diskuzi, která jen zbytečně krade čas a nikomu nepomůže.

Upozorňuji, že ne všechny následující body platí v každé diskuzi a na každého věřícího “Ve jménu Experta, Fact-checkera i ducha svatého. Amen.“. Ale ze stovek a stovek diskuzí se zaslepenci v reálném světě, na sociálních sítích nebo třeba přes emailovou komunikaci se odvážím říci, že alespoň pár bodů uhodí fanatika kladívkem do hlavičky nebo jako se to říká.

Pro lidi, kterým se už nechce číst dále:

“Slepá víra v Autoritativní Zdroje a umělé omezování všech ostatních zdrojů informací je, vědecky řečeno, úplná kravina.”

Tak, a pro odhodlané čtenáře jednotlivé body, PROČ je to kravina:

1. Slepá víra v jediný “Autoritativní Zdroj” je nesmysl

Neexistuje nezpochybnitelný zdroj. Každý se může mýlit, dokonce i obrovská instituce zavalená penězi a překypující lidskými zdroji. Mohou dokonce nastat i situace, kdy se tisíc systémem vyzdvihovaných “expertů” absolutně a příšerně mýlí a pravdu má naopak jen jeden chytrý rebel. V historii se to opakuje velmi často!

Připomeňme si třeba doktora Ignáce Semmelweise, který kolegům říkal, že před operacemi a porody je potřeba si pečlivě umýt ruce. Jeho praxe i data naprosto jasně ukazovala, že má pravdu a touhle praktikou skutečně dochází k extrémnímu snížení komplikací pro operované a pro rodičky. Co udělali prakticky všichni kolegové? Povýšeně se mu posmívali (dnes by ho označovali za “dezinformátora”), ignorovali jeho data a dál operovali (a po chvíli už někdy i rovnou pitvali) těma svýma špinavýma pazourama. Popudlivý Semmelweis přišel o práci ve Vídni a i díky posměchu a šikaně “elitních” kolegů se nakonec utrápil v psychiatrické léčebně.

Připomenout se dá třeba i to, jak ve své době velmi mocný a oblíbený Edison tvrdil, že jediná možná budoucnost pro elektřinu je stejnosměrný proud. Dokonce ten milý človíček začal veřejně vraždit psy a koně střídavým proudem, aby ukázal, jak špatné je tohle řešení, tlačené chudým “šílencem” Nikolou Teslou. Co je nesrovnatelně lepší a ekonomičtější řešení už dnes snad všichni ví – máme ho i doma v zásuvkách.

O nezpochybnitelných Pravdách církve a inkvizitorů ve středověku ani nemluvě – tisíce “ověřených mudrců” stály třeba proti lékaři a astronomovi Koperníkovi, který si dovolil tvrdit nesmyslnou dezinformaci, že Země obíhá kolem Slunce. Jak jen mohl zpochybňovat jejich “vědecký konsensus”? Magor!

Takových příkladů jsou všude mraky – slepě věřit jedinému zdroji jen proto, že je součástí nějaké mocné organizace, je nesmysl. Historie znovu a znovu ukazuje, že velké organizace jsou často naopak spíš brzdou reálného výzkumu a jsou schopny pro udržení své falešné “pravdy” klidně i zabíjet.

2. Mícháš dojmy a fakta (a obviňuješ z toho mě)

Tenhle bod asi nemá cenu rozepisovat, protože se dá použít v obou směrech. Lidé příliš často zaměňují fakta s názory. Pletou si svoje dojmy s objektivním pozorováním. Neumí posoudit co je příčina a co následek. Nechápou, že existují falešné korelace. Považují svoje znalosti za mnohem vyšší než ty vaše – obzvlášť, pokud o dané věci ví úplné hov…pokud o dané věci nic moc neví (tomu se říká Dunning-Krugerův efekt – čím méně o dané věci víte, tím sebevědoměji se k ní většinou vyjadřujete).

Tohle ale v diskuzi snad ani nemá cenu vytahovat, protože tuhle chybu mohou dělat obě strany…tedy kromě mě, já jsem samozřejmě ve stupnici všeználkovství těsně nad pánembohem a kousek pod Václavem Klausem.

3. Za autoritativní zdroje považuju někoho jiného, než ty

Opakující se problém je to, kdo nebo co vlastně ten Autoritativní Zdroj je. Kdo si zaslouží moji důvěru? Kdo opakovaně dokazuje, že je v daném oboru skutečnou kapacitou? Kdo podle mě upřednostňuje skutečné hledání pravdy před zuřivou propagací nějakého narativu, jen aby to nevypadalo, že se mýlil? Kdo diskutuje o informacích a snaží se analyzovat situaci a kdo rovnou útočí na oponenta a jen se ho snaží pošpinit? Kdo ostatním zakazuje diskutovat a kdo je naopak pro volnou debatu, ve které má vyhrát nejlepší myšlenka?

Ukažme si to třeba na šílené situaci s jedním nejmenovaným virem, který už rok a půl plní naše srdíčka takovým tím přátelským, lidským teplíčkem.

Máme tu doktora B, který dělá už mnoho let videa, ve kterých vysvětluje různé zdravotní problémy spojené ze špatnou výživou, prevenci nemocí, prezentuje nejnovější výzkumy z boje proti cukrovce atd. Vždy pečlivě odkazuje na svoje zdroje, jako jsou články v prestižních časopisech, studie z prestižních univerzit atd. Opakovaně prokázal, že ho zajímá hlavně hledání faktů a reálné řešení problémů. Jeho videa běžně sledovalo 50 až 150 tisíc lidí, dělal rozhovory s jinými špičkovými lékaři. Já sama právě takové lidi považuji za autoritu. Bohužel hysteričtí aktivisté v médiích (kdysi se jim říkalo “novináři”, nyní jsou na evolučním stupni “presstitutky”) ho ale nenávidí a označují za dezinformátora. A to i přesto, že jako jeden z prvních začal šířit informaci o nesmírně pozitivním vlivu vitamínu D3 na zlehčení průběhu nejmenované nemoci a tím pomohl předejít mnoha zbytečným úmrtím i zdravotním komplikacím. V diskuzi s jedním inkvizitorem o prevenci čínského kašlíku jsem ho před časem zmínila a konverzace pokračovala nějak takhle:

Inkvizitor: “Proboha to jako vážně posíláš odkaz na video toho kuchaře nebo co to je??????”

Já: “To není kuchař. Je to normální MUDr. a má velký doktorát z patologické fyziologie…”

Inkvizitor: “Hele nešiř tady laskavě ty svoje dezinformace. Na Denníku N psali, že ten dietolog je dezinformátor. Ten člověk je nebezpečnej!!!!!!!!! To neni žádná autorita ve virologii!!!”

Já: “A kdo je teda autorita?”

Inkvizitor: “Třeba profesor Kočičák. Ten se zatím nikdy nespletl!”

Já: “Ale vždyť to je parazitolog, ne doktor. Ten v životě neviděl pacienta ani z rychlíku. Navíc má mozek napadený toxoplazmózou, protože žral se svým kocourem syrové maso… A x-krát se totálně spletl. Toho bych brala s velkou rezervou. Navíc to co říká doktor B říká i vakcinolog B, viroložka Z, viroložka P, spoluvynálezce mRNA vakcín M…”

Inkvizitor: “LOL!! Vakcinolog B?! Ten byl na webu ministerstva zdravotnictví vyvěšenej jako dezinformátor! Hele přestaň tady šířit ty svoje kremelský dezinformace. Mám známýho, kterej má strejdu bratra babičky, která měla kamarádku, která na tuhle nemoc zemřela. Jak můžeš bejt takhle odporně bezohledná a zpochybňovat závažnost tý nemoci??!!”

Podobnou konverzaci jsem opravdu měla, a ne jednou. K tomu dodám, že slovenským fašistům se podařilo YouTube kanál doktora B nakonec zlikvidovat.

4. Cenzura je už tak šílená, že moje linky brzy přestanou fungovat

Tohle je obzvlášť v posledních dvou letech obrovský problém. Cenzura na internetu je úplně vymknutá ze všech kloubů. Agresivita, s jakou Google/YouTube, Facebook, Twitter a další platformy schovávají, ale často rovnou i mažou nepohodlné informace, je naprosto dechberoucí. Jejich vágní Community Guidelines se dají použít takřka jakkoli na cokoli a oni to využívají k tomu, aby v prostoru udržovali jen jedinou možnou verzi informací. Takže třeba JAKÉKOLI negativní informace o nových experimentálních vakcínách mizí z jimi ovládané části internetu doslova během několika minut. A jelikož jsou Big Tech korporáty oligopolní monstra, je ta jejich část internetu pěkně macatá. (připomínám, že platformy mají speciální právní status a nemají právo jen tak mazat co si usmyslí – stejně jako poskytovatel mobilní sítě vám nemůže odpojit telefon kvůli tomu, že do něj mluvíte příliš sprostě nebo vám smrdí z pusy česnek).

I když bych tedy chtěla poskytnou link třeba na nějaký rozhovor nebo analýzu nebo komentář, není to leckdy jednoduché – zdroje, které jsou elitám nepohodlné, mizí děsivou a zvyšující se rychlostí. A i když ten zdroj nakonec v nějaké verzi najdu (třeba reupload od aktivního občana), tak i ten může velmi rychle zmizet (myslím ten link, ne ten občan…ale i tohle mizeníčko už zdá se není tak daleko).

K tomu bych dodala, že vůbec nezáleží, kdo nepohodlnou informaci pronesl nebo napsal – tahle brutální cenzura se aplikuje i na nositele Nobelovy ceny, na obrovské kapacity v oboru, na celá uskupení profesionálních lékařů…cenzurují se i konference doktorů, soudní přelíčení nebo i úřadující prezidenti. Je to mazec.

5. Vycházím i z vlastních znalostí a úvah

Jedna věc mě v moderní době absolutní posedlosti linkováním “Autoritativních Zdrojů” skoro až šokuje – ta absolutní nedůvěra ve vlastní úsudek. Jako kdybychom se proměnili v pouhé pasivní přijímače nezpochybnitelných Pravd z televizní obrazovky a Radiožurnálu. Na jednu stranu je tu až hysterická víra ve vlastní všeználkovství – hlavně u lidí mladších nebo pracujících pro média a korporáty, ti mají často ega jak meteorolické balóny. Zároveň s tím je tu ale i zoufalá nedůvěra v úsudek pochybujících lidí kolem sebe.

“Nemáš internetový link? Tak to nemůže být pravda. Nepíšou to na Wikipedii? Tak je to jasná dezinformace. Nepotvrdil to Kubal na čétéčku? Tak to jdi rovnu do prdele.”

Ale co můj vlastní úsudek, moje vlastní analýza situace? Nemůžu mít pravdu jen proto, že můj názor zrovna neposvětila nějaká oficiální instituce a nemám článek na Wikipedii? Jak vlastně doteď bez linků na Autoritativní Zdroje fungovali lidé v celé lidské historii? Jak dokázal třeba Gutenberg vymyslet knihtisk, když nebyl u Václava Hlodavce v televizi, který by potvrdil jeho expertýzu na budování knihtisků? Jak mohl Platón sepsat knihy o Sokratovi, když mu to nefact-checknul Cemper na Manipulátorech? Jak si mohl dovolit Fleming objevit jen tak sám od sebe penicilin, když se neodkazoval na web WHO s těmi úplně nejlepšejšími informacemi o boji proti čínskému kašlíku? Autoritativní Zdroje mají zabetonovanou absolutní Pravdu a jediný možný způsob existence je slepě přijmout vše,co říkají?

To pohrdání vlastním myšlením je děsivé. Média se nás snaží dennodenně programovat, že “k tomuhle problému se smí vyjadřovat jenom experti“, což ve skutečnosti znamená “k tomuhle problému se smí vyjadřovat jenom NÁMI VYBRANÍ experti“. To je ale blbost. Tímhle cenzorským způsobem jen brutálně omezíte diskuzi, nasadíte všem klapky na oči a vytvoříte tunelové vidění, ze kterého nikdy nevzešlo nic dobrého.

Když se třeba já sama s někým bavím o čínském kašlíku, tak nejde o to, že mám za sebou několik let ve farmaceutickém oboru a několik dalších let v medicínském oboru. Nebo že mám IQ jako třicet učitelů tělocviku dohromady. I kdybych měla inteligenci voliče Pirátů a hygienu jsem považovala za africkou psovitou šelmu, mám právo (povinnost!) o věcech uvažovat a dokonce o nich i veřejně mluvit. Pokud bych říkala pitomosti, tak přece budu snadno přeargumentována. Ale může se i stát, že zrovna moje unikátní kombinace znalostí, zkušeností a nápadů přinesou důležitou informaci do diskuze. Rozhodně není řešením zacpat všem krom vybrané maličké hrstky “expertů” ústa. Takhle se totiž vytvoří jediná věc – falešná mediální realita a spousta problémů.

6. Na talíři naservírovaná data tě stejně nepřesvědčí, hledej sám

Tohle je velmi důležitá věc. Sebelepší video nebo článek člověka samy o sobě nepřesvědčí. Můžou ho nasměrovat správným směrem, pootevřít mu hlavu…ale to je tak všechno. Člověk musí informace hledat sám a aktivně, aby to pro něj mělo nějaký význam. A má se snažit dělat to natolik bez předsudků, jak jen dokáže. Poslechnout si všechny strany. Pak o tom zapřemýšlet a udělat si vlastní názor. A později proces zopakovat, protože napoprvé mohl něco přehlédnut nebo se objevila nová informace. Nebo třeba poprvé udělal chybu v úvaze. Je to konstantní proces aktualizace vlastního vědomí. Takhle to dělají všichni moudří lidé.

Poskytnout zdroje je naprosto v pořádku, ale samy o sobě nikoho nepřesvědčí. Lepší je si věc dobře promyslet a pak se pokusit co nejsrozumitelněji formulovat svůj názor ostatním. Pokud bude někomu dávat smysl, může o tom zapřemýšlet a sám si k tomu najít další informace.

7. Stejně si ty zdroje nepročteš

Při diskuzi s lidmi, kteří zuřivě vyžadují “Autoritativní Zdroje“, se opakuje s železnou pravidelností jedna věc – když jim svoje zdroje poskytnu, nezajímají je. Reagují jen dvěma způsoby – buď zdroj rovnou úplně ignorují a přestanou se se mnou bavit nebo vychrlí něco jako “tohle je přece známej dezinformační web, to dělaj rusácký trollové!” a také zdroj úplně odignorují. Dávat linky lidem, kteří diskuzi začnou nějakým afektovaným útokem, je prakticky zbytečné – jen to jen záminka, aby získali další munici pro argumentační fauly a zesměšňování.

Zuřivé vyžadování linků bez protiargumentů je klasická metoda manipulátorů pro zbytečné kradení vzácného času – asi jen málokdo si ke každému možnému tématu udržuje archiv odkazů, výstřižků z knih a časopisů nebo fotografickou evidenci. Ano, ne všechno je na internetu – lidé také čtou třeba vytištěné knihy a ty se hůř linkují na Fecesbook…takový šok!

Takže pokud po mně někdo linky vyžaduje, musím je často znovu hledat, což zabere spoustu času. Inkvizitor to ale přece může udělat sám, pokud ho to reálně zajímá. Ale jak víme, ono ho to skoro nikdy nezajímá.

Legrační je, že když diskuzní oponent trvá na tom, abyste mu poskytli “okamžitě, ale vokamžitě důvěryhodný linky, nebo…” funguje to v podstatě jen jedním směrem. Když chcete zdroj vy, tak buď přijde obecná rádobyvtipná hláška jako “vždyť to ví každej kromě voličů SPD” nebo přijde narychlo vygooglený odkaz na nějakého “fact-checkera”, kteří jsou jedním z nejhorších zdrojů dezinformací moderního internetu. Mimochodem, věděli jste třeba, že fact-checkery na Facebooku, kteří fact-chekují fakta o vakcínách, platí farmaceutické společnosti, které vyrábějí fact-checkované vakcíny? To je fakt legranda, co?

8. Chceš mě hlavně pokořit, nalezení pravdy tě nezajímá

Už z toho, jak je žádost o poskytnutí Autoritativních Zdrojů formulována, je většinou okamžitě vidět, jestli má člověk o zdroje opravdu zájem nebo jestli jen čeká na nahrávku na smeč, kterým se vás pokusí ponížit. A jaký smysl pak má trávit čas úplně zbytečnou činností? Proč hledat zdroje pro někoho, kdo se vám chce jen ze svého povýšeneckého trůnu vysmát?

Internet se bohužel hemží frustrovanými, nešťastnými jedinci, kteří oblézají diskuzní fóra, sociální sítě, komentáře pod články atd. a mají jediný cíl – léčit si svoji frustraci otravováním života ostatních. Svět bohužel dospěl tak daleko, že k tomu mají úžasné nástroje a někteří jsou za něco takového i placení. Tihle frustráti touží o jediném – pokořit vás a tím sami sebe jakoby povýšit. Samozřejmě je to pitomost, protože za prvé jim to nijak nepomůže poradit si s vlastním psychickým problémem (po každém takovém útoku se naopak stanou ještě horší smradlavou onucí). A za druhé – vrhání fekálií po oponentech ještě z nikoho neudělalo sebevědomou a zdravou lidskou bytost. Kdyby to tak fungovalo, tak v pavilonech opic v ZOO běhá jeden nádherný a moudrý Adonis vedle druhého.

A když vám nějaký člověk hned na začátku dá najevo, že jeho jediným cílem v diskuzi je vás pokořit za použití mocných zbraní jako: “Vyhrál jsem diskuzi, protože jsem napsal poslední komentář / přirovnal jsem tě k Hitlerovi / poslal jsem tě do Kremlu / označil jsem tě za konspirátora, co věří na placatou Zemi.“…tak proč se snažit na někoho takového jakkoli reagovat?

Co říct na závěr? Jak řekl pohrdaný trpajzlík Tyrion v Hrách o trůny:

“Když člověku vyrveš jazyk, nedokazuješ tím, že je lhář. Jen světu říkáš, že se bojíš toho, co by mohl říct.”