Úvahy o válce v Afghánistánu

Ovládnutí Afghánistánu Tálibánem znamená snad nejhorší porážku USA a NATO v jejich historii. Zatímco ve Vietnamu měli Vietnamci podporu SSSR, Číny i dalších zemí, Tálibán žádná země nepodporovala a přesto toto hnutí složené z negramotných pastevců ovcí a koz zvítězilo. O to je porážka západních mocností ostudnější

Rychlý postup Tálibánu byl způsoben tím, že Afghánská armáda proti němu prakticky nebojovala, přestože byla dobře vyzbrojená i vycvičená a USA a jejich spojence stálo její vydržování 12 miliard dolarů ročně. Tyto peníze byly vyhozené z okna, respektive dokonce to bylo kontraproduktivní, kdyby afghánská vláda neměla žádnou armádu, Tálibán by ho možná obsadil Kábul o den dříve, ale neměl by moderní americkou výzbrojí pro sta-tisíce vojáků.

Hlavním důvodem debaklu byla obrovská korupce. Afghánská armáda měla údajně 300 tisíc vojáků, ale reálně mnohem méně, odhaduje se, že asi 40 procent vojáků vůbec neexistovalo, pouze byli vedení v evidenci a armáda jim vyplácela mzdy, které zpronevěřili důstojníci.

Korupce a defraudace v afghánské armádě se vymyká veškerým představám a srovnáním, do tohoto rozkrádání museli být zapojeni prakticky všichni důstojníci všech hodností a úrovní velení, jinak by ani nebylo možné, že jednotky měly třeba jen polovinu početního stavu a všichni dělali, že to nevidí. I tak měla armáda poměrně dost vojáků stále více než Tálibán, který měl před ofenzívou sotva sto tisíc mužů, ale zatímco Talibové byli ochotni bojovat a nasazovat svůj život, vojáci vládního vojska nikoliv.

V armádě nebyla žádná disciplína, vojáci rozkrádali zbraně a munici a prodávali je na černém trhu, v době polních prací mnozí bez povolení odešli domů pracovat na poli a vrátili se do kasáren až za několik měsíců. Proto také po stažení amerických vojsk část vojáků vládního vojska přeběhla k Tálibánu, část předala Talibům zbraně a odešla domů. Ani se není čemu divit, vy na jejich místě byste nasazovali život proto, aby když padnete Váš velitel to nikomu neohlásil, a nadále by pobíral vaši mzdu? Já bych určitě nebojoval.

Na stejném principu byla podle všeho postavena státní správa, policie, justice, celý politický systém, který byl za 20 let v Afghánistánu vybudován, byl postaven na masivní korupci a rozkrádání peněz amerických a evropských daňových poplatníků.

Očití svědci říkali, že veškerá zahraniční pomoc posílaná do Afghánistánu byla rozkradena. Debakl tohoto systému, který držely u moci vojska NATO a po jejich odchodu se zhroutil jako domeček z karet dokazuje, že státní aparát založený na systematické korupci nemůže fungovat, pokud se střetne s odhodlaným nepřítelem, který zkorumpovaný není. To, že podobné systémy založené na systematické korupci fungují v České republice a dalších evropských zemích je jen proto, že tu není proti nim alternativa, že tu není žádné hnutí jako Tálibán.

Pro srovnání Tálibán má roční rozpočet zhruba 1,5 miliardy dolarů což není mnoho, není to ani polovina rozpočtu České armády, která se svojí velikostí ani vojenskou silou s Tálibánem zdaleka nemůže srovnávat. V poměru vynaložených peněz a vojenské síly je Tálibán nejefektivnější armáda na světě a nyní, když mu padla do rukou a moderní americké zbraně pro sta-tisíce vojáků je ještě silnější, takže se ho musí obávat i sousední státy. Důvodem je hlavně to, že Talibové nebojují za peníze ale za víru.

Hlavní poučení z války v Afghánistánu je, že dnes je mnohem těžší okupovat cizí země a vynucovat poslušnost obyvatel násilím než dříve. Před sto lety dokázalo třistatisíc „britských“ vojáků ovládat tehdy třistamilionovou Indii, a to ještě se tato armáda skládala z hrstky Britů a zbytek byli indičtí žoldáci. V posledních dvaceti letech nedokázalo až sto tisíc amerických vojáků a dvě stě až tři sta tisíc Afghánských vojáků a policistů ovládat třicetimilionový Afghánistán. Hlavní rozdíl je v tom, že před druhou světovou válkou neměli civilisté střelné zbraně a dnes je mají. Vzpomeňte si na tento příklad v souvislosti snahami EU i některých našich politiků omezovat právo na držení zbraní občany.

Je třeba si uvědomit, že média a politici celých dvacet let lhali, 20 let nám tvrdili že Tálibán je banda extremistů, kterou nepodporuje většina Afghánců, ale že velká část Afghánců chce svobodu a demokracii, že chce západní způsob života, a pokud jim budeme pomáhat uděláme z Afghánistánu moderní demokratický stát. Ve skutečnosti tyto západní hodnoty chtěla zřejmě jen „kábulská kavárna“, většina Afghánců podle všeho chtěla tradiční způsob života, a především pořádek a bezpečnost, což jim nabízí Tálibán. Myslím že hlavním důvodem, proč jinak velice účinná americká propaganda v Afghánistánu naprosto selhala je to, že tři čtvrtiny Afghánců, nemá elektriku a tedy ani televizi, rádio či počítač proto možnosti propagandy jsou v této zemi velmi omezené.

Je jasné, že „blitzkrieg“, který Tálibán předvedl v druhém srpnovém týdnu, by nebyl možný bez alespoň částečné podpory civilního obyvatelstva s tím, že zbytek obyvatelstva zůstal neutrální, ale rozhodně civilisté (velká část má zbraně) nekladli odpor, dokonce ani ta menšina, která je proti Tálibánu. Proto teď vidíme srdceryvné záběry prozápadních Afghánců z kábulského letiště, jak se snaží odletět ze země a jak se v některých případech snaží naskočit do rozjíždějících letadel, přitom jsou to samí mladí muži, proč raději nevzali do ruky samopaly a nebránili Kábul před Tálibánem? Ale vlastně mě to nepřekvapuje, podobně by se v jejich situaci zachovali i členové pražské kavárny a vůbec prozápadní liberálové kdekoliv na světě. Oni za svůj způsob života bojovat nechtějí, místo toho spoléhají na to, že se o ně postarají jejich západní chlebodárci.

Tím se dostáváme k otázce pro nás zdaleka nejdůležitější. To, kdo bude vládnout Afghánistánu, nás nemusí zajímat, ale musí nás zajímat, jestli z více než třicetimilionového Afghánistánu nedají na pochod miliony uprchlíků směrem do Evropy. Z toho jsem měl od začátku obavy a říkal jsem si, jestli to s těmi tlumočníky není psychologická příprava a jestli náhodou česká armáda neměla na jednoho vojáka tři tlumočníky a každý z nich chce přijít s třicetičlennou rodinou. Zatím ale situace vypadá dobře, Tálibán obsadil celou zemi prakticky bez boje, bez krveprolití a tak rychle, že jeho odpůrci ani nestačili utéct a především vyhlásil amnestií pro všechny, kteří spolupracovali s bývalou vládou, tak snad nebudou mít bezprostřední důvod utíkat.

Jestli ale migrační vlna vypukne v následujících letech, záleží na ekonomické situaci v zemi, a ta záleží na tom, jestli se Tálibán po získání moci zaměří na budování státu nebo na vývoz revoluce do ciziny.

Vláda USA jistě doufá, že se zaměří na vývoz revoluce, četl jsem dokonce úvahu, že předali Tálibánu zbraně pro sta-tisíce vojáků úmyslně, právě proto aby Tálibán mohl vyzbrojit islamistické skupiny v Číně a v sovětské střední Asii. Tálibán má možnost destabilizovat okolní země, jak Pákistán vzhledem k tomu že pohraniční oblasti v Pákistánu jsou obydleny Afghánci a Tálibán tam dlouhodobě také působí, tak sousední Tádžikistán a Uzbekistán a také Ujgurskou autonomní provincii Číny, tím že by místním islamistům poskytoval zbraně a vojenský výcvik.

Na druhou stranu Tálibán, tím že se z něj stala vláda Afghánistánu, potřebuje peníze. Afghánistán je rozvojová země prakticky bez průmyslu a musí dovážet velké množství zboží z ciziny, na což potřebuje devizy, ty zatím získával ze zahraniční pomoci a pěstování opia.

S pomocí od USA a evropských států je podle všeho konec a pěstování opia je hřích který se Tálibán podle svého tvrzení bude snažit vymýtit, proto potřebuji jiné příjmy.

Afghánistán má velké zásoby nerostných surovin především světově významná naleziště mědi, dále lithia zlata a dalších vzácných nerostů, železné rudy, stejně tak jako i uhlí,ropy a zemního plynu, proto by Afghánistán mohl být poměrně bohatou zemí, avšak na rozvoj těžby nerostných surovin jsou třeba velké investice do důlních zařízení a dopravní infrastruktury. A ty může Tálibán získat od Číňanů. V takovém případě však ale nemůže vyzbrojovat ujgurské islamisty bojující proti čínské armádě, stejně tak se v takovém případě nemůže pokusit ovládnout pákistánské pohraničí obývané Afghánci, jednak proto, že Pákistán je spojenec Číny a především protože Pákistán představuje pro Afghánistán jediný přístup k moři, a proto aby Tálibán vůbec mohl nerostné suroviny vyvážet, musí mít dobré vztahy s Pákistánem.

Jak říkal už Napoleon I., když nevíš, o co jde v politice, podívej se na mapu. Tálibán je schopen uvrhnout Pákistán do občanské války a roveň je schopen zablokovat čínský projekt hedvábné stezky. Afghánistán má pro Čínu klíčový význam, představuje pro ni cestu na Blízký východ a k Indickému oceánu.

Jak čínská vláda, tak vláda Pákistánu, kde je předsedou vlády etnický Afghánec Chán, jsou Tálibánu přátelsky nakloněni. Rovněž Rusko je podle všeho ochotné s Tálibánem spolupracovat, ovšem nikoliv za předpokladu že se Tálibán pokusí destabilizovat sovětskou střední Asii podporou místních islamistů.

Budování státu a vývoz revoluce tedy nejde dohromady. Uvidíme jakou cestu Tálibán zvolí Globální elity nepochybně doufají, že Tálibán bude vyvážet revoluci a tím oslabí Čínu a Rusko a celá oblast bude uvržena do chaosu a občanských válek a odsud se budou valit na Evropu miliony uprchlíků. Doufejme však že Tálibán tuto cestu nezvolí a soustředí se na konsolidaci své moci a hospodářský rozvoj Afghánistánu ve spolupráci s okolními státy.

Poznámka editora

Američtí Rambové po svém hrdinném úprku z Afghánistánu vyzbrojili Tálibán neskutečným množstvím nejmodernějších zbraní.