Rychlé převzetí moci Talibanem ukazuje, jak málo USA rozumí Afghánistánu

Joe Lauria

Představitelé Bidenovy administrativy ve čtvrtek uvedli, že očekávají, že Taliban dorazí do afghánského hlavního města do 30 dnů, a vyslali tam vojáky, aby evakuovali americké velvyslanectví a americké civilisty. O pouhé tři dny později Taliban překvapil Washington tím, že v neděli dorazil do Kábulu. Afghánský prezident uprchl ze země.

Jak je možné, že to USA tak špatně pochopily? Jak to, že USA utratily 83 miliard dolarů za výcvik a vybavení afghánské armády a následně byly svědky tak okázalého selhání?

Odpověď zní, že Spojené státy Afghánistánu nikdy nerozuměly a ani se o to nezajímaly, a to od prvního dne příchodu svých vojáků v roce 2001 až do odchodu posledního diplomata ze země.

Mnoho Afghánců se bezpochyby obává, že se po dvou desetiletích obnoví vláda Talibanu s jeho drakonickými pravidly zakazujícími hudbu, kino a chození dívek do školy.

Existuje však důvod, proč se afghánská armáda před postupujícím Talibanem rozpustila a nekladla žádný odpor, přestože Washington počítal s tím, že vydrží alespoň měsíc: Taliban je sice prohnilý, ale jsou to Afghánci. Možná zavádějí nepopulární a represivní režim, ale nejsou to zahraniční okupační síly.

"Afghánci to nikdy nedovolí

Bývalému afghánskému prezidentovi Hamídu Karzáímu se posměšně říkalo "starosta Kábulu". Jeho pravomoci končily u bran města. Už v době, kdy byl u moci, vytýkal Spojeným státům, že se o zemi nestarají. "Spojené státy a NATO nerespektovaly naši suverenitu. Kdykoli se jim to hodilo, jednaly proti ní. To byl mezi námi vážný sporný bod...," řekl v roce 2013.

"Porušují naši svrchovanost a ve jménu boje proti terorismu a ve jménu rezolucí OSN provádějí útoky na naše lidi, nálety a další akce vůči nim. To si nepřejeme a opakovaně nepřejeme," řekl Karzáí. "Spojené státy a jejich spojenci, NATO, i po podepsání BSA [dvoustranné bezpečnostní dohody] nadále požadují, aby měly volnost útočit na naše lidi, na naše vesnice. Afghánský lid to nikdy nedovolí."

Spojené státy sice odsuzují vládu Talibanu, ale podílely se na jejím vzniku tím, že v 80. letech podporovaly mudžáhidy v boji proti sekulární vládě dosazené Sovětským svazem, která stála za právy žen. Po roce 2001 byla podpora vládců v Kábulu a válečníků paletami peněz a zároveň snaha vojensky dobýt města a vesnice roztroušené po rozsáhlé hornaté zemi odsouzena k neúspěchu. A proč by se to mělo podařit?

Ponechání sil USA a NATO v zemi by v nejlepším případě prodloužilo nekonečnou patovou situaci. Joe Biden je za události, které se v tuto chvíli odehrávají, živě grilován, a to i ze strany demokratů z establishmentu. Může jít dokonce o politickou sebevraždu. Ale byl to správný krok, konečně se stáhnout.

Tálibán sice dívkám brání chodit do školy a zabíjí civilisty, ale USA a jejich spojenci z NATO během dvou desetiletí, kdy se snažily ovládnout hřbitov impérií, zabíjely afghánské dívky a mnoho tisíc dalších nevinných lidí. Přečtěte si válečný deník WikiLeaks z Afghánistánu.

Motivy

Američané rádi nazývali Afghánistán Vietnamem Sovětského svazu. Afghánistán je nyní druhým americkým Vietnamem.

Srovnání se objevují i v mainstreamových médiích: Pentagon Papers a Afghanistan Papers, které ukazují, jak američtí představitelé lhali naprosto stejným způsobem o průběhu obou válek, a nejnovější srovnání: evakuace velvyslanectví v Saigonu a Kábulu.

Více než 45 let poté, co USA opustily Saigon po ponižující porážce, se stále objevují otázky, jaký byl skutečný motiv USA k válce. Byl to důvod ekonomický, strategický, ideologický, nebo všechny tři? Stejnou otázku si můžeme položit nyní, kdy USA potupně opouštějí Kábul.

Zdálo se, že hlavním důvodem byla kontrola nad obrovským, nevyužitým nerostným bohatstvím Afghánistánu. Jak to, že ho najednou opouštějí? Možná bychom se neměli divit, že v nepříliš vzdálené budoucnosti uvidíme americké společnosti vyjednávat s Talibanem o právech na těžbu. V devadesátých letech minulého století letěla americká ropná společnost Unocal s tálibánskými vůdci do Houstonu, aby zde pracovali na dohodě o ropovodu.

Takové věci se vždy zdály být pro zájmy USA důležitější než to, aby školačky uměly číst.