Je feminismus na ústupu?

Tak jako všechny -ismy i feminismus - zdá se - pomalu upadá. Všímám si změny společenského klimatu už zhruba dva roky.

Nejenže se jedna z hlavních radikálních feministických organizací v Kanadě (která dříve naháněla strach a diktovala politikům zákony) rozpadá vlivem nedostatku peněz a vnitřních rozporů, ale zaznamenal jsem také úbytek hororových článků a reportáží o mužích, kteří se provinili zločinem sexuálního harašení. Dříve neminul týden, aby noviny nepřinesly alespoň jeden velký "případ". V dobách vypjatého harašení to bývalo na jídelním lístku denně. Dnes uběhne i měsíc, aniž by média referovala o nějakém dalším hříšníkovi. Ještě se takový článek občas objeví, ale je jich podstatně méně a nebývají tak krvelačné.

To samozřejmě může mít i druhé vysvětlení. Totiž že už žádný chlap s velkým Ch nezůstal. Muži jsou křehká stvoření, mnohem křehčí než ženy - ačkoliv to neradi slyší. K trvalému poškození jejich sebevědomí stačí několik z nich exemplárně potrestat nebo zesměšnit za činnost, kterou jim příroda přisoudila v procesu seznamování. Tím dojde u zbytku mužské populace k procesu duševní kastrace. Prostě žádný chlap se už neodváží pohlédnout na ženu s jiskrou v oku, aby za to nebyl tahán po soudech a vláčen stokou sdělovacích prostředků. A není pochyb o tom, že podstatná část mužů na Západě (řekl bych drtivá většina) byla surovými feministkami opravdu duševně vykastrována.

Nicméně zdá se, že feministky nedokázaly přesvědčit ty, v jejichž jménu údajně bojovaly. Totiž normální ženy.

Mé pozorování podpořila Lisa O'Kellyová v poměrně rozsáhlém nedělním článku It beats working v britském Guardian. Lisa uvádí, že společenské klima v Británii se zvolna mění a stále více žen se skvělým vzděláním a otevřenou kariérou opouští pracovní proces a dobrovolně zůstává doma u plotny. Stará se o děti, pečuje o domov a (snad i - doufám) o manžela. Najednou ženy zjišťují, že dravá kariéra pro ně není to pravé ořechové a nechávají své mužíčky, ať si sami zkracují život a navozují infarkt v procesu vydělávání na chleba. Lisa popisuje v článku několik konkrétních případů žen zůstavších doma, jde bez výjimky o inteligentní a vzdělané ženy.

Podmínkou ovšem je, aby manžel vydělával dost pro oba. To je ale pro mnoho rodin nedostižný sen. Dnešní daňový systém je natolik represivní, že musí dělat oba partneři, aby uživili zločinný stát a ještě jim zbylo něco pro ně a jejich děti. V Kanadě (a domnívám se, že i v Americe a dalších zemích) vznikla za posledních třicet let vrstva otroků. Jde o bývalou střední třídu, která - aby udržela alespoň životní standard svých rodičů - musí pracovat dvoj- až trojnásobně déle, než jejich otcové a matky. Naštěstí nemají čas nad tím přemýšlet.

Jsem přesvědčen, že umožnit to systém, mnoho dalších žen by s radostí opustilo pracovní proces a zůstalo by doma u dětí.

Feminismus bude ještě dlouho strašit kolem, to je jisté. Způsobil značné škody na mentalitě mužů a žen. Bude trvat řadu let, než muži znovu s velkou slávou "objeví", že když žena říká NE, nemyslí tím nutně NE, jak káže feministická ideologie. Některé změny zapříčiněné feministickým terorem jsou zřejmě nevratné. Společnost už nikdy nebude tak uvolněná, jako v dobách před objevem sexuálního harašení. Rovněž zákony v mnoha zemích už budou zřejmě navždy slepě zvýhodňovat ženy.

Ale je na ústupu a to, co přijde po něm, bude zřejmě přece jen lepší. Doufejme.