Íránská politika prezidenta Bidena ve slepé uličce

Spojené státy v neděli bombardovaly tři pozice iráckých Lidových mobilizačních sil na syrsko-irácké hranici.

Na tohle však USA neměly právo. Právní zdůvodnění, kterým Bidenova administrativa útok vysvětlila, je nesmysl. Stejně jako jejich zdůvodnění „odstrašení“ před dalšími útoky na americké jednotky ze strany té či oné irácké milice. Poslední útok v této oblasti, k němuž došlo v únoru, měl splnit stejný účel odstrašení, ale zjevně se tak nestalo. Po nedělním úderu okamžitě následovala odezva, byly vypáleny rakety na americkou pozici v Sýrii. Další takové incidenty budou jen přibývat.

Útok způsobil nesnáze iráckému premiérovi Mustafovi al-Kadhímímu:

Pokud jde o tento letecký útok, nejvíce zarážející je jeho načasování, které přišlo pouhý den poté, co se irácký premiér Mustafa al-Kadhímí zúčastnil oslavy sedmého výročí vzniku Lidových mobilizačních sil (PMF). Oslava se konala v táboře Ašraf, bývalém velitelství protiíránské teroristické skupiny Lidoví mudžáhedíni, jež se nachází asi 100 km severovýchodně od Bagdádu. PMF zde předvedly tisíce svých bojovníků, tanky, raketomety a bezpilotní letouny před přehlídkovou tribunou, na níž byli kromě Kadhímího přítomni i ministr obrany Juma Inad, ministr vnitra Othman Ghanmi, náčelník generálního štábu irácké armády generálporučík Abdul Amir Jarallah a náčelník štábu PMF Abdul Aziz al-Mohammadawi.

Důležitější než seznam účastníků je však to, co Kadhímí řekl o PMF. V tweetu, zveřejněném během přehlídky, premiér poznamenal: „Zúčastnili jsme se přehlídky naší hrdinné armády 6. prosince (2020), stejně jako přehlídky statečné policie, a dnes jsme se zúčastnili přehlídky našich synů z Lidových mobilizačních sil. Prohlašujeme, že naše práce je ve jménu Iráku, a že ochrana této země a lidu je naší povinností. Ano pro Irák! Ano pro Irák, silnou a schopnou zemi.“ Kadhímí dále vyzdvihl skutečnost, že PMF jsou státní službou, a ocenil jejich roli v probíhajícím boji proti Islámskému státu.

Připomeňme si, že den poté, co irácký premiér v doprovodu svého vojenského a národního bezpečnostního týmu prohlásil PMF za nepostradatelnou součást bezpečnosti státu, USA bombardovaly právě tyto síly v Sýrii a Iráku, a to na místech, odkud PMF provádějí operace proti IS, které irácký premiér tak vychvaloval - a USA tak učinily, aniž by o tom předem informovaly iráckou vládu nebo si vyžádaly její souhlas.

V reakci na to Kadhímí svolal mimořádnou schůzku národního bezpečnostního štábu a ostře odsoudil americké údery jako jasné porušení irácké suverenity, což přiměje vládu k tomu, aby zkoumala veškeré legální možnosti reakce.

Tento útok oslabil pozici USA v Iráku a posílil pozici Íránu.

Někteří analytici prohlásili, že útok byl zprávou pro Írán v souvislosti s probíhajícími rozhovory o jaderné dohodě. Co by však tento vzkaz říkal? Že USA mohou bombardovat některé méně významné cíle? Co je na tom nového?

Vraťme se k širšímu pohledu.

Hlavním cílem Bidenovy administrativy je soustředit veškeré síly na soupeření s Čínou. Za tímto účelem si naplánovala, že do značné míry opustí Střední východ - místo, kde USA po více než dvě desetiletí plýtvaly svými zdroji.

Aby USA opustily Střední východ, musí najít nějakou formu smíření s Íránem. Bidenova administrativa se proto rozhodla znovu uzavřít jadernou dohodu, ale aby toho dosáhla, musí zrušit sankce, které Trump uvalil na Írán. Potom ale došlo k „mission creep“ (postupné rozšiřování mise nad její původní rozsah). Namísto pouhého zrušení sankcí výměnou za to, že Írán dodrží limity jaderné dohody, Bidenova administrativa požadovala více ústupků ze strany Íránu, přičemž nabídla menší úlevy od sankcí.

Írán dal svůj postoj jasně najevo. Pokud USA zruší VŠECHNY sankce, uvalené Trumpem, bude se jejich jaderný program opět řídit omezeními jaderné dohody. Pokud USA nezruší VŠECHNY sankce, bude Írán tyto limity nadále překračovat a rozpětí stále poroste.

Ministr zahraničí Anthony Blinken alias „druhý Pompeo“ si dělá iluze, že může Írán přinutit k jaderné dohodě a přitom zachovat podstatné množství zavedených sankcí. S jejich pomocí chce Blinken tlačit na Írán, aby omezil raketové síly a ukončil podporu svých spojenců na Středním východě:

Vysoce postavení představitelé Bidenovy administrativy, počínaje Blinkenem, připustili, že jedním z nedostatků staré jaderné dohody je, že musí být „dlouhodobější a důraznější“ a musí řešit íránský program vývoje raket a podporu terorismu.

Nyní se zdá, že se tato štěrbina ještě více rozšiřuje: Je stále jasnější, že jakákoli komplexní dohoda, která by řešila četné stížnosti USA ohledně chování Íránu, se musí také vztahovat na širokou škálu nových zbraní, s nimiž íránské síly před šesti lety teprve začínaly.

Írán se neodzbrojí. Těchto cílů nelze dosáhnout:

Blinken již sdělil, že některé americké sankce zůstanou zachovány a budou zrušeny tehdy - teprve tehdy - až Teherán „změní své chování“. Všimněte si nenápadné změny. Blinken zde nehovoří o regulačním jaderném rámci, ale jde na to „manicheisticky“. Takže v této metrice (napravující špatné chování) nejde o to, kolik jednotlivých sankcí bude nadále platit, ale o povahu těch zbývajících. Je zřejmé, že povaha těch, které zůstávají, musí znamenat velkou bolest, pokud mají skutečně vynutit změnu strategického kurzu na nenapravitelně „špatném“ Íránu. (Je to další příklad toho, jak paradigma dobra a zla zmrazuje politiku.)

Bidenův tým ví, a otevřeně přiznává, že Trumpův maximální nátlak nezměnil chování Íránu. Přesto Blinken zastává názor, aby USA opakovaly to, co právě selhalo. Trump ve skutečnosti přiměl Írán k tomu, aby za účelem odstrašování vyvinul inteligentní raketový dron, kvůli němuž jsou zbraně v rámci strategie „Učiňte Ameriku znovu velkou“ irelevantní. Írán díky tomu získal strategickou výhodu.

Přesto si Blinken stále pohrává s myšlenkou, že se nevrátí k jaderné dohodě:

„Pokud to bude pokračovat, pokud budou vymýšlet sofistikovanější centrifugy na stále vyšší úrovni, dostaneme se do bodu, kdy bude z praktického hlediska velmi obtížné“ vrátit se k parametrům původní jaderné dohody, řekl.

„Nemůžu stanovit datum,“ řekl Blinken o dni, kdy by Bidenova administrativa mohla odstoupit od jaderných rozhovorů, ale ta doba „se blíží“.

A co potom?

Pokud se USA v dohledné době nevrátí k jaderné dohodě, Írán ji zcela opustí. Odhaduji, že se tak stane do konce letošního roku. To by Íránu zcela uvolnilo ruce, aby v jaderné oblasti dělal cokoli, co bude chtít. Írán také zvýší podporu zástupných sil, které jsou schopny uškodit americkým silám a americkým spojencům na Středním východě. Řada stále se stupňujících úderů - hořící saúdské tankery, vybuchující rafinerie, dronové útoky na americké základny - bude vyžadovat, aby se USA nadále angažovaly.

USA nemohou jít do války s Íránem. Země nemůže být okupována, a na jakékoliv bombardování by Írán reagoval raketovými a dronovými útoky na naprosto každou základnu USA a jejich spojenců v regionu, včetně Izraele.

Udržování odstupu nebo nízká míra konfliktu by tak mohly pokračovat ještě dlouho. Vyžádalo by si to další americké zdroje a organizaci času. Právě tento čas může Čína nerušeně použít k dalšímu rozvoji svých schopností. Tím, že Bidenova administrativa stále přidává další a další požadavky ohledně zrušení sankcí proti Íránu, sabotuje svůj hlavní strategický cíl, kterým je soupeření s Čínou.

Tohle je velmi krátkozraká politika. Írán se nezalekne a necouvne. Snaha vyvíjet nátlak na Írán zabitím několika iráckých domobranců je absurdní nesmysl. Tyto snahy Bidenovy administrativy jen poukazují na to, že se samotná vláda USA dostala do slepé uličky, a přitom není ochotná zařadit zpátečku.

Jaký tedy bude jejich další krok?