Čím „pandemie“ obohatila naše vnímání světa

Mezi všemi zjištěními, kterými „pandemie“ obohatila naše vnímání světa, byla nejméně očekávaná skutečnost, že dokonce bohaté ekonomiky se pustily do boje proti viru na dluh. K překonání následků „pandemie“ americká vláda a Federální rezervní systém (FED) vyčlenily 8 bilionů dolarů. Půl bilionu představuje pouze zaplacení nucených dovolených, pobyty na klinice v případě nákazy, testy na virus a sociální dávky v nezaměstnanosti. 350 miliard na daňové prázdniny malému byznysu. 25 miliard na podporu leteckých společností atd. Při tom za poslední dva roky stoupl americký státní dluh z 21,974 na 28,295 bilionu dolarů.

Sjednocená Evropa vyčlenila na „pandemii 390 miliard eur ve formě grantů a 360 miliard eur v rámci půjček. Kde Brusel vzal peníze? Na kapitálovém trhu. Na dluh. S podmínkou splacení po roce 2028. To učinil, aniž by se ptal, co bude se světovou ekonomikou v případě další nákazy? Proč farmaceutické firmy, které získaly díky „pandemii“ miliardové příjmy, v tomto roce opět nepřinesou do pokladny ani penci? Proč může vláda zajistit veřejný klid pouze prostřednictvím zadlužení?

Toto všechno přimělo daňový úřad USA Internal Revenue Service (IRS) zabývat se otázkou efektivity zdaňování.

Daňový systém v USA je považován za jeden z nejlepších na světě. V podstatě je anglosaský, opírá se o výběr přímých daní a funguje ještě ve Velké Británii, Austrálii a Kanadě. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že daně jsou vybírány z příjmů fyzických (a nikoliv právnických) osob a pokrývají americký rozpočet z 80 %. Minimum daní z příjmu v USA se rovná 10 % (roční příjem činí více než 19 050 dolarů). Maximum je 37 % (jestliže příjem přesahuje 600 tisíc za rok). Logicky bychom mohli předpokládat, že bohatí udržují americký rozpočet na 37 % svých příjmů, ale čísla říkají něco jiného.

Nejbohatší vlastníci nemovitostí v USA (v zemi je jich jen 1%) chrání od placení daní více než 21 % svých příjmů, spočítali analytici IRS. Ani předpokládané pokuty, tím spíše ani vězení nikomu z nich nehrozí: používají taktiku, která umožňuje dělat zcela neuvěřitelné věci. Učebnicovým se stal příklad společnosti Amazon, která před dvěma lety nezaplatila ani cent z federální daně z příjmů, ačkoliv její příjem vzrostl na 11,2 miliard dolarů a zvýšil se dvakrát. Proč? Protože její mínusové 1 % daně z příjmů tvořily daňové odpočty: za investice do vědeckého výzkumu a vývoje; za investice do nemovitostí, staveb a vybavení; za doplňkové odměny, provize zaměstnanců k základní mzdě. Amazon, Apple, Microsoft, farmaceutické korporace platí ředitelům vlastními akciemi, které americký daňový úřad chápe jako výdaje na byznys, ačkoliv takové nejsou. Další příklad – Bill Gates, který točí ve svém dobročinném fondu asi 50 miliard dolarů, každý rok obětuje 5 %, aby nemusel platit 21procentní daň.

Průzkum IRS ukázal také, že 6 % nejbohatších majitelů nemovitostí vůbec neinformuje daňový úřad o svých příjmech, „dokonale unikají skrz offshore, průběžný byznys a další způsoby“. To umožňuje nejbohatším Američanům skrývat 36 % plateb od federální daně z příjmu (průměrně 175 miliard dolarů ročně). A výsledek: „podstatné úniky (od placení daně z příjmů) na samotném vrcholu potřebují administrativní zdroje pro odhalování a zamezování“.

Zajímavé je, že IRS se stejnou pravidelností ověřuje morálku jak chudých Američanů, tak i nejbohatších a ve většině případů nezachytí unikání od placení daní přes offshore účty a podniky průběžného typu (spojující výrobu a prodej).

O tom, že se situace s koronavirem stala do nebe volající, svědčí spěch, se kterým byl v americkém Kongresu představen návrh zákona, udělující IRS právo „pevněji kontrolovat a stíhat úniky od placení daní nejbohatšími Američany“. A jestli bude zákon schválen, IRS dostane za 10 let na rozvoj 100 miliard dolarů navíc na zdokonalování technologií kontroly a vývoje nejpřísnějších požadavků pro evidenci příjmů. Očekávaný efekt za desetiletí má být 1,2 bilionu dolarů do pokladny.

Jak poznamenává The Economist, „řadu let vlády brblaly, vřely a zuřily, když nadnárodní společnosti odvedly zisk mimo kontrolu daňových výběrčích do daňových úkrytů“. Při tom v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) jsou toho názoru, že je to přímá krádež států, která jim přinese ztrátu od 100 až do 240 miliard dolarů ročně, až 10 % světových příjmů z daní z příjmů společností. Pokles vybraných peněz z daní kvůli „pandemii“ popohnal vlády „vypáčit tyto peníze nazpět“. O zvýšení daní z příjmů u korporací, včetně zahraničních příjmů, nehovoří vášnivě pouze americký prezident. Na příštím setkání G7 v Londýně budou tento problém projednávat ministři financí. Naděje na zaplacení „pandemie“ na úkor bohatých jsou samozřejmě zbytečně optimistické, jelikož principy placení daní korporací, vybudované za celé století, není snadné změnit. A hlavní problém je v tom, že konkurencí o investice a příjmy z nich vlády samy lákají kapitály nízkými daňovými sazbami pro korporace.

Srovnejte: v r. 1985 průměrná světová sazba daně z příjmu korporací činila 49 %, v r. 2018 to bylo už 24 %. Dnes v Irsku tvoří 12,5 %, v Singapuru 5 % a na Bermudách 0 %.

A nejen toto umožňuje korporacím skrývat příjmy před daňovou povinností. Čtvrtina příjmu THK (nadnárodních korporací) se nyní nachází v investičních centrech. Přitom jejich zaměstnanců je tam méně než 5 %. Zároveň mateřské korporace mohou snadno rozdělit zisk mezi filiálky v daňových úkrytech, udělit jim intelektuální (duševní) vlastnictví, které bude potom předáváno skrz licenci (a nebude se prodávat, aby nemusela být placena daň) jiným filiálkám v místech s vysokými daněmi. Není se čemu divit, že za posledních 10 let část zahraničních příjmů amerických THK, zaregistrovaných v daňových úkrytech vzrostl ze 30 na 60 %.

Když si toto všechno shrneme, těžko můžeme předpokládat, že idea Bidenovy kanceláře zavést „globální“ minimální daňovou sazbu ze zahraničního příjmu ve výši 21%, s uplatněním pro zisky zahraničních společností v každé jurisdikci, vyvolá po celém světě nadšení. Ačkoliv přátelský souhlas vybírat daň z příjmu podle místa jeho získání nadnárodní společností už dnes vyjadřují čtyři desítky států od Francie po Indii. I když ve skutečnosti se jedná pouze o americké společnosti Amazon, Google a Facebook a nikoliv o francouzskou Orange S.A nebo indickou Oren Hydrocarbons.

Zdalipak pomůže hodit uzdu na bohaté neplátce Mezinárodnímu měnovému fondu, který vyzval všechny státy k souhlasu s plánovaným zavedením „globálního“ pravidla pro korporace platit daně tam, kde uskutečňují svůj byznys!