Střední východ a „Velký Izrael“: Bude válka

V tuto chvíli neexistuje na Středním východě naděje na mír. Vím, zní to pesimisticky, ale je férové říci, že oficiálně začala nová válka. Agresivní chování Izraele vůči Palestincům, Libanonu (Hizballáhu), Sýrii a samozřejmě Íránu v průběhu let zesílilo. Přemístění velvyslanectví USA z Tel Avivu do Jeruzaléma bylo pro Palestince poslední kapkou, protože to byl krok, vedoucí k větší kontrole ze strany Izraele v jednom z nejstarších a nejposvátnějších měst na světě jak pro Araby, křesťany, tak Židy. Vize Izraele ohledně hegemonické moci v centru arabského světa je popsána v „Sionistickém plánu pro Střední východ“ od Odeda Yinona, který popisuje dlouhodobý cíl Izraele expandovat za své hranice hluboko do arabského území.

Tato současná situace je výsledkem toho, co si Theodore Hertzl (otec sionismu) představoval jako zemi pro židovský národ. Řekl, že „oblast židovského státu se rozpíná: Od egyptského potoka po Eufrat.“ Rabín Fischmann zopakoval, o čem Hertzl snil, když řekl, že „země zaslíbená se rozkládá od řeky v Egyptě až po Eufrat, zahrnuje části Sýrie a Libanonu.“ Na tomto Yinonově plánu je jasně vidět, co je hlavním cílem Izraele, a je to velmi znepokojivé:

Plán je založen na dvou základních předpokladech. Aby Izrael přežil, musí se 1) stát imperiální regionální mocností a 2) musí provést rozdělení celé oblasti na malé státy rozpuštěním všech existujících arabských států. Málo bude záležet na etnické nebo sektářské skladbě každého státu. V důsledku toho spočívá sionistická naděje v tom, že se sektářské státy stanou satelity Izraele a paradoxně zdrojem morální legitimity.

Nejedná se o žádnou novou myšlenku, ani se v sionistickém strategickém myšlení neobjevuje poprvé. Rozpad všech arabských států na menší jednotky je téma, které se znovu vrací. Toto téma zdokumentovala ve velmi skromném měřítku Livie Rokachová v publikaci AAUG, nazvané „Posvátný terorismus Izraele“ (1980). Studie Livie Rokachové je založena na pamětech Moše Šareta, bývalého izraelského předsedy vlády, a dokumentuje v přesvědčivých detailech sionistický plán, který se vztahuje na Libanon, a byl připraven v polovině padesátých let.

Expanze Izraele na palestinská území je součástí tohoto plánu a Palestinci to velmi dobře vědí. Spojené státy za Bidenova režimu, stejně jako každého amerického režimu před ním, podpoří svého nejbližšího spojence na Středním východě, kterým je Izrael. Za zmínku stojí jedna důležitá skupina lidí, kterou tvoří přes 50 milionů amerických křesťanských sionistů, podporujících Izrael, protože věří, že se vyvolený Boží národ navrátí do Svaté země. Podle křesťanských sionistů se vznik státu Izrael v roce 1948 shoduje s proroctvími z Písma svatého, a proto někteří křesťané věří, že Židé sjednocení v Izraeli přivodí druhý příchod Ježíše Krista. Tento typ podpory, vycházející z Biblického pásu v Americe a politického establishmentu ve Washingtonu - přičemž jsou všichni pod přímou kontrolou a vlivem Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti (AIPAC) - umožňuje Izraeli pokračovat v agresivním chování vůči svým arabským sousedům.

Rovněž je možné vzít v úvahu skutečnost, že v mocenském kruhu Izraele ekonomové a politologové bijí na poplach před ekonomickým kolapsem Spojených států, které nebudou schopny finančně a vojensky podporovat budoucnost Izraele. To je tvrdá realita, s níž se Izraelci nechtějí v brzké době potýkat, takže Izraeli se krátí čas. Budou tedy pokračovat v bombardování Palestinců, což nakonec povede k rozšířené válce proti Libanonu (Hizballáhu) a Sýrii. Mezitím bude Izrael pokračovat ve válce proti pásmu Gazy, protože chce, aby Palestinci trpěli v důsledku odporu okupačním silám na jejich vlastním území. Izraelci chtějí zcela zničit Gazu, Západní břeh a další oblasti, a tím donutit Palestince k exilu.

Tato nová válka povede v blízké budoucnosti k něčemu katastrofickému pro celý svět, je to nevyhnutelné. Nesnáším být pesimista, ale realita je taková, že válka už začala a bude brutální. Svět musí vystoupit proti této nespravedlnosti a zabránit tomu, aby se z této eskalující války v Gaze stala světová válka, která by se mohla vymknout kontrole.