Osud národů světa

Tento článek se nezabývá globálním oteplováním, jadernou válkou, ani covidem nebo jinou epidemií, ať už řízenou nebo skutečnou. Zabývá se důvěrou národů světa.

Ze všech národů světa mají bílé etnické skupiny západního světa nejubožejší vyhlídky. Důvod je ten, že bílí lidé ztratili důvěru kvůli indoktrinaci vůči sobě samým ze strany bílých intelektuálů a židovských marxistů, která trvala desítky let. V současné době vlády v USA, Kanadě, Velké Británii a západní Evropě dávají přednost lidem barevné pleti, včetně nelegálních přistěhovalců, před bílým etnikem - rodilými občany, kteří se musí ve svých zemích potýkat s tím, že jsou nahrazováni. Již v 70. letech Jean Raspail viděl zhroucení jistoty bělochů a o těchto důsledcích vypráví v románu Tábor svatých. Román tak přesně popisuje naši dobu, že je v podstatě zakázáno o něm veřejně diskutovat a démonizace Jeana Raspaila je v plném proudu.

V USA byl v roce 1964 přijat zákon o občanských právech s cílem zajistit právní prosazení 14. dodatku Ústavy, zaručující stejnou ochranu zákonů. Jazyk legislativy výslovně zakazuje upřednostňovat nebo potlačovat jakoukoli rasu nebo pohlaví formou kvót. Nicméně regulační úřad zákon porušil a univerzitám, zaměstnavatelům a obyvatelstvu byl vnucován systém rasových privilegií pro černochy. Méně kvalifikovaní černoši byli upřednostňováni před kvalifikovanějšími bělochy, pokud šlo o přijímání na univerzity, přijímání do zaměstnání a povýšení v práci. Ohledně přijímání bělochů na univerzity do zaměstnání a pracovního povýšení se využívá „zmrazování“, dokud nebude dosaženo rasové rovnováhy. Objevilo se mnoho nepříznivých důsledků, jako je pokles vzdělávacích standardů [viz například Virginia to revamp math curriculum, CANCEL advanced courses prior to last two years of high school to force racial equity], pokles pracovní výkonnosti a nadřízené autority nad černými zaměstnanci, neboť jakýkoli disciplinární problém může být proměněn v rasistický problém. Propuštění černocha totiž brzdí úsilí společnosti o dosažení rasové rovnováhy a pravděpodobně to způsobí problémy nadřízenému.

Avšak hlavním nepříznivým důsledkem je utvrdit černochy v tom, že nyní mají práva, protože byli sužováni rasismem. Fakt, že běloši jim dávají práva, je chápán jako přiznání bělochů, že černoši v minulosti trpěli kvůli zneužívání. Jinými slovy, bílí lidé oficiálně přiznávají svou vinu a provádějí odškodnění tím, že se sami stávají občany druhé kategorie.

V důsledku toho však rostou požadavky na odškodnění. Například byly vzneseny požadavky, že volební hlasy černého obyvatelstva musí být počítány dvakrát, aby se tak kompenzovalo otroctví, které skončilo před 156 lety. Kultura bílých, a to nejen sochy, nástěnné malby, hudba a umění, ale historie bělochů sama o sobě musí být stržena a zničena. Muzea jsou zavřená. Děti ve školách se učí teorii kritické rasy, aby měly vymyté mozky a byly poštvané proti sobě, a aby byl snížen jejich neúčinný odpor vůči své vlastní degradaci na občany druhé kategorie [viz: Teacher Fired From Elite NYC School for Defending White Students From Demonization]. Indoktrinace je tak úspěšná, že součástí rozvášněných gangů Antifa a Black Lives Matter jsou lidé, patřící k bílé etnické příslušnosti, bílé děti školou povinné - navzdory protestům rodičů, neboť je ve školách běžně učí, že jsou systémoví rasisté. Bílí zaměstnanci korporací, vlády USA, včetně armády a univerzit se musí zúčastňovat školení o rasové citlivosti, kde se jim jasně říká, že hnát černého člověka k zodpovědnosti je rasistické.

Národní média neustále zdůrazňují úmrtí černochů rukou policie, ale už nikdy neoznamují, že větší počet bílých zemře rukou policie, takže záměrně vytvářejí mezi černými lidmi dojem, že policie zabíjí černochy kvůli rasovým motivům. Tyto pocity byly silně medializovány na takovou úroveň, že video s Floydem odráželo zkreslený pohled kamery, takže to vypadalo, že policista Chauvin má koleno na krku George Floyda, přičemž si Floyd stěžoval, že nemůže dýchat. To stačilo k tomu, aby byl usvědčen nevinný muž. Toto video bylo celostátně vysíláno řadu týdnů a negativně ovlivnilo skupinu porotců. Než Chauvin předstoupil před soud, byl již odsouzený. Skutečné důkazy - že Chauvin si posteskl nad dýchacími obtížemi ještě před jakýmkoli zadržením, že Floyd měl v krvi trojnásobek smrtelné dávky fentanylu; že fentanyl usmrcuje tím, že dojde k zástavě dýchání, že detailní policejní videa ukázaly, že Chauvinovo koleno bylo na Floydově lopatce, ne na krku - nehrály ve verdiktu poroty žádnou roli. Opravdu, jelikož nebylo celému světu opakovaně ukazováno policejní video několik týdnů před soudem, tak nikdo neakceptoval verdikt neviny - k čemuž by vedl skutečný důkaz.

Americký establishment si oddychl, když byl usvědčen nevinný muž, protože establishment je přesvědčen o tom, že Chauvinovo odsouzení přesvědčí černochy o tom, že soudní systém není rasistický a gangy přestanou vypalovat a drancovat obchodní části měst, ovládaných demokraty. Tato naděje je však naivní.

Černoši zjistili, že nejsou hnáni k zodpovědnosti, zatímco policie ano. Násilí funguje pro černochy, ale ne pro policii. Policie viděla, že černý kriminálník Floyd měl mnohem větší podporu veřejnosti, než bílý policista Chauvin. Pokud bude policie rozumná, bude chránit sama sebe. Bude to znamenat neochotu a odmítání v souvislosti s kriminalitou černochů. Všichni budou trpět, ale černé čtvrti nejvíce. Budou bez policejní ochrany.

V Evropě je situace stejná. V případě Británie a hlavních evropských zemí kolonialismus nahrazuje otroctví a kromě afrických černochů je v těchto zemích hodně Arabů, Indů a Pákistánců. Evropský tisk neuvádí rasu podezřelého, pokud není bílý. Ve Švédsku a Německu je policie nepřátelská vůči zprávám bílých žen o znásilnění, pokud je násilníkem osoba jiné barvy pleti, protože rostoucí kriminalita, jež je výsledkem politiky otevřených hranic, kterou razí vládnoucí strany, je v rozporu s jejich zájmy.

Ze všech bílých evropských etnik mají nejhorší vyhlídky Němci. Ve Spojených státech to byli bílí liberálové a židovští marxisté, kdo zničili sebedůvěru bílých občanů. V Německu to byla americká/britská/sovětská démonizace Třetí říše a také to, že po válce převzali německou výchovu a vzdělávání Američané, kteří zničili sebevědomí německého lidu. Washington a jeho poválečné německé loutkové vlády mají zákony, znemožňující jakoukoli obranu nebo dokonce jakoukoli nestrannou analýzu Třetí říše. Válečná propaganda druhé světové války a sionistický příběh holocaustu zostudily Německo. V podstatě to jsou lidé, stejně jako jednou budou Američané, kteří se stydí za svou zemi. Takoví lidé se nemohou bránit.

Podívejme se ještě na jednu zemi - Rusko. Ruský prezident Putin je Západem démonizován - „nový Hitler“ podle Hillary Clintonové, „zabiják“ podle člověka v Bílém domě, který ukradl volby. Rusko je falešně obviňováno ze všemožných zločinů - sestřelení malajsijského dopravního letadla, otrávení Skripalových a Navalného, invaze na Ukrajinu a do Gruzie; je obviňováno ze strany USA a jejich vazalů v NATO, kteří společně zničili sedm zemí a zabili miliony lidí, když pomocí bomb a masových vražd civilistů „zaváděli demokracii do jejich zemí“.

Člověk by si pomyslel, že očividné lži proti Rusku a zjevné zločiny proti lidskosti ze strany Washingtonu a jeho loutek povedou k tomu, že Rusko získá morální převahu. Ale přesto tomu tak není. Proč? Odpověď je taková, že Američané během Jelcinovy ​​éry vymyli mozky ruské akademické a intelektuální třídě, když Washington rozpustil sovětské / ruské impérium. V důsledku toho stojí ruští akademici a intelektuálové, zejména ti v mezinárodních vztazích a ekonomii, alespoň jednou nohou na Západě. Západ je tam, kde to oni chtějí, protože mají ohledně Západu mylné představy. To, že mají naivní představy, z nich v podstatě činí pátou kolonu Washingtonu.

Je snadné pochopit, jak k těmto bludům přišli. V sovětské éře, zejména v rané fázi, bylo nebezpečné být disidentem. Dokonce i Solženicyn byl poslán do Gulagu. Poté, co Chruščov vše rozvolnil, se intelektuálové mohli volněji vyjadřovat, ale potlačování svobodného myšlení ze strany sovětského systému bylo bolavým místem. Obraz „svobodné Ameriky“ stále rezonuje v hlavách ruských profesorů, navzdory nepravdivosti. V dnešní době je v USA mnohem nebezpečnější nesouhlasit s oficiálním příběhem, než je tomu v Rusku nebo dokonce v Číně. Svobodné myšlení v USA je v podstatě mrtvé, je potlačované tiskem, televizí, rozhlasem, digitálními hlídači a univerzitami, které předělávají americké dějiny a společnost tím, že obviňují bělochy.

Navzdory intelektuálnímu/akademickému pošetilému pátému sloupu je Rusko v silnější pozici, než USA a Evropa. V USA a Evropě je kladen důraz na bourání a odstraňování historie a kultury zemí a nahrazování rozmanitostí a multikulturalismem. Jinými slovy, Západ se proměňuje na Babylonskou věž.

Ale v Rusku je situace jiná. Putin ve svém projevu před Federálním shromážděním uvedl:

„Je velmi důležité, aby naši mladí lidé vzhlíželi a nechali se inspirovat úspěchy a vítězstvími našich vynikajících předků a současníků, láskou k naší rodné vlasti a touhou osobně přispět k jejímu rozvoji.“

Takže Američané a jejich vazalové v NATO se učí nenávidět svou zemi a Rusové se učí milovat Rusko. V konfliktu mezi Ruskem a morálně dekadentním Západem, plným nenávisti k sobě, je zřejmé, kdo zvítězí.