Albrightová na hrad!

Vzpomínám si na jeden starý vtip. Trošku jej upravím vzhledem k dnešním světovládcům: Přijde Nováček za Billem Gatesem a říká: "Bille, chtěl bych u tebe pracovat jako nejvyšší ředitel." "A co umíš?", ptal se Bill. "Nic, ale mám známosti". "Koho znáš?" "Např. Bětku. Anglickou královnu." Na důkaz vytáhne telefon a pět minut se baví s anglicklou královnou. "No, to je pěkné, a koho ještě znáš?" "Tak třeba Billa. Amerického prezidenta." Jedou do Washingtonu a tam Clinton uspořádá pro Nováčka velkou party. Na Gatese to udělá dojem, ale znovu se ptá: "A koho ještě znáš?" "Tak třeba Honzu." "Honza, kdo je to?" "Jan Pavel Druhý, papež." Jedou do Vatikánu. Jakmile papež spatří Nováčka, přeruší audienci a baví se s ním. Když Nováček vyjde ven, vidí, že tam lidi křísí Billa Gatese. "Copak se stalo?", ptá se. "Ale představ si, byli tady nějací papuánští divoši, nahlíželi dovnitř a ptali se mě: "Co je to za dědka, co se baví s tím Nováčkem?"

Ten vtip není příliš vtipný, ani nějak zvlášť hezký, ale vystihuje celkem přesně dnešní schizma v Čechách. Vzpomněl jsem si na něj v souvislosti s šeptandou o paní Albrightové, které bylo v podstatě neoficiálně nabídnuto místo české prezidentky. Už před několika roky to vyslovil Havel, když jmenoval ty, které by rád viděl jako své nástupce. Pak už se lavina rozjela a postupně nabalovala na sebe více a více příznivců této myšlenky. Lidem se to líbilo. V anketě iDnes by více než polovina odpovídajících chtěla vidět tuto dámu na pozici české prezidentky. V nejedněch novinách se o možné kandidatuře paní Albrightové psalo.

Došlo to tak daleko, že paní Albrightová byla nucena oficiálně zaujmout stanovisko a prostřednictvím amerického mluvčího odmítnout nabízenou funkci. Odmítla s tím, že je ovšem polichocena. Bodejď by ne. Prezidenství se většinou dvakrát za život nenabízí. Notabene prezidenství země, kterou stěží zná.

Kdyby projevila zájem, je velmi pravděpodobné, že by uspěla. A to navzdory tomu, že je žena. Nedovedu si představit kteroukoliv jinou ženu - kandidátku na funkci českého prezidenta, která by měla byť jen polovinu šancí uspět tak, jako paní Albrightová. Ani populární Petra Buzková by zřejmě nebyla vážným kandidátem na tak vysokou funkci. Ovšem paní Albrightová - to je jiné kafe. Že neumí pořádně česky? Who cares - koho to zajímá, jak říkají Kanaďané. Že není českou občankou? Mohla by být - musela by se ale (jaká ironie!) zříci amerického občanství. Že nemá ani bydliště v Čechách? Však ho dostane. Adresa Hrad, Praha. Že neví nic o mentalitě lidí, problémech české země, že se neorinetuje v politickém životě, že nemá ani české vzdělání a zřejmě žádný zvláštní vnitřní vztah k zemi, ve které by měla vykonávat nejčestnější a nejvyšší úřad? Ale má známosti. To se počítá a vydá to za víc, než jakákoliv jiná kvalifikace.

Můžete namítnout, že navíc zná diplomatický protokol a dokáže se pohybovat ve světle televizních kamer a vůbec ve vysoké společnosti. To je pravda. Ale na úřad prezidenta českého státu je to podle mě přeci jen trošku málo.