Evropa s migranty a bez cíle

Evropa nemůže muslimské migranty ani odmítnout, ani je asimilovat. Evropští vůdci se pokouší najít z problémů s muslimy východisko, avšak adekvátní a důkladné řešení nedokážou v zásadě udělat. Nesnáze způsobené islamizací Evropy tkví v tom, že Evropa vlastní ideologii nemá.

Evropa žije bez cíle. Jediným smyslem existence Evropana je materiální komfort a pro člověka je takové naplnění života v tomto smyslu nedostatečné.

Proto člověk hledá. Mezi ideologiemi, které o sobě v dnešní době dávají vědět, je islám, obzvláště ten radikální, zcela odlišný. Evropská společnost nedokázala integrovat dokonce ani nositele umírněné islámské ideologie. Jestliže před 50-70 lety přijel do Evropy představitel druhého světa a viděl to, k čemu se mohl nějakým způsobem připojit, tak dnes je pro něho Evropa ideologickou pustinou, kde chybí smysly a hodnoty. Vždyť „lidská práva“ nemohou být hodnotou, to je pouze nástroj.

A protože evropské vládnoucí kruhy nejsou schopné osvobodit se ze zajetí multikulturalismu, boje proti „totalitarismu“ a nedokážou se přihlásit k ideologické určitosti, nemají nic, co by mohli postavit proti islámu. Do budoucna má Evropa dvě možnosti vývoje. Buď se obnoví silný „černý“ nacionalistický projekt v duchu hitlerismu (Čtvrtá říše) a ne náhodou se Breivik nazval křižákem. Nebo bude potřeba obnovit projekt Sverchmoderny, jakým byl komunistický projekt nebo projekt budoucnosti, který měl zajistit odhalení lidské osobnosti a tvůrčí seberealizaci člověka.

Problémy s muslimskými imigranty, jak už bylo uvedeno, jsou v podmínkách chybějící ideologie v Evropě neřešitelné. Samotná poptávka po migrantech je způsobena stavem evropských výrobních sil. Evropan chce mít více či méně zajímavou, nenáročnou práci a dobře vydělávat. Pomocné funkce nebo černošské práce dělat nechce a možnost převedení všech podobných úkonů do služeb automatiky zatím není zajištěna. Proto Evropa nemůže imigranty ani odmítat, ani je integrovat do svého smyslového pole. Imigranti v Evropě nemají pro co umírat.

Přitom svoboda slova, poskytnutá islámskému extremistovi, se mění z občanské svobody v hrozbu společnosti a lidského života; parlamentarismus, dobře fungující v podmínkách celkem mírového rozvoje, se může stát nástrojem rozvratu země ve válečných podmínkách.

Ten, kdo věří v Alláha, se s myšlenkou, že každý může věřit v cokoliv nebo vůbec v nic, nedokáže smířit. Muslim se může smířit s tím, že nemůže mít čtyři ženy, ale jednu, avšak nesmíří se s myšlenkou, že tou „ženou“ může být i další muž.

Z mého pohledu není korektní nazývat například „Národní frontu“ Marine Le Penové, „Alternativu pro Německo“ a další podobné strany v zemích Evropy termínem „pravicové“. Možná historicky kdysi dávno vystupovaly na straně pravých pozic, ale dnes už na nich nic „pravého“ není. Strana Le Penové je dnes nejlevicovější ve Francii a „Alternativa pro Německo“ více než kdokoliv hájí sociální práva německých občanů. Tyto strany hlásají nacionalismus nikoliv jako ideu nadřazenosti svého národa, ale jako ideu národní sebezáchovy. Když lidé říkají Ve Francii a v Německu, že chtějí žít podle svých norem a očekávají to samé od příchozích cizinců, tak je to vlastně národně-osvobozenecká, levicová, politická pozice jako protipól názorům pravicových politických sil, které jsou u moci.

Každá vláda má povinnost podporovat v zemi mír a pokoj, zajišťovat pořádek a chránit občany. Jestliže se objevují skupiny, které ohrožují tento pořádek, vláda musí použít všechny prostředky, které má k dispozici – samopaly, obušky, kulomety, plyny, plamenomety, dělostřelectvo a letectvo, aby byly rozdrceny povstalecké projevy a občané byli ochráněni. Pokud to vláda nedělá, nebo jestliže se jí ozbrojené síly přestávají podřizovat, pak přestane být vládou. A pokud tato Marine Le Penová vystupuje proti arabsko-muslimské převaze ve Francii, je vlastně ve stejné pozici, na které během 2.světové války stáli komunisté a de Gaulle při obraně před nacistickou invazí.

A nyní takovýto příklad: na Ukrajině teď probíhá boj nerusky hovořících s občany, mluvícími ukrajinským jazykem a boj antifašistů s fašisty. Sociálně-demokratické strany Západu, zejména Socialistická strana Francie, podporuje ukrajinský fašismus. A antifašistický boj ukrajinského národa podporuje Marine Le Penová.

Je třeba doufat, že tato v Evropě vznikající antifašistická fronta najde sílu čelit i arabsko-muslimské invazi a profašistickému směřování evropských vládnoucích skupin k úpadku.