Deset malých černoušků - pokračování

Vážený pane, předně se omlouvám za anonymitu, ale musím reagovat na článek Deset malých černoušků, respektive na některé komentáře. Moje paní pracuje v jednom sociálním zařízení v Praze jako pečovatelka o seniory. Bližší podrobnosti neuvedu.

Paní přichází z práce úplně zničena, částečně přetíženosti a dílem z tlaku současné situace. Nechci se zde zabývat obecnými problémy jako poddimenzované stavy pracovníků, či nedobrý až velice špatný přístup managementu. Důvodem, proč píšu je, že i v tomto zařízení umírají stáří lidé vakcinování preparátem Pfizer Comirnaty, tedy potvrzují údaje v článku.

Zajímavé je, že veškerý personál podstupuje pravidelně testování výtěrem z nosohltanu a do letošní vakcinace v lednu a únoru byly výsledky stále negativní. Testy podstupovali i senioři, nazýváni zde důsledně klienti, přičemž někteří, až polovina kladli, nějaký odpor a scény s křikem, nářkem, zlobou a pláčem byly běžné, personál pak míval i škrábance či modřiny.

Souhlas s očkováním dali dílem sami senioři po rozhovoru s příslušnou pracovníci a dílem jejich příbuzní v případě omezení k právním úkonům. Papírové to tedy mají podložené. Jednoznačná souvislost mezi vakcinaci a úmrtím je těžko prokazatelná, na oddělení, o kterém zde píšu, jsou umístění senioři obecně ve velmi špatném stavu, ale zvýšená úmrtnost tam je.

Zajímavé bylo zhoršení stavu lidí, kteří předtím samostatné jedli a pohybovali se. Po vakcinaci byli apatičtí, celý den leželi, někteří se sami nenajedli ani nenapili, vpravovali to do nich injekční stříkačkou, přičemž měli problém i s polykáním.

Další zajímavosti je i to, že následně testy po očkování byly covid pozitivní a to i u seniorů, za kterými nikdo zvenku, z rodiny nechodil, stýkali se pouze s personálem testovaným negativně. Personál pak s nimi pracoval v tom bílém overalu, moje paní pak byla po směně na zhroucení. Někteří zaměstnanci také byli testování pozitivně a museli do karantény.

Já sám jsem zdráv po všech stránkách a navíc mladší než tzv. klienti výše uvedení, ale pokud bych dnes ležel v nějakém zařízení zdravotnického typu, nemohl ho opustit, občas podstoupil nepříjemný zákrok a místo lidí vídal bílé anonymní figury, tak bych měl asi velký problém to zpracovat. Až příliš by mi to připomínalo hororové filmy z ústavu a nemocnic, které mají zvenku hezkou fasádu, na chodbách výzdobu a papíry pro úřady v pořádku.

Prohlašují, že jsem vše napsal dle svého nejlepší svědomí a přesvědčení, býť se jedna o informace tzv. z druhé ruky.