Deset malých černoušků

Znáte slavný detektivní román Agathy Christie Deset malých černoušků? V krátkosti připomenu: Děj románu je umístěn na ostrov, odehrává se na konci 30. let 20. století. Osm lidí z různých sociálních vrstev přijme pozvání od pána a paní N. Z. Namyových. Po příjezdu však hostitelé chybí a přítomna je jen obsluha, manželé Rogersovi, které najal anonymní muž. Na úvodní večeři jsou všichni přítomní oslovení hlasem z nahrávky a hlas neznámého hostitele každého z nich obviní z vraždy. V duchu dětské písničky Deset malých černoušků, která je k dispozici na klavíru v salonu, pak hyne podivnou smrtí jedna osoba za druhou…

Ten románový horor je děsivý. Viděl jsem film, pamatuji si na tu tísnivou atmosféru. Já mám pro vás horor skutečný a proti románové předloze děsivější.

Kontaktoval mě tento týden jeden člověk. Pracuje v jednom starobinci v Praze (odmítám používat politicky korektní výraz domov pro seniory, kterým se společnost snaží zamaskovat děsivost těch zařízení). Nebudu říkat, který člověk a ve kterém starobinci. Dotyčnému jsem přísahal na holou prdel, že ho neprozradím, bojí se následků svého odhalení. A já se mu nedivím.

V našem příběhu bylo těch osob 12. Všichni na jednom patře v tom starobinci v Praze, co tam pracuje můj zdroj. A nebyli obvinění z vraždy žádným tajemným hlasem z nahrávky. Byli to staří lidé, kteří tam dožívají své dny. V tom starobinci covid není a nebyl. Personál tam dodržuje přísnou hygienu, pracuje v atom-bordelech (jaká radost pro staré lidi každý den nevidět tvář, ale když jde o obecné dobro, city musí stranou) a návštěvy příbuzných jsou tam zakázány už půl roku. Vše pro naše staroušky.

Všech dvanáct bylo na příkaz našeho milovaného vůdce, slunka našeho jasného, očkováno proti tomu strašnému corona viru vakcínou Pfizer. Staří lidé se podvolili. Co měli jiného dělat? Někteří ani nechápali, o co jde, jiní byli vyděšení ze zpráv v televizi, kterou má každý nad lůžkem. A jiným to doporučili příbuzní.

Ale i mezi dědoušky se najdou kverulanti, kteří nechápou dobro tohoto státu. Několik to odmítlo nebo to odmítli jejich příbuzní. Většina těch odmítačů byla ležáci, tedy lidé spíše v horším stavu.

Krátce po druhé dávce tam zemřel první. Byl očkován. To se stává, ve starobinci se vždy umíralo.

Jenže zemřel další. Také očkován.

A další. Očkován.

A další. Očkován.

Zkrátka odcházeli každý den. Jako v tom hororu Agathy Christie. Nikdo nevěděl, proč. Zemřelo jich za těch deset dní osm devět, všichni zemřelí byli očkováni (mezi napsáním toho článku a publikací zemřel devátý). Zbývající tři zatím žijí.

A víte, co je ještě zvláštnější? Z těch neočkovaných ležáků nezemřel za posledních deset dnů žádný.

Ptám se do záhrobí ducha paní Agathy Christie, kdo je vrah? A bude někdy potrestán?

Vedení starobince to nerozpatlává, personál o tom nemá mluvit venku. Ale bojí se tam všichni. Jako v tom hororu. I když tam covid není a (skoro) všichni včetně personálu jsou očkováni.

Já osobně zůstávám klidný, v Lidovkách jsem si přečetl, že za týden přibyla čtyři podezřelá úmrtí po očkování a že se případy budou posuzovat. A v novinách by přece nelhali, že ne.

Kdybyste chtěli vidět, jak vypadají končetiny těch mrtvých, co tak nějak rychle odešli, tak tady jsou tři obrázky tří různých těl. Víc se můj zdroj neodvážil vyfotografovat. Všimněte si promodralých prstů na prostředním snímku.

P.S. Napadlo mě, pokud někdo z čtenářů pracuje v podobném bohumilém zařízení a má podobnou zkušenost, napište mi. Budeme si z těch případů dělat sbírku.

Aktualizace 3 hodiny před půlnocí: Zemřela další pacientka. Očkovaná. Zbývají dva.