Bidenův nejnovější útok v Sýrii

Společenství alternativních médií podezřele mlčí o tom, že po Bidenově nejnovějším útoku na Sýrii nebyl použit k obraně protiletadlový raketový systém S-300, přestože byl v posledních letech zaníceně propagován jako řešení pro obranu Syrské arabské republiky před zahraničními útoky, jako byl právě tento.

Protiletadlový systém S-300 nebyl použit

USA včera v noci bombardovaly údajné íránské spojence ve východní Sýrii, a podle neověřených zpráv (https://tass.com/world/1260633) jich bylo zabito nejméně 17, takže jde o první velký mezinárodní útok ze strany Bidenovy administrativy od doby, kdy Biden nastoupil minulý měsíc do úřadu. Společenství alternativních médií se svorně vzbouřilo, aby tento útok odsoudilo, ale hodně členů společenství podezřele mlčí o tom, že nebyly použity systémy S-300, přestože byly v několika posledních letech zaníceně propagovány jako řešení pro obranu Syrské arabské republiky před zahraničními útoky, jako byl tento poslední. Nelze to s jistotou konstatovat, ale možná si uvědomili, že když byly tyto systémy odeslány do Sýrie koncem roku 2018 po tragickém leteckém zářijovém incidentu s „Izraelem“, nebylo to nic jiného, než „psychologická operace“, která měla uklidnit rozzuřené masy lidí. V té době Sýrie nešťastnou náhodou sestřelila ruské špionážní letadlo, které chtělo zasáhnout „izraelský“ letoun.

Realita rusko-„izraelské“ koordinace v Sýrii

Rusko odsoudilo „Izrael“ za bezohledný taktický úhybný vzdušný manévr, který vedl k tomu, že raketa místo toho zasáhla své vlastní letadlo. Rusko rovněž prohlásilo, že před tímto útokem nebylo dostatečně informováno, takže nemohlo přijmout preventivní opatření a vyhnout se tak tragédii, k níž nakonec došlo. To bylo v rozporu s vojenským paktem o „neútočení“ z roku 2015, na němž se dohodli ještě před ruskou protiteroristickou intervencí v Sýrii. I když Rusko oficiálně považuje takové „izraelské“ útoky za porušení mezinárodního práva, které komplikuje již tak složitý konflikt v zemi, nikdy neudělá nic pro to, aby je zastavilo. To vysvětluje, proč Syrská arabská armáda (SAA) ještě nezískala kontrolu nad systémem S-300: protože by jej pravděpodobně použila k sestřelení těch letounů, což by mohlo, jak se Moskva právem domnívá, ještě více vyhrotit situaci a pravděpodobně by se vše mohlo nebezpečně vymknout kontrole.

„Vyvažovací“ čin Ruska

Nakonec měla Sýrie v únoru téhož roku štěstí, neboť jeden z jejich zastaralých systémů S-200 zničil „izraelské“ letadlo, což dokazuje, že SAA má skutečně v úmyslu používat S-300 k posílení obranyschopnosti tváří v tvář takové nevyprovokované agresi, a to zcela v souladu s mezinárodním právem. Nicméně tento výsledek by byl v rozporu s velkolepým strategickým „vyvažovacím“ činem Ruska, snažícím se prosadit tzv. „kompromisní politické řešení“ konfliktu v zemi, které představuje konečné stažení íránských sil a jejich spojenců, jako je Hizballáh, výměnou za to, že „Izrael“ a USA zastaví svoji konvenční agresi proti Syrské arabské republice. Tohle není pouhá spekulace, protože zvláštní zmocněnec prezidenta Putina pro Sýrii Alexander Lavrentiev výslovně požádal o odchod těchto jednotek ze země.

Moskevské machiavelistické machinace

Arabský úvodník ruského, veřejně financovaného mezinárodního média Sputnik o tom informoval ve svém oficiálním prohlášení v květnu 2018. Podle Google Translate uvedl: „Mluvíme o všech zahraničních vojenských jednotkách přítomných v Sýrii, včetně Američanů, Turků, Hizballáhu a samozřejmě Íránců “ Zatímco Moskva brzy poté objasnila, že uznává legální vojenskou přítomnost Teheránu v zemi, kterou si vyžádal Damašek za účelem boje proti terorismu, Kreml nadále upírá právo Syrské arabské armádě používat S-300 za účelem obrany svých spojenců před „izraelskými“ a americkými útoky proti nim. Na základě tohoto pozorování jednoznačně vyplývá, že Rusko provádí machiavelistickou strategii, přičemž neoficiálně doufá, že „izraelské“ a americké útoky povedou k nucenému odchodu Íránu a Hizballáhu ze Sýrie.

De facto rusko-„izraelská“ aliance v Sýrii je zaměřená proti Íránu

Tuto hypotézu jsem podrobně rozpracoval v následujících analýzách, nechť si čtenář vše přezkoumá sám:

10. května 2018: „Prezident Putin o Izraeli: Citáty z webových stránek Kremlu“

24. května 2018: „Predikce ohledně toho, jak by měla vypadat syrská mírová dohoda“

31. října 2018: „Rusko reorganizuje syrský „deep state“ podle obrazu svého“

27. listopadu 2018: „Rusko nepopírá vyjednávání stažení Íránu ze Sýrie“

30. března 2019: „Je čas mluvit o S-300, „symbolech statusu“ a „syndromu zachránce“

12. dubna 2019: Putinjahův Rusrael”

24. září 2019: „Strategie Ruska ohledně Středního východu: „rovnováha“ versus „zrada“?“

10. února 2020: „Nejde o to, že existují určité meze rusko-izraelské spolupráce v Sýrii“

11. února 2020: „Pozice Středního východu ve Velkém euroasijském partnerství Ruska“

17. prosince 2020: „Vliv Ruska ve Středomoří je multipolární, nikoli škodlivý“

28. prosince 2020: „Ruští a íránští experti konečně diskutovali o neshodách ohledně Sýrie“

7. února 2021: „Sýrie by měla vést hovory s USA, protože její íránští a ruští spojenci to již dělají“

8. února 2021: „Harmonizovat regionální zájmy v Sýrii je jediný způsob, jak dosáhnout kompromisního řešení“

20. února 2021: „Co bude dál se syrsko-izraelskými vztahy?“

Druhá odpověď v rozhovoru, který jsem nedávno poskytl íránskému deníku Farhikhtegan, se rovněž zabývá tímto problémem.

Rusko-„izraelské“ setkání v předvečer útoku z minulé noci

Je zajímavé, že ruský ministr zahraničí Lavrov a „izraelský“ generální ředitel z ministerstva zahraničí Ushpiz se setkali v Moskvě - podle ruského, veřejně financovaného mezinárodního média TASS (https://tass.com/politics/1260505) - v předvečer útoku, k němuž došlo minulou noc, aby diskutovali o situaci v Sýrii. Oficiální twitterový účet ruského velvyslanectví v „Izraeli“ rovněž sdílel fotografii, na níž jsou oba týmy diplomatů, kteří se usmívají, smějí, a viditelně si schůzky užívají, přičemž následná debata se týkala tak vážného tématu, jako je toto. Lze o tom jen spekulovat, ale mohlo jít velmi dobře o případ, kdy „Izrael“ sloužil jako prostředník mezi Ruskem a USA, a informoval Rusko o nadcházejícím útoku coby součásti „dekonfliktní“ dohody mezi jejich silami, aby se zabránilo takovým leteckým katastrofám, jako byla tragická událost v září 2018. Sputnik později uvedl, že Rusko odsoudilo včerejší útok, ale neudělalo nic, aby Sýrii pomohlo útok zastavit.

Je čas prolomit tabu

V tuto chvíli by měli všichni poctiví a čestní členové společenství alternativních médií veřejně vznést dotaz, proč nebyl dosud použit systém S-300 v rámci jeho oficiálního účelu, jakým je obrana Sýrie před zahraničními útoky ze strany „Izraele“ a USA. Za žádných okolností by neměli být jedinci, kteří s veškerou úctou vznesou pochyby ohledně této velmi citlivé záležitosti, obviněni a nazýváni „sionisty“, „agenty“, atd. ze strany „strážců“ komunity, kteří až doposud agresivně vystupovali proti komukoli, kdo se odvážil položit tuto „politicky nekorektní“ otázku. Naopak objektivně existující a snadno ověřitelný fakt, že systém S-300 nebyl dosud ani jednou použit k obraně Sýrie, přestože Sýrie obdržela tento systém už na konci roku 2018 za tímto výslovným účelem, silně naznačuje, že právě ti jedinci, kteří napadají ostatní kvůli položení této zjevné otázky, mohou být skuteční „sionisté“, „agenti“ nebo cokoli jiného.

Rusko vs. odpor

Neexistuje žádný „diplomatický“ způsob, jak to říci, ale každý ze společenství alternativních médií musí nyní prohlásit, zda stojí na straně Ruska nebo odporu v Sýrii, protože jejich cíle se již v Syrské arabské republice nepřekrývají. Jsou sice proti terorismu, ale tím jejich společné zájmy končí. Nyní, když byl ISIS v podstatě poražen, nesouhlasí s poválečnou přítomností íránských sil a jejich spojenců. Rusko není ochotné nechat SAA používat S-300 k obraně svých partnerů před americkými a „izraelskými“ útoky, což vedlo k tomu, že Moskva těmto útokům pasivně napomohla. Každý si nyní musí vyjasnit svůj postoj ohledně toho, zda věří, že Rusko má právo odepřít Sýrii použití S-300 „pro své vlastní dobro“, aby se vyhnulo větší eskalaci, nebo že by Sýrie měla mít svrchované právo rozhodovat, zda a kdy tyto systémy využije.

Závěrečné myšlenky

Včerejší americký útok proti údajným íránským spojencům ve východní Sýrii nutí všechny členy společenství alternativních médií se ptát, proč nebyl použit systém S-300 k obraně, když Syrská arabská republika obdržela tento systém před téměř dvěma a půl lety za výslovným účelem odstrašit zahraniční útoky, jako byl tento poslední. Pouze ti nepoctiví jedinci se budou vyhýbat kladení této otázky, a navíc provokatéři z jejich řad napadnou ty, kteří si budou uctivě klást tuto otázku, a označí je za „sionisty“, „agenty“ nebo něco podobného. V této analýze tvrdím, že se nikdy doopravdy nepočítalo s tím, že systém S-300 bude použit proti „Izraeli“ nebo USA, ale že bude sloužit jako součást „psychologické operace“ k uklidnění rozzlobených mas lidí ze Syrské arabské republiky po tragické letecké katastrofě, k níž došlo v září 2018. Rusko neumožní Sýrii, aby tento systém použila, protože chce, aby „Izrael“ a USA bombardováním vypudily Írán z této země.