Společenský konsenzus

Rozděl a panuj. Hádáme se jako občané mezi sebou, trpíme opatřeními a ti nahoře i v pozadí se smějí. Jsou rozdělené rodiny, přátelé, kolektivy. To musíme společně změnit a napravit. S koronavirem a opatřeními to chce hledat mezi rozdělenými tábory občanů nějaké styčné body, ne rozpory.

Nehledejme, na čem se neshodneme, to už víme. Najděme body, kde se shodneme nebo uděláme kompromis.

Je nesmysl, abychom se na pokyn šílenců a fašistů zeshora hádali my dole, kteří máme být jednotní pro dobro nás a našich dětí.

Ten problém v principu nastává tam co vždycky - jedna strana nutí té druhé, co nechce.

Tam je třeba udělat konsenzus. Vy se chraňte, jak chcete, my se budeme (ne)chránit, jak chceme.

Na to mají obě strany svaté, morální, i ústavní právo. Tomu se říká mimo jiné demokracie a svoboda.

Jakmile začne jedna strana nutit té druhé něco, co zásadně nechce a co ji hrubě poškozuje, tomu se říká totalita a nesvoboda. Opravdu nelze z žádného důvodu nutit někoho jiného, aby skutečně nebo fiktivně přebíral zodpovědnost za jiné lidi a jakkoliv je chránil. Zvláště pokud tím zjevně poškozuje sám sebe, své zdraví, svůj majetek a svá práva. Nebo pokud tento výjimečný stav netrvá týden až měsíc, ale rok.

To je nesmysl a vždy jsme přesně proti tomuhle my slušní občané bojovali. A já vím, že mezi režimem a jeho médii vyděšenými nebo špatně informovanými lidmi opravdu nejsou jen samí hlupáci a zbabělci, ale také značná část jinak chytrých a slušných lidí. S těmi se musíme my odpůrci opatření domluvit, jinak se nehneme. A oni se musí domluvit s námi, jinak se taky nehnou. Musíme se přestat hádat i obviňovat a musíme se domluvit, to je cesta ven. Pak také můžeme přestat nesmyslně přenášet vinu z viníků na oběti zločinů koronafašismu a můžeme potrestat zločince.

Půjdeme bod po bodu, kde se domnívám, že je nutné se shodnout, aby došlo ke sjednocení rozhádaných táborů proti špatnému postupu režimu a jeho vlády. Aby došlo ke společenskému konsenzu a k odmítnutí vládní taktiky Rozděl a panuj. Pak můžeme začít společně tlačit na ty nahoře, aby obnovili společnost, kde se dá normálně žít a fungovat.

1) Opatření jsou jen dočasná a skončí v celém rozsahu.

Opatření nejsou a nesmí být trvalá, jsou jen dočasná po dobu trvání krizové situace. A tato situace by neměla přesáhnout 1 měsíc až 1 rok na základě jakýchkoliv důvodů a ohrožení. Jinak je potřeba hledat jiná řešení a navrátit společnost do původního stavu ve všech ohledech. Jinému stavu se už totiž říká válka a v té oficiálně nejsme. V takovém případě se tomu stavu říká v období míru totalita a fašismus.

Shodneme se jistě všichni svéprávní občané na tom, že tady v České republice nechceme trvalý Nouzový stav nebo jeho jinak nazvanou zákonnou obdobu. Nechceme žít v totalitě, ve fašistické společnosti, v ekonomické bídě, v každodenním teroru a strachu my a především ani naše děti. To je první bod, který by měl každý slušný občan odsouhlasit ve společenském konsenzu. Chceme, aby ta opatření dříve nebo později trvale (!) skončila a nešla znovu obnovit, pokud k tomu nebude skutečný, prokazatelný důvod ohrožení extrémního dopadu a rozsahu.

2) Opatření jsou špatná a nefungují = je potřeba je zrušit nebo změnit.

Po roce zavedených opatření je zjevné, že nefungují. Když něco nefunguje, tak se to musí zrušit nebo změnit za něco, co funguje. To je základní pravidlo každé činnosti. Ne, že se ta samá opatření budou dělat tvrdší nebo ve větším rozsahu. Takové činnosti se dle definice říká šílenství (dělat dokola něco, co nefunguje a očekávat jiné výsledky). Na tomto opět musí být shoda.

3) Totalitní zákony se musí zrušit.

Všechny totalitní zákony přijaté během nouzového stavu a během opatření proti koronaviru se musí zrušit.

Jinak tady budeme mít trvalý nouzový stav pod tím či jiným jménem a nebudeme mít žádná občanská práva.

To jistě nikdo nechceme a na tom se jistě shodneme pro dobro naše a našich dětí.

4) Dobrovolnost.

Všechny typy ochranných prostředků budou dále jen doporučené, dobrovolné a na svobodné úvaze každého občana. Vláda má za úkol zajistit distribuci všech ochranných pomůcek všem občanům. Je neuvěřitelné, že to stát a vláda ani za rok nezvládly zajistit. Na co máme takový stát a takovou vládu? Nařizuje opatření, ale nedodává jejich plnění a přenáší náklady na občany a ještě jim nadává a šikanuje je?

Je třeba si uvědomit, že dobrovolnost, slušnost, pravdivé informace a pozitivní motivace fungují na většinu lidí v dopadu řádově lépe než bezhlavá perzekuce, chaotická, nefunkční nařízení, lži, podvody a sprostota.

To samé platí v kontaktu mezi lidmi. Když o něco smysluplného slušně požádáte, většinou vám bude vyhověno. Když budete agresivní a vulgární, většinou budete odmítnuti stejnou formou.

Na dobrovolnosti tedy opět musí být základní shoda.

5) Osobní a tělesná integrita člověka je nedotknutelná.

Dalším bodem potřebným k oboustranné shodě je právo na zachování osobní integrity.

Do integrity těla a zdraví nemá právo nikdo nikomu zasahovat ani takové zásahy jakkoliv vynucovat.

Je naprosto v pořádku, aby se každý chránil, jak uzná za vhodné a v tom nikdo nikomu nebrání.

Jedna polovina společenského konsenzu z jedné strany občanů je zachována, druhá polovina z druhé strany ale ne, to je ten problém. Fašisti u moci k tomuto ovlivnění a rozeštvání lidí uboze zneužili strach vyvolaný virem, ale i kdyby tu byl mor, tohle se NESMÍ akceptovat. Nelze přenášet svou vlastní zodpovědnost, svůj problém, svůj strach na ty, kteří to vnímají jinak - oni ty druhé k ničemu nenutí, oni je ano.

S ochranou či ohrožením v praxi je to taky úplně jinak. Je něco jiného, když k tobě přijde na deset centimetrů někdo a zakašle ti do obličeje nebo tvým dětem. A je něco úplně jiného, když někdo zdravý nemá roušku/respirátor a je venku, což je jeho plné právo, jako je tvé právo je mít nebo zůstat doma.

Je něco jiného tě vědomě nakazit virem HIV nebo se proti viru neočkovat. To první je zločin, to druhé je občanské právo.

Je něco jiného cestovat do ohnisek nákazy v zahraničí nebo si jít doma nakoupit, jet MHD, jít na poštu, jít s dětmi na hřiště, jít do hospody, jít do školy, jít do práce, jít v noci na procházku. To první je nezodpovědnost a hloupost. To druhé má být samozřejmost a nikdo to nemůže nikomu zakazovat ani podmínit plněním nějakých podmínek.

Je něco jiného mít roušku jako lékař na operačním sále či respirátor na stavbě nebo je nutit malým dětem ve škole nebo zaměstnancům v práci na 8-12 hodin. To první je ochrana při výkonu specifického povolání, to druhé je genocida, likvidace imunity i zdraví a zločin. Lidé akceptující roušky, respirátory, testy, vakcíny si musí uvědomit, že lze stejně tak vymyslet tisíc způsobů jiných typů ochrany zdraví, které by jim vadily, kdyby je po nich někdo chtěl (povinné cvičení a sport, zákaz alkoholu a cigaret, zákaz aut, zákaz mobilů a wifi, zákaz nezdravých jídel, zákaz nechráněného sexu, povinnost introvertů být denně v hospodě v kolektivu apod.)

Takže, zásahy do osobní a tělesné integrity občanů jsou nepřípustné a nikdo je nemá právo nijak vynucovat.

Stejně jako nikdo nemá právo někomu zakazovat, aby si sám do své integrity zasahoval.

Na tom musí být shoda.

Závěr

Společenský konsenzus je to, co nám aktuálně jako vládou a médii rozděleným občanům chybí. Jedni obviňují nesmyslně druhé, místo aby vinili jen vládu, její poradce a režim, kde jsou viníci stavu a problémů. Dokud se budeme hádat mezi sebou a útočit na sebe, tak společně nedonutíme vládu, aby se právě a především ona chovala smysluplně a zodpovědně. Hledejte tedy mezi přáteli a známými ne to, na čem se principiálně neshodnete, ale to, kde se dokážete shodnout a domluvit.

Společenský konsenzus mezi občany je naprosto nepostradatelný. Bez něj nastává totalita a fašizace, kdy jedni terorizují s podporou státu druhé. A to se nám právě děje. Zítra se to může obrátit a ti druzí zase budou terorizovat ty první za přesný opak toho, co bylo včera povinné. Proto je ten konsenzus tak zásadní pro všechny. Já do ničeho nenutím tebe, ty do ničeho nenutíš mě, respektujeme se navzájem. To je základní pravidlo.

Jen dodržujeme smysluplné zákony, které nastavují pravidla tak, aby se nám oběma dobře žilo a neubližovali jsme si navzájem. Ale ty zákony nikdy nesmí být nesmyslné, škodlivé nebo selektivní, jinak se musí zrušit.

V dnešní situaci společenský konsenzus padl a jedna skupina občanů s podporou fašistické vlády terorizuje další skupiny. Je úplně jedno, jestli na základě názorů, víry, pohlaví, rasy, vzhledu, roušek, testů, vakcín, čehokoliv.

Na tomhle se musíme shodnout, že je to špatně, přes to nejede vlak. Já věřím, že to dokážeme.

Hlavní je si uvědomit a přijmout fakt, že bez ohledu na virus, je cílem vládní třídy nastavit permanentně Nouzový stav, tedy trvalou fašistickou společnost bez občanských a ústavních práv. Už pro to přijímají zvláštní zákon. Tím budou moci občanům odebrat kdykoliv jakákoliv práva a přikázat či zakázat kdykoliv cokoliv.

Trvale, napořád. To znamená, že se to bez odporu nikdy nezastaví a že to s virem opravdu nemělo a nemá nic společného. Tohle je důkaz pro každého. Když řešíš přírodní katastrofu nebo epidemii, tak přece od základu neměníš Ústavu a zákoník - to děláš, když měníš společenské poměry. Jasná věc.

Na tomhle bychom se, vážení spoluobčané, měli shodnout. Jinak se z těch sraček nevyhrabeme a bude hůř.