Kovidové běsnění

„Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám že nejsi bezhlavý...“

Kiplingův verš z jeho básně Když se mi vybavuje při sledování počínání sekty Svědků covidových, kteří definitivně ovládli kapitánský můstek našeho státu. Zdá se, že hysterie strachu a zakazování nemá dno. Před několika dny vláda schválila nový pandemický zákon, který umožňuje ministru zdravotnictví zavřít, zakázat, zrušit, upokutovat či jinak potrestat cokoliv a kohokoliv podle toho, jak se zrovna vyspí a jestli mu žena dá. Jde o stejný zákon, o kterém se hovořilo na jaře, tehdy byl ale smeten z jednání a neprošel ani do prvního čtení, důvodem bylo, že je jednak protiústavní a musela by se měnit ústava, jednak dává ministerstvu zdravotnictví absolutní moc.

Abyste si osvěžili paměť, cituji z článku Vojtěch neuspěl. Nové pravomoci vlády v boji s virem připraví Hamáček, uveřejněném 5.5.2020 v Hospodářských novinách:

Koaliční partneři ANO a ČSSD se na jednání vlády neshodli. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) jim přinesl návrh zákona o ochraně veřejného zdraví, který by posílil jeho pravomoci, aby premiér Andrej Babiš (ANO) nemusel žádat poslance o prodloužení nouzového stavu, a tím i protiepidemických opatření.

Podle novely by ministr zdravotnictví mohl bez souhlasu vlády a sněmovny zakázat provoz kadeřnictví či obchodních center. Návrh se ale nelíbil sociálním demokratům.

Původně premiér Andrej Babiš (ANO) po svém ministrovi zdravotnictví chtěl, aby materiál připravil tak, aby jej mohla ještě v úterý ve speciálním zrychleném režimu schválit sněmovna. Z toho ale sešlo. Ve čtvrtek tak vláda bude řešit dvě možnosti − jít zdlouhavou cestou změny ústavního zákona, nebo si vybrat Vojtěchovo řešení. Jinak se může stát, že bez svolení sněmovny s prodloužením nouzového stavu přestanou platit některá bezpečnostní opatření.

Ptám se, jak je možné, že předtím bylo nutno měnit kvůli zákonu Ústavu a teď téměř identický zákon napíše a projde bez problémů doslova v jednom dni a do týdne se objeví ve Sbírce zákonů? A jak to, že nikdo neupozorní na to, že jde o prakticky stejný zákon, smetený se stolu minulého roku? To si opravdu myslí, že máme tak krátkou paměť? Připomíná to mého oblíbeného Orwella:

Ukázalo se, že se dokonce konaly manifestace, kde se děkovalo Velkému bratrovi za zvýšení přídělu čokolády na dvacet gramů týdně. A to teprve včera, uvažoval, bylo oznámeno, se se příděl snižuje na dvacet gramů týdně. Je možné, že to zbaštili, dřív než uplynulo čtyřiadvacet hodin? Ano, zbaštili.

Je možné, že zapomněli, že minulý rok byl stejný zákon smeten se stolu? Že to zbaštili jako novou věc? Ano, zbaštili. A že nikomu nevadí, že je protiústavní? Ano, nevadí. K čertu s Ústavou, teď vládneme my. Uf.

Zmínka o tom, že tento zákon už tady byl v květnu minulého roku, se objevila v článku Pandemický zákon se musel „napsat“ za jeden den na Seznamu:

V obrovské časové tísni mohl Blatný dostát svému slibu jediným způsobem – využil toho, že už od května leží v Poslanecké sněmovně původní návrh pandemického zákona. Úředníci ho stihli mírně upravit a poslat na pondělní vládu.

„Zhruba 95 procent návrhu je totožných s původním tiskem. Začalo se to upravovat včera,“ řekl v pondělí úředník, který je obeznámený s přípravou zákona.

Takže zákon je z 95 % stejný, jako ten odmítnutý, a najednou se Ústava měnit nemusí?

Také stojí za zmínku, co iniciovalo vznik tohoto protiústavního paskvilu. Před týdnem se vláda nedohodla na pokračování stanného práva. Bojová linie o zachování teroru pokračovala ve dvou rovinách. Ta první je pandemický zákon, který je momentálně hnán Senátem s přídomkem „legislativní nouze“ (takže žádné dlouhé čtení, žádné diskuze), ta druhá je – a teď se chyťte za nos, protože to geniální je – pokračování stanného práva, jelikož to chtěli hejtmani. Hejtmani rozhodli. Prý se báli, že by se jim lidi courali venku, nebo tak nějak. Snad by lidi dokonce rádi – taková bezohlednost – ke kadeřníkovi, do kina nebo do fitka. Takže hejtmani prý požádali vládu a ta ráda vyhověla. Navzdory tomu, že neměla mandát. To není Kocourkov. To je Česká republika 2021.

Stanné právo nazývané eufemicky „stav nouze“ bylo tedy prodlouženo po šesté a zřejmě na dlouho. Noviny (čirou náhodou patřící předsedovi vlády, který stanné právo prosazuje) loajálně už zase rozezvučely tympány strachu, nemocnice prý jsou na hraně kapacit a už docházejí i rakve.

A vláda momentálně jedná o totálním lockdownu. Obyčejné stanné právo už nestačí. Totální lockdown by zřejmě znamenal zákaz vycházení i přes den. Úplné zastavení chodu společnosti.

Čím méně opatření fungují, tím více je budeme zavádět. Je to podle rčení Arthure Blocha “Don't force it; get a bigger hammer.” Netlač na to, vem větší kladivo.

Neuplynulo ani 24 hodin od schválení totalitního pandemického zákona a ministerstvo lásky oznámilo novou iniciativu. Od pondělí 22.2. (později posunuto na čtvrtek 25.2.) se zakazuje nosit šité náhubky a nařizuje se nosit pouze respirátory třídy dvě nebo dva náhubky přes sebe všude tam, kde hrozí, že by člověk mohl potkat člověka. Lid na to ne*ere, lid zareagoval poslušně a vzal útokem prodejny náhubků.

Zajímavá otázka je, kde je prezident? A co dělá, že není vidět, není slyšet. Stal se neviditelným. Přitom prezident by mohl totalitní pandemický zákon nepodepsat. Kdyby ještě vnímal. Ale zdá se, že Zeman už možná částečně není v tomto světě. Udržují ho při životě jako kdysi Brežněva.

Nu, nevypadá to radostně.